Příběh kocoura Rembrandta

recenze

Kniha Rembrandt - Příběh kočky je pro všechny milovníky koček tou pravou knihou, která je zahřeje u srdce, stejně jako se to stalo mě během čtení.

Příběh je to vlastně jednoduchý, výtvarnice Anna dostane kotě jako dar od přátel. Jde o kocoura s rodokmenem a jeho dokonalý vzhled ho měl proslavit na výstavách jako šampiona, jenže u Anny žijící v domku na venkově prožije život obyčejné kočky. Probouzí se v něm jeho dávno zděděné pudy šelmy, prozkoumává nejen zahradu, ale vydává se na objevy celého okolí. Jenže nebezpečí číhá všude a bohužel všichni lidé nemají dobré úmysly, a tak na Rembrandta čeká největší dobrodružství jeho života, po kterém by se šlechtěné kočce nemělo ani zdát, natož aby jej prožila. Naštěstí i tento kocour dokáže, že má několik životů, i když párkrát je to jen o fous…

Hlavní postavou knihy je kocour Rembrandt. Příběh je sice vyprávěn z pohledu jeho paničky výtvarnice Anny, ale najdou se momenty, kdy máme možnost vidět svět z pohledu kočky. Malé kotě toužící prozkoumávat svět. Ta zelená zahrada tam venku ho tak moc láká, ani sám neví proč, ale chtěl by se podívat ven. Anna ho nejdříve drží v domě, přece jen je to šlechtěná kočka, které do přírody nechodí. Ale jednou Rembrandt proklouzne do zahrady a objeví obrovský svět kolem. Anna ho nechá, ať prozkoumává. Je to kočka, takže v sobě má uložené dávné pudy lovce. A tak můžeme pozorovat, jak se z kotěte stává mladý kocourek, jak objevuje okolí domu, setkává se s jinými zvířaty a učí se ze svých chyb.

Jenže kniha není jen o šťastném dovádění kocoura Rembrandta, poznáváme lidi okolo Anny. Navštěvují jí přátele, známý a sousedé. Všichni mají své životy, které se alespoň na okamžik střetnou s Annou a jejím kocourem.
Také je tu paní Langová, které patří Annin domek a ráda svým nájemcům organizuje život. Je pravým opakem dobrosrdečné a hodné Anny, protože paní Langová nemá ráda nikoho a se všemi se jen hádá. Přijde mi, jako kdyby se jí kdysi něco stalo, co jí na duši ranilo tolik, že kolem sebe vystavěla neproniknutelnou zeď, která časem zhrubla. Nechci o ní říct, že je zlá, ale nemá ráda, kdy není po jejím, nebo když se domnívá, že proti ní někdo kuje pikle.

Tahle kniha mi vehnala slzy do očí a napjatě jsem prožívala Rembrandtova dobrodružství. Někteří lidé jsou vážně zlí, nebo nedomýšlí následky činů. Když je kocour nedobrovolně oddělen od Anny, tak se před ním otevře doslova životní putování, ze kterého se nemusí už nikdy vrátit.
Skoro až do poslední stránky jsem ani nedýchala a doufala, že se kocour znovu shledá se svou paničkou. Jenže životní cesty jsou nevyzpytatelné, takže cesta se protáhne více, než by si Rembrandt přál.

Anna svého kocoura miluje nade všechno, a když se ztratí, vyčítá si, že ho nechávala volně běhat. Je to přece šlechtěná kočka, ta do přírody nepatří. Na druhou stranu mu ovšem dala možnost žít život podle jeho kočičích zákonů a neomezovala jej těmi lidskými. Byl u ní spokojený? Ale co když se mu něco stalo a už se nikdy nevrátí? Paní Langová jí začne tvrdit, že kdyby byl naživu, tak by se už objevil. Je na čase, aby se Anna smířila se ztrátou. Ale naděje žije věčně.

Kniha svým příběhem dokazuje, že láska mezi člověkem jeho kočkou může být velmi silná a překonat mnohé překážky. Děj je jednoduchý, ale detaily jsou propracované, a tak nám odhaluje život jednoho kocoura. Kniha se mi četla velmi snadno, některé postavy jsem si oblíbila, jiné mi příliš sympatické nebyly, ale to už patří k životu. Příběh uběhl rychle a napjatě jsem prožívala různé příhody kocoura Rembrandta. Konec přišel až příliš rychle, klidně bych si chtěla knihu užívat déle.

Komentáře (0)