Pár kilo navíc nemusí nutně znamenat konec světa

recenze

Nevíte, co k Vánocům pořídit své dospívající dceři, vnučce, sestře či kamarádce? Pak jste na správné adrese. Nakladatelství Omega tento měsíc vydává knihu Knedlíček a dle mého názoru by mohla být ideální volbou pod stromeček pro všechny mladé slečny a nejen pro ně.

Jak už nám název i samotná obálka napovídají, hlavní hrdinka knihy patří mezi lidi, které byste na ulici přehlédli jen velmi obtížně. Středoškolačka Willowdean má už od útlého dětského věku problémy se svojí váhou. Veškeré diety dávno vzdala a kila navíc do jisté chvíle ani příliš neřeší. Jejím největším vzorem je zpěvačka Dolly Parton a až na občasné roztržky se svojí mámou a stýskání si po mrtvé tetě žije celkem pokojným životem.

Pak se ale věci začnou měnit. Na scénu přichází Bo, velmi atraktivní kluk, kterému se obdařená dívka líbí. Ona sama si ale o to více uvědomuje velikost svého těla. To, jak by vedle něj vypadala. Jak by se jim ostatní posmívali. Do toho si přestává rozumět s nejlepší kamarádkou. A vůbec dělá věci, na které by normálně ani ve snu nepomyslela. Třeba jako tu, kdy se přihlásí do té prestižní snobské soutěže krásy, jejíž hlavní pořadatelkou je její zdánlivě dokonalá matka. Opravdu tohle může skončit jinak než naprostou katastrofou?

Existuje tolik věcí, které bych mohla říct, místo toho ale jdu rovnou k věci. „Mami“. V puse mám sucho. „Pokud nepodepíšeš ten formulář, říkáš tím, že nejsem dost dobrá. Říkáš tím, že skoro každá holka v této místnosti je hezčí než já a zaslouží si to víc. Tohle mi tím sděluješ.“
Mezi námi se rozhostí dlouhé ticho.

Zpočátku na mě kniha působila dost mladistvým dojmem. Většina vystupujících postav se nachází v pubertální části svého života a dle toho jedná. S postupem času, kdy především „Knedlíček“ začal procházet velkým vývojem, to ale začalo být vážnější. Vzhledem k vlastním zkušenostem jsem se dokázala plně vžít do jejích pocitů a mnohdy v tichosti obdivovala její odvahu. Díky této vlastní zkušenosti si navíc myslím, že zmíněné situace zvládla autorka napodobit velmi věrně.

Věcí, která by oproti tomu některým mohla vadit, je docela špatná korektura. Mnohdy se mi podařilo narazit na slovo s chybějícím písmenkem, případně úplně jiné, než mělo být. Uvozovky v přímé řeči byly mnohdy špatně umístěné. Navzdory ich-formě a poměrně svižnému a čtivému tempu jsem si zvládla všimnout nejedné takovéto chyby. Škoda. Naproti tomu grafická stránka, barevné sladění a výstižná, neurážlivá a stylově vyladěná obálka si zaslouží palec nahoru.

Příběhu samotnému se vzhledem k jeho zaměření nic vytknout nedá. Je to taková pěkná oddechovka o hledání a poznávání sebe sama pro mladší i starší čtenářky. Nenápadně, ale zároveň důsledně a přirozeně nám předkládá to, že ať už jsme dlouzí či krátcí, širocí či příliš štíhlí, s křivými zuby, jednou rukou nebo snad třemi chodidly, máme právo na plnohodnotný život stejně tak, jako všichni ostatní. A nemusíme se za to stydět.

Přeji příjemnou četbu…

Komentáře (0)