Pět z dodávky a pes

recenze

Příběh se odehrává na Slovensku během jediného dne, kdy skupinka pěti lidí (a jednoho psa) putuje dodávkou za dvěma malými dcerkami jednoho z nich. Nudný, ničím nezajímavý příběh, řeknete si. To by ale nesměl být autorem Mark E. Pocha, který děj zasadil do paralelním světa, kde je virus, nesoucí název Omega, o dost zákeřnější než ten náš covídek, a stejně jako v Kingově Svědectví kosí každého, kdo mu přijde do cesty. Jakž takž se na nohou drží ještě Bratislava, kam se stáhli všichni mocipáni, jinak se vše hroutí, vládne anarchie a lidé berou zákon do svých rukou.

„Hele, a není to úlet? Je to teprve pár tejdnů, co jsem nadával, že seriál Picard má jenom osm částí. Můj největší problém byl, že neprošla platba za hru přes Paypal. A že sestra připekla popcorn… A teď? Žádný seriál, žádnej Paypal, žádný hry… A žádná sestra.“

Jak už bývá u Marka zvykem, postavy jsou opět bravurně vykresleny a celý příběh to zvedá o level výš. Pomocí flashbacků se se všemi protagonisty seznamujeme a poznáváme jejich povahové rysy. A to je sakra zábavné a čtivé. Ale když už je máte všechny pěkně proklepnuté a příběh se rozjede, je náhle konec. A to je veliká škoda.
Nicméně knize tento krátký útvar novely sluší a kdo ví, jestli by ji větší délka neuškodila. Takhle se totiž ani na okamžik nestačíte nudit. Jak autor sám v doslovu píše, téma je ideální materiál pro devadesátiminutový film.
Místo shlédnutí béčkového filmu tedy dejte jednoho podzimního večera přednost četbě. Uvařte si čaj nebo si dejte skleničku něčeho ostřejšího, natáhněte se do svého oblíbeného křesla a vychutnejte si příběh o konci světa, který se nám (zatím) naštěstí vyhnul.

Je krásný slunečný den: vrcholí jaro, příroda je v rozpuku a po dálnici uhání světlemodrý mikrobus. Je krásný slunečný den, ale něco je přece jenom jinak než obvykle… Za prvé: karoserie mikrobusu je posprejovaná vulgárními nápisy... více

Komentáře (0)