Román o jídle a lásce

recenze

Autorka nás zavede na jedno z nejkrásnějších míst na světě-na Azurové pobřeží, na jih Francie. Slavná oblast je dějištěm příběhu Ondine, která se jako velmi mladá seznámí s malířem Picassem.
Do stejného místa se o mnoho desítek let později vydá i Celeste-její vnučka...

Příběh je plný zvratů (jak už to tak v životě bývá), překvapení, lásky a také jídla.
Naivní mladá Ondine je držena svými rodiči velmi zkrátka, zná jen práci. Proto je vděčná, když se k ní někdo chová jako k živé bytosti a ne jako ke služce. Bohužel Picasso je zde vyobrazen jako sebevědomý a sobecký muž, kterému na svých ženách pramálo záleží.

O umění jsem se nikdy nezajímala, nerozumím mu. Picassovy obrazy jsem někdy někde viděla, ale nic mi neříkají. Knihu jsem si přečetla spíše ze zvědavosti. V tomto kniha splnila mé očekávání, o životě malíře jsem se dozvěděla spoustu věcí. Hlavně to, že měl rád jídlo a na ženy nebral vůbec žádné ohledy.
Zato Ondine měla moje největší sympatie-z mladého nevinného děvčete se zvládla sama stát sebejistou a cílevědomou ženou. Neměla to v životě jednoduché, ale dokázala se s tím poprat. Naproti tomu Julie... je mi takových lidí hrozně líto :(

Celeste jsem držela palce, aby našla samu sebe a své štěstí...

Příběh to byl krásný, mnohdy to měly ženy v příběhu hodně složité. Trvalo mi pár stránek se začíst, ale tak od půlky jsem využívala každou volnou chvilku, abych se dozvěděla, jak příběhy Ondine, Julie a Celeste skončí.
Pro mne skvělé čtení :)

Komentáře (0)