Ninni Schulman - Dívka se sněhem ve vlasech

recenze

Jak se jmenuju? Zapomněla jsem své jméno.
Nemám pojem o čase, existuje jen temnota a noc. Nevím, kdy začíná den a kdy končí.
"Ba, ba."
Kdo to tady šeptá?
"Ba, ba. Holčičko moje."
Babička. Babička sedí na stoličce ve stínu před domem a škrábe brambory. Slupky padají v dlouhých pruzích do plechové mísy, která jí balancuje na klíně. Tu a tam si z čela stírá pot.
"Pojď a něco mi vyprávěj. Řekni mi, co jste se dnes učili ve škole, Soňo."
Jmenuji se Soňa.
Už na to nesmím znovu zapomenout. Musím se dostat domů.
- Dívka se sněhem ve vlasech, str. 130

*Zmatený příběh s překvapivým vyústěním*
Měla jsem co do činění s knihami od Joa Nesbøa a právě poslouchám i audioknihu Hypnotizér od Larse Keplera. Musím říct, že knihy od Nesbøa mi nikdy nepřirostou k srdci, jsou až příliš vulgární, kruté a sprosté. Do stejného okruhu patří i knihy Stiega Larssona. Na rozdíl od nich mě například Hypnotizér příjemně překvapil. A kupodivu i právě prvotina od Ninni Schulman. Tyto severské detektivky patří spíše do psychologických a napínavých trhillerů, kdy vám dělá především problém zorientovat se v postavách. Ale jak jsem už za nějakou tu dobu poznala, nejspíš je to problém téměř všech severských autorů.
Hlavní hrdinkou, i když se to na první pohled nebude zdát, je Magdalena Hanssonová, rozvedená matka, která se právě přistěhovala zpět do svého rodného města a opustila svoji rozjetou kariéru jakožto reportérky.
Musím přiznat, že mi dlouho trvalo, než jsem si veškeré dění zapamatovala. Ninni totiž skáče z jedné postavy na další a z jedné události na jinou. Začíná napínavou vraždou, pokračuje Magdaleniným příjezdem a následně stočí pozornost k Ernstu Losjövovi. To ještě nemáte tušení, že Ernst a jeho žena Gabriella jsou důležitým článkem pro případ zmizelé dívky Heddy.
Kéž by to ale byly všechny postavy, o kterých se v průběhu dozvíte. O co by byl příběh jednodušší, ale bohužel také plošší a ne tak zajímavý.
Magdalena se dále setkává se svojí bývalou láskou Petterem, představuje nám svoji kamarádku z mládí Jeanette, jejího manžela Stefana a jejich syna, naráží na policisty Christera a jeho parťačku Petru nebo zmiňuje svého bývalého manžela a jeho novou ženu. Jako reportérka se zapojuje do vyšetřování vraždy a nečekaně nachází sama několik stop, které nemusí přinést jen samou dobrotu.
Mimo dějovou linii, která se točí okolo Magdaleny je tu i několik dalších, které se vztahují k samotné vraždě na začátku a také jakési zápisky z deníku (či dopisy babičce) jedné dívky, která se jmenuje Soňa.
Také je na denním pořádku, když se z ničeho nic začtete do pasáže, která vám vůbec nedává smysl a říkáte si, „Kdo to ten Kosťa může být? A Sergej?“. Ale v průběhu četní vám vše bude připadat jasné a zřetelné. Nebo dokonce skončíte s překvapeným povytaženým obočím, protože jste danou informaci ani v nejmenším nečekali.
Musím přiznat, že jsem byla ze začátku zmatená a zklamaná. Bála jsem se, že knihu nedočtu, ale po první třetině mě vtáhla do děje tak, že jsem musela přemýšlet nad případem a zvažovat, kdo je vrahem, jak spolu všechno souvisí a jak to nakonec dopadne.
A závěrečné vyústění? Překvapivé, hodně překvapivé, ale na druhou stranu i celkem jednoduché.

*Pocity a doporučení*
Pocity po dočtení? Kladné. :) I přesto vás ale musím upozornit, než se do knihy pustíte, abyste dopředu opravdu na začátku očekávali zmatenost děje. Především je to kvůli postavám. Přiznám se, že jsem s některými měla problém i v druhé polovině knihy, i když se všechny vesměs stále opakují.
Dívka se sněhem ve vlasech je sice trošičku těžší četba (především pro ty, co jsou zvyklí na YA knihy), ale dá se zvládnout. Měla jsem z knihy podobný pocit, jako u Kruhu nebo dokonce Kostičase. V těchto knihách je také spousta informací a postav a nabádá to ke zmatku, ale když se začtete, najednou zjišťujete, že do sebe vše zapadá. Příběh je prostě jako jedna dlouhá hádanka. Avšak na rozdíl od Kostičase je kniha psaná jako vyprávění. Ne "ich" formou.
Přece jen, i když byla zápletka zajímavá, jsem od knihy očekávala větší napětí, větší akci, větší něco. Dlouho se jen chodilo okolo horké kaše, než se k něčemu došlo. A když už něco přišlo, Ninni poslala příběh zase dál. Podobně, co si tak vzpomínám, na tom byl Koroner.
Poslední věcí, která mi vadila, byla snaha autorky rozpracovat milostný život Magdaleny. Byl prazvláštní, i když jsem z útržků minulých činů a vztahu s Petterem leccos pochopila. Kdyby tam těchto pasáží bylo méně, nezlobila bych se. (A nezlobila bych se, ani kdyby vynechala tu občas trapnou konverzaci probíhající na Facebooku.)
Ke konci musím říct, že jsem velmi zvědavá na další knihu od této autorky, která bude druhým dílem série o Magdaleně a ponese název Chlapec, který přestal plakat (vyjde na podzim 2014). Doufám, alespoň podle anotace, že tentokrát bude děj trošku napínavější.
Na závěr mi nezbývá nic jiného, než vám knihu DOPORUČIT. A to především těm, kteří by si rádi odpočinuli od romantických slaďáren, těm, kteří mají plné zuby toho horka a rádi se myšlenkami přenesou daleko na sever, kde se teploty pohybují okolo -30°C a také těm, kteří mají rádi napětí, thrillery a detektivky. A pokud patříte mezi ty, kteří jste ještě žádnou opěvovanou severskou krimi nezkusili, tak si myslím, že s Ninni Schulman a její Dívkou se sněhem ve vlasech nic nezkazíte, ba naopak. Může vás navést k dalším podobným knihám, tak jako se to stalo i mně.

Recenze také na blogu stefanie-g-books.blogspot.cz

Stefanie G.

Novinářka Magdalena Hanssonová se po vysilujícím rozvodu přestěhovala se svým šestiletým adoptivním synem Nilsem do rodného Hagforsu, malého města v malebné oblasti Värmlandu. Hledat náměty pro psaní do místních novin jí připadalo... více

Komentáře (0)