Pan Grey a Anastasia

recenze

E. L. James pravým jménem Erika Mitchell napsala zatím tři knihy. Trilogii Padesát odstínů, které se rychlostí blesku staly bestsellery. V celém světě se jich prodalo více než 70 milionů výtisků, což je úctyhodné číslo.
V roce 2012 dostala kniha Padesát odstínů šedi ocenění jako Kniha roku a Populární kniha fikce roku (Specsavers National Book Awards).

Děj se mi líbil. Jeho hlavní myšlenka byla prostá, nekomplikovaná. Kniha je svým dějem naprosto úžasně zajímavá. Nekončí ovšem happy endem, ale jeho naprostým opakem. To nás ovšem naladí na další díl a já se na něj opravdu upřímně těším. Celý vývin událostí byl při nejmenším poutavý a ke knize mě připoutal a přečetla jsem ji za necelé tři dny. Dokonce i reakce hlavní hrdinky byly překvapivé, leckdy však ne zrovna mile.

Mou nejoblíbenější postavou byl samozřejmě pan Grey, který až na některé jeho choutky a záliby, byl naprosto dokonalý.
A co já vím? Třeba se v průběhu následujících dvou dílů napraví a naše milá hodná a nevinná Anastasie ho vyvede ze stínu.
Anastasii jsem si samozřejmě také oblíbila, ale v některých chvílích jsem měla chuť jí tou čtečkou praštit po hlavě a zařvat: "Co blbneš?!"
Mnohem lépe mi svou povahou a reakcemi sedla její spolubydlící a nejlepší kamarádka Kate.

Kniha se odehrává v Portlandu a Seattlu ve státě Washington, který je mi blízký nejen díky knihám Twilight od Stephenie Meyer, které jsou zasazeny do poklidného městečka Forks. Nebo, pokud už budeme mluvit přímo o Seattlu - jednom z mých nejoblíbenějších měst, tak potom bych jmenovala Sukubu od mé oblíbené spisovatelky Richelle Mead.
Sukuba se odehrává přímo v Seattlu, hlavně - předpokládám - díky tomu, že zde bydlí sama autorka.
Líbily se mi budovy, ale také krajina. Jen některé místnosti byly trochu
přemrštěné, například Červená mučírna.
Ale netvrdím, že bych se tam nechtěla podívat. Alespoň nakouknout jedním okem. Nebo se tam prostě rozvalit na té posteli.

Celá kniha je psána v ich formě a to z pohledu slečny Anastasie prostředí-jméno-si-nepamatuji Steeleové.
Pravopis - atd. - hodnotit nemohu, jelikož byla tato kniha tak, jak jsem ji měla já ve čtečce celkem nekvalitní.
Ovšem po slohové stránce už je to něco jiného. Posloupnost příběhu byla skvělá. Neztrácela jsem se a časový sled
byl také správný. Vše šlo tak, jak mělo.

Opět je tu to známé přísloví: Nesuď knihu podle obalu.
A jako už po několikáté - to se nám to daří, nevím, jestli je to dobrým výběrem, nebo zda se grafické zpracování
přebalů knih v poslední době zlepšuje - každopádně obálka je krásná. Ať už se jedná o tento díl, na kterém je
- jak předpokládám - kravata známa z knížky, nebo třeba o druhý s pouty nebo i o třetí.
Dokonce i název se povedl, což u některých knih také nebývá samozřejmostí.
Třeba kniha: Tanec za jedna, matika za pět - četla jsem - nemá, a to musíte uznat, zrovna lákavý název.
Ale padesát odstínů šedi, jo, to je jiné kafe.
Můj osobní názor na knihu je kladný, ačkoli místy se mi chtělo některou z postav přetáhnout danou knihou po hlavě.

Komentáře (0)