Příběh o nejednoznačnosti vztahů

recenze

Takových
knih, co bylo napsaných o nerovných vztazích mezi partnery z odlišných
kultur… A co si budem povídat, většinou to dopadlo špatně. Fakt je, že psát o
těch, co dopadly dobře není tak zajímavé. Obvykle muž (exotický krasavec) začne
týrat ženu (evropská emancipovaná, ale zamilovaná, tudíž slepá), odveze ji do
své země a tam ji drží proti její vůli.

V knize
„Arabská žena“ od Tanyi Valkové to sice není o moc jinak, ale je to napsané
velmi poutavě a neotřele. Navíc je tam i několik jiných příběhů. Žen polských i
arabských. Vidíme arabský svět i z pohledu, který nám právě
v takových knihách bývá utajen.

Tanya
Valková pracovala jako učitelka v Libyjském Tripolisu, posléze jako
asistentka polského velvyslance. Následně žila několik let v Saudské
Arábii a v současnosti je v Indonésii. To jí poskytuje výbornou
průpravu pro psaní románů z pro nás exotického prostředí arabského světa.
V Libyi se seznámila s polskými ženami vdanými za Araby a také
s arabskými ženami. Důvěřovaly jí natolik, že se začaly svěřovat se svými
vlastními příběhy a s příběhy, o kterých se doslechly. I díky těmto informacím
vznikla velmi barvitá a pestrá kniha, která čtenáře přenese do úplně jiného
světa. Světa, který si ve skutečnosti představit nedokážeme, byť si myslíme, že
ano.

Mladá
Dorota, studentka střední školy, žije jen se svou matkou na polském maloměstě.
Mají, jen jedna druhou. Má pár kamarádů, ale nejsou to opravdoví přátelé a
vztah v nedohlednu.

Na
své oslavě 18tých narozenin, kde se její kamarádi vypaří a nechají ji bavit se samotnou,
potká cizince Ahmeda. Mladého přitažlivého Libyjce, s kterým, jak zjistí,
si toho má hodně co říct. A dle předpokladu se z toho vyklube láska. Jenže
nic není tak růžové, jak se může na první pohled zdát. Polská společnost, a ta
maloměstská zvláště, není příliš nakloněna smíšeným párům a dokáže to dát
najevo dosti nevybíravě.

Ahmed
s Dorotou však mnohé překážky překonají a může se zdát, že je čeká zářná
budoucnost. Přes nesouhlas matky a mnoho dalších nepříjemností se vezmou a
začínají budovat domov. Jenže Ahmed těžko snáší tlak společnosti a neúspěch ve
vlastním podnikání a začíná měnit své chování, dokonce pije. Zatímco Dorota je
doma s dcerou, Ahmed žárlí a hledá záminky pro konflikt.

Jako
dobrý nápad se zdá odjezd do Libye. Na dovolenou, z které se později
vyvine trvalé přestěhování. Teď to zase není jednoduché pro Dori. Vše je pro ni
nové a neznámé. Připadá si hloupá a nepotřebná a Ahmed stále žárlí, což jí na
klidu nepřidá. Ani vztahy s novou rodinou – matkou, sestrami, otcem a
všemi příbuznými, kterých je opravdu hodně - nejsou úplně jednoduché. Na jednu
stranu má konečně velikou rodinu, ale na druhou stranu všichni se do všeho
pletou a zasahují.

Vztah
Ahmeda a Dorky je jako na houpačce. Období velké lásky a tolerance střídá
období žárlivých scén, agrese a tyranie a to stále dokola. Pokaždé, když se
Dora rozhodne odejít Ahmed se začne chovat opět jako pozorný milující muž. Tomu
jde jen těžko odolat.

Nejspíš
by to takhle šlo do nekonečna, kdyby se Ahmed nezapletl s teroristy a
neohrozil tím vážným způsobem celou rodinu. Každý se zachraňuje jak může. A
Dorota nemůže…

Je to
příběh ženy, která přes spoustu chyb, které udělala, stále bojuje za své
štěstí. Příběh o tom, že nejsou jen špatní Arabové, ale i sluší, kteří si ženy
váží víc než kdejaký Evropan.   

Komentáře (0)