Řbitov zvířátek jako tvůrce strachu

recenze

Řbitov zviřátek (2008) 5 z 5 / DustinMind
Řbitov zviřátek

První
věc, která vás dokáže upoutat na knize, je to, že King umí vytvořit prostředí
ideální k tomu, aby se děly věci, jaké většinou v životě nepotkáte. To se
samozřejmě netýká všech jeho knih.


 




„Má dcera má kocoura,“ řekl.
„Winstona Churchilla. Říkáme mu Church.“ „A bimbaj se mu v
chůzi?“„Prosím?“ Louis neměl ponětí, o čem je řeč. „Jestli má koule, nebo
je vymiškovanej.“


 
 

Člověk
musí být chvilkami také optimista a uznat, co možné je a co zase není. Jelikož
také mistr všech horrorů umí skvěle popisovat detaily a jak již sám prohlásil,
detaily jsou ta nejdůležitější pasáž knihy.


Někomu
se zdají začátky jeho knih až příliš zdlouhavé a rádi by je proto
zkrátili, ale neuvědomují si to, že spisovatelovi nejde jen o bílé krabice na
dřevěné desce. On chce všechno barevné, zaoblené a když si vytvoří základ, na
kterém se dá jasně pracovat, potom jde o to, co bude dál.


  

Nebyl tu žádný koberec jehličí, ale
dokonalý kruh udržovaného trávníku, snad čtyřicet stop v průměru, obklopený ze
tří čtvrtin hustou změtí křovin a z jedné čtvrtiny letitým polomem přes sebe
napadaných stromů, který vypadal zlověstně a nebezpečně. Kdyby to chtěl člověk
prolézt nebo přelézt, aby si vzal brnění, pomyslel si Louis."

Řbitov
zvířátek je jedna z takových knih, kterou rádi otevíráte v noci, protože to je
zase ideální poklad vašeho čtení a na tom můžete budovat své čtecí fantazie,
protože to nejdůležitější, co se dá při čtení knihy dělat, je představovat si a
chtít vidět všechno, co viděl i autor, když dílo psal.


 

Když
se seznámíte s rodinou, které se celý příběh týká, seznámíte se postupně i s
místy, které vám budou nahánět husí kůži, a to už jen kvůli jejich významu.
Cítit z něčeho zlo, to dokáže nahnat husí kůži.
 

Celý
příběh je proto založen na předvídatelnosti toho, co přijde, co víte, že se
stane. Cítíte to každým krokem a přestáváte z toho mít dobrý pocit, protože to,
co očekáváte, se stane.


 

Po
přečtení knihy jsem, jak i s jinými autorovými knihami, velice spokojený, neboť
jsem čekal jediné.


Čekal
jsem, že mistr všeho děsu to dokáže a vyděsí mě. Jelikož mám vysokou úroveň
představivosti, viděl jsem při čtení všechno potřebné k tomu, abych tomu
dostatečně věřil a na chvíli zapomněl na hodiny, které většinou tikaly kolem
půlnoci až třetí hodiny ráno.



Pak se mu najednou zdálo,
že vidí skalpel na obou stranách ruky zároveň. V tu chvíli ucítil něco teplého
stékat po tváři a pochopil."

Zda
kniha vyděsí i vás, to především záleží na tom, jak moc chcete příběhům věřit a
jestli tomu dáte šanci, ale pokud máte za sebou knihy jako Osvícení, velkolepé
TO i jiné Stephenovy třešničky, postavíte se před stejné pódium, akorát s jiným
představením, které bude stejně úspěšné.


Pokud
se zapřemýšlím nad zápory, nedá mi to a zřejmě si je odpustím, protože spád děje,
zápletka i vyvrcholení, to vše je vzato s nejlepší technikou a zkušeností.


Teď
už jen záleží na vás. 

Budete se bát?

S chutí
a večerní atmosférou se do toho pusťte a všechno kolem nechte stranou, jelikož
stejně po chvíli zapomenete na čas.


 

Komentáře (3)

Přidat komentář

Alix
13.07.2012

Bála jsem se, bála jsem se od začátku až do konce. V mnoha svých komentářích oceňuji Kinga jako perfektního psychologa a znalce lidských duší a to on opravdu je..

DustinMind
12.07.2012

Děkuju :) první recenze.


pistalka
12.07.2012

Měl jsem podobné pocity, pěkně napsáno :)