Pomněnka: Co by v ní mělo být, ale není

recenze

Co za světla není vidět (2022) 2 z 5 / simona8126
Co za světla není vidět

YA fantasy román Pomněnka: Co za světla není vidět je prvním dílem nové série z pera Kerstin Gierové a vyšel koncem listopadu 2022 v nakladatelství CooBoo. Stejně jako předchozí autorčina díla se může pochlubit nádhernou obálkou, jež upoutá na první pohled. To je však vedle humoru zřejmě to jediné, co bych na knize vyzdvihla.

Pomněnka je určena čtenářům od dvanácti let a vzhledem k lehké romantické lince spíše dívkám. Do příhodné věkové skupiny bohužel už dávno nepatřím, přesto jsem po knize okamžitě sáhla. Kerstin Gierová se řadí mezi mé nejoblíbenější autorky a její Stříbrné knihy snů či Zámek v oblacích mezi mé nejmilejší příběhy. Je tomu tak zejména proto, že v nich nalézáme sympatické, kurážné a vtipné hlavní hrdinky, které se zaplétají do bizarních (někdy nadpřirozených) dobrodružství, ale současně řeší běžné problémy mládeže, jako je první láska a zklamání, studium, brigáda či rodinné záležitosti.

Hrdinky Kerstin Gierové jsou veselá a ztřeštěná děvčata, která hýří humornými hláškami a snadno si získají čtenáře. Ačkoli někdy nemívají úplné rodiny nebo jsou jejich rodiče rozvedení a žijí odděleně, tyto dívky vždy nacházejí podporu u příbuzných či přátel. Např. Liv Silberová získá skvělého bratra Graysona, když se její matka dá dohromady s jeho otcem. Kromě toho má navíc báječnou mladší sestru a také milující chůvu, která peče famózní dobroty. Není tedy divu, že ze Stříbrných knih snů se vedle kouzelné atmosféry line také vůně vanilkových rohlíčků a dojem vřelosti a útulnosti.

Proč to ale zmiňuji v recenzi Pomněnky? Inu, právě proto, že tenhle (pro mě tak důležitý) prvek zde bohužel postrádám. V každé z výše zmíněných knih hraje jistou roli romantická zápletka, nebývá však nutně stěžejní. Pro mě osobně jsou v příbězích Kerstin Gierové důležitými ingrediencemi hlavně humor a teplo rodinného krbu nebo alespoň sympatičtí příbuzní, vždycky ochotní hlavním hrdinkám pomoci a ulevit od trápení. Humor tu bezpochyby je, o tom se nelze přít. Ve vyprávění příběhu se důsledně střídají dvě stěžejní postavy, Matilda a Quinn. Oba hýří legračními hláškami a dokážou pobavit trefnými komentáři.
Co se však týče milující a přívětivé rodiny, tou se může chlubit pouze Quinn. Jistě, rodina nikdy není dokonalá. Liv Silberová kupříkladu měla i pěkně nepříjemné a nepřátelské příbuzné, které vyfasovala díky matčině vztahu s novým otčímem. Přesto atmosféra v jejím domově byla mnohem laskavější než v případě Matildy. Její nábožensky založená rodina je prakticky všem sousedům pro smích kvůli nemožnému chování a povýšenosti. Způsob, jakým rodiče a ostatní příbuzní s dívkou zacházejí, je přinejmenším zavrženíhodný a rozhodně mi nepůsobilo radost si o jejich výchovných metodách číst. Jedinou výjimkou byla nevlastní sestřenice zastávající roli nejlepší kamarádky a tetička, rovněž černá ovce rodiny.

NÁSLEDUJÍCÍ ČÁST RECENZE OBSAHUJE SPOILERY:
Quinn je na tom, pokud jde o teplo rodinného krbu, poněkud lépe. (Ačkoli, vážně matka na straně 182 řekne svému synovi „ty hňupe“? Moc by mě zajímalo, co je v originále.) Zato měl velkou smůlu ve výběru nejlepšího kamaráda. Je vskutku smutné, že kluk, s nímž se přátelí od dětství, byl autorkou vykreslen jako úplný ňouma a zbabělec. Nejenže Quinnovi přebral dívku v době, kdy ležel v nemocnici v kómatu, ale navíc se domnívá, že kvůli Quinnovu zranění si sám prošel velkým traumatem, a má tak právo na soucit a porozumění. Navíc se o něm baví s terapeutkou a neváhá jí vyžvanit naprosto vše, což je ohavné. Takhle se skuteční přátelé nechovají.
Mimochodem přístup k terapii by měl být vstřícnější a rozumnější, zejména v knize pro mládež. Psychoterapeuti by neměli být prezentováni jako největší zlo a terapie jako noční můra, která člověku nic dobrého nepřinese.

Quinn je na začátku popisován jako oblíbený mladík se spoustou kamarádů a obdivovatelů, ale poté, co utrpěl vážné zranění, se ukáže, že vlastně žádného opravdového přítele nemá. Spolužáci o něm šíří pomluvy, vnímají ho jako mrzáka s poškozeným mozkem. Snad je to proto, aby vynikla čistá duše Matildy, jež ho stále bere jako normálního kluka. Quinn je přitom arogantní mladík, který ji odmalička šikanoval jen proto, že si ji pletl s jednou z jejích sestřenic.
Vyvstává otázka, proč by se Matilda měla do někoho s tak otřesným chováním zamilovat. Navzdory tomu, že jí Quinn ubližoval, ho stále zbožňuje a působí pak jako naivní chudinka beze špetky sebeúcty. Ani milostná linka tak není přesvědčivá. Láska z Quinnovy strany se zjeví odnikud. Nejdřív dívkou opovrhuje, pak ji políbí jen proto, že se mu to hodí do lživé historky, a najednou je zcela okouzlen tím, jak je Matilda sladká a vtipná a prostě úžasná. Prakticky od začátku přitom bylo jasné, jaká záležitost mezi nimi později vyvolá hádku. Je frustrující sledovat, jak hloupě a dětinsky hrdinka řeší věc, která by se dala snadno vysvětlit hned a bez zbytečných dramat.

Pokud jde o samotný příběh, dá se říct, že se toho v knize odehraje spousta, ale zároveň má čtenář pocit, jako by se nestalo vůbec nic zajímavého či důležitého. O čem vlastně knížka vypráví? O klukovi, co vlítne pod auto, a od té doby vidí věci, které neexistují. Nemůže o tom mluvit s nikým kromě chápavé Matildy. Pak do jeho života vstoupí bytosti z Okraje, světa tak přeplněného všelijakými nadpřirozenými stvořeními a zcela postrádajícího jasná pravidla, že je nemožné se v něm zorientovat. Autorka si to velice usnadnila, když se rozhodla nevysvětlovat, jak co funguje, a místo toho ústy vedlejších postav vyzývá: prostě o tom nepřemýšlejte. Dosti neuspokojivý přístup.

Shrnutí: Pomněnka je opravdu určená spíše mladším čtenářům, kteří od ní očekávají únik od reality a jednoduchou zábavu. Chování většiny vedlejších postav je buď otravné, nebo ostudné. Rodina hlavní hrdinky je značně nesympatická, její romantický vztah s nafoukaným Quinnem nevěrohodný a svět Okraje chaotický bez uspokojivých vysvětlení. Pokud vám nic z toho nevadí, možná si čtení upřímně užijete. Za sebe od Kerstin Gierové doporučuji vřelý a veselý Zámek v oblacích, proslulé Drahokamy nebo zábavné Stříbrné knihy snů.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Databázi knih a společnosti Albatros Media.


Co za světla není vidět Co za světla není vidět Kerstin Gier

Okouzlující fantasy od autorky bestsellerové série Drahokamy. Quinn je cool a oblíbený. Matilda má nos věčně zabořený ve fantasy románech a rozhodně není jeho typ. Když však Quinna jedné noci napadnou strašidelné bytosti, spat... více


Komentáře (0)

Přidat komentář