Rezistence

recenze

Moje očekávání
Oddalování četby. Recenze říkající, že první díl byl prostě lepší. A pak desítky otázek týkajících se toho, z jakého důvodu vznikla společnost rozdělená do pěti frakcí.

Když jsem po roční pauze od přečtení Divergence sáhla po pokračování ( předtím jsem se podívala na film, abych si důležité události připomněla) , byla jsem mírně rozpačitá. Ale někdy si vás kniha získá, ačkoliv jste v to zpočátku vůbec nedoufali.


Na co se můžete těšit?
" Někdy mám pocit, že v každé frakci sbírám životní lekce a ukládám je do mysli jako svého praktického průvodce po světě. Ze všeho si může člověk něco vzít, všechno mu může otevřít oči. "
Rezistence začíná přesně tam, kde skončila Divergence. Čtenář nedostává ani chvíli na oddech a je doslova stržen silou nových událostí.

V Divergenci se děj „točil“ především kolem Odevzdanosti a Neohroženosti. Nyní dostávají prostor i zbylé tři frakce ( + Odpadlíci). Pokud jsem si někdy kladla otázku, jak mohla fungovat společnost rozdělená do těchto frakcí, dostala jsem na ni tentokrát odpověď.

Důvodem, proč většina recenzentů označila Rezistenci jako slabší než předešlý díl, jsou hádky mezi Tris a Tobiasem. Nesmyslné hádky. Možná někomu přišlo nesmyslné, že se hádali kvůli každé maličkosti. V tak vypjaté situaci, kdy budoucnost není jistá, by přeci měli držet při sobě. Zkuste se na to podívat i z druhé stránky. Stres, tlak a strach – kdo z nás by dokázal vrhat na toho druhého zamilované pohledy a šeptat do ucha laskavá slůvka, když by kolem něj mezitím umírali nevinní lidé?

Další možnou věcí, která nemusí každému sednout, jsou Trisiny sebevražedné sklony.

„ Zjistila jsem, že lidé nejsou nic než vestvy tajemství naskládané na sebe. Máte pocit, že je znáte, že jim rozumíte, ale jejich skutečné pohnutky zůstávají skryté, uzamčené v jejich srdcích. A tak nikoho nikdy skutečně nepoznáte, i když se někomu občas rozhodnete věřit"
I přes to, že Tris často jedná unáhleně a vrhá se do řady nebezpečných situací, cením si na ní řady vlastností – její statečnosti, nesobeckosti,… a mohla bych dál pokračovat. Její psychický vývoj působí přirozeně a společné scény s Tobiasem nenechají nikoho chladným.

„ Naše společnost se nedělí na ty "dobré" a na ty "zlé" . Krutý člověk nemusí být podvodník a statečný člověk se nemusí chovat přívětivě. "
Možná podobnost s Hunger Games? Jedině pokud tím myslíte žánr. Zatímco Hunger Games bylo o dokazování neomezené moci prostřednictvím hladových her, v Rezistenci jsme svědky teprve zárodku podobné absolutistické moci a snaze ovládnout ostatní. U zrodu lidí schopných jít i přes mrtvoly jen aby dosáhli svého cíle.

Kniha mě ohromně bavila. Možná za to může fakt, že jsem Divergenci četla před rokem, ale troufám si tvrdit, že Rezistence je prostě lepší.

Asi vůbec nebudete překvapeni, že knize dávám pět hvězdiček a chystám se na závěrečný díl.

Komentáře (0)