Obklopena květinami čeká na smrt

recenze

Před sedmnácti lety byla Tess, dospívající dívka, plná života, unesena a pohozena do hrobu spolu s další dívkou, Marry a kostmi dvou dalších dívek. Do hrobu, osázeného zářivě žlutými květy s černým očkem. Černookými Zuzanami. Jenže ona mrtvá nebyla. Po dlouhých 24 hodinách znovu viděla světlo, cítila, dýchala vzduch. Ale toto trauma ji mělo uvěznit a poznamenat po zbytek jejich dnů.
Pachatel byl dopaden, ale Tess si na něj nepamatuje. Usvědčil ho jeden jediný nejasný důkaz, nalezený o kus dál na poli, předsudky a chybějící alibi a již téměř dvě desetiletí čeká na svůj ortel v cele smrti.
Zoufale se snaží vzpomenout si na sebemenší detail, aby člověk jménem Terell, usvědčený z vraždy Marry a pokusu o vraždu Tess, nešel na smrt neprávem. Ale její mysl je zastřená a zahalena temnotou, stejně černou, jako byl její hrob. Soustředění jí stěžuje její psychická slepota, která kalí její zrak.
Tessie dochází na sezení k psychoterapeutovi, ale zdá se, že je to k ničemu. Nutí ji malovat obrázky zpaměti, snad aby se podvědomí probudilo, ale ani to závoj zapomnění nezvedá.
Nesmírnou oporou je jí kamarádka Lydia, dívka plná života, smíchu a porozumění. Ale i ta má tajemství, která by mohla být důležitá pro život Tess i odsouzeného Terella. Ale mlčí a po skončení soudu odjíždí, i s celou svou rodinou. Beze slova rozloučení, či vysvětlení.
Dnes je Tess dospělá máma dcery Charlie, přítelkyně, milenka a oběť, snažící si vzpomenout. Navíc jí kdosi sází pod okny květy Černookých Zuzan, snad sám vrah?
Spolu s Terellovými právníky se snaží o odklad popravy a začíná hra o čas. S forenzní antropoložkou Jo probírá nález kostí, nalezených v hrobě, do kterého byla pohřbena. A stále přemýšlí, co se stalo s její přítelkyní Lydií, zda žije, nebo se také stala obětí jejího Netvora.
Julia Heaberlin, autorka této brilantní knihy, je oceňovanou novinářkou a rozhodně jde v příběhu velmi do hloubky lidského vědomí. Před sepsáním tohoto příběhu studovala odborné publikace, zabývající se psychickým traumatem a rozhodně je znát, že ví, o čem píše.
Černooké Zuzany vás lapí do svých okvětních plátků a donutí vás číst až do posledních stránek. Mimochodem, ty jsou jako uragán, vyvrcholení a nalezení pravdy je jako bouře. Neuvěřitelně rychle se střídající kapitoly ze současnosti a minulosti vás mají ve své hrsti a vy si klidně necháte ujet autobus, spálíte maso na sporáku, protože prostě musíte vědět. Musíte se rychle dozvědět, kdo je vrahem všech Zuzan v hrobě a zda už konečně nechá Tess klidně spát.

Komentáře (0)