Proroctví

recenze

Helen Hamiltonová je obyčejné děvče, chodí do školy a bydlí s otcem, kterému pomáhá v obchodě. Je na ní ale i něco neobyčejného. Je velmi vysoká, krásná, rychle běhá, má neuvěřitelnou sílu. Tuší, že s ní není něco v pořádku, ale protože tomu nerozumí, cítí se kvůli tomu trapně a chodí stále se skloněnou hlavou, chtěla by být neviditelná, místo aby toho všeho využila. Když se do města přistěhuje nová rodina, i přes incident, který má Helen s jedním z Délosových hned na úvod, nakonec díky nim zjistí, co je vlastně zač a co si se sebou počít. Bude se dál skrývat a nebo ji uvidíme už jen s hlavou vztyčenou a úsměvem na rtech?

Začnu obálkou, no řekněte, komu by se nelíbila. Vlající šaty, rozpuštěné vlasy, moře na pozadí, skála, temná obloha. Jasná lákačka. Podle anotace má jít o nadpřirozeno a tato obálka tomu dodá trochu té naivity a křehkosti.

Bohužel, první půlka příběhu pro mě byla spíše zklamáním. Popis obyčejného života jedné dívky, to ještě šlo, ale na čem podle mě hodně ztrácí, bylo to, co nás má právě že naopak nalákat. To neobyčejné, to čím se liší od ostatních, jak kniha, tak dívka. Ne že by nebyla dobrá myšlenka, ale představení tohoto světa a fantasy skutečností se moc nepovedlo. Nemůžu však posoudit, zda je to překladem nebo zda je to už tak napsáno.

Když pominu ten úvod, seznámení a objevování, zápletka se mi vcelku líbila. Polobohové, zajímavé schopnosti, láska, přátelství. Moc hezky je do vyprávění zakomponováno něco z antického Řecka a jeho božstev. Tuto tematiku mám ráda a propojení dávné historie s naší současností (co by kdyby) se povedlo.

Nesmí chybět ani klasický románek, on a ona, znepřátelené rody. Je to sice klišé, ale nevadilo mi to. Pocity hlavní postavy jsou mi milé a soucítím s jejím trápením. Líbil se mi i vztah lidí mezi sebou, sourozenců, dětí s rodiči. Hodně se o tom dozvíme, sice ne v hlavní linii, ale z popisu okolí to jde zachytit a moc se mi to líbilo, dýchá z toho atmosféra domova.

Komentáře (0)