Námluvy se zločinem

recenze

Námluvy se zločinem (2017) 3 z 5 / Blaufik
Námluvy se zločinem

O tom, že každé námluvy nemusí skončit dobře, a námluvy se zločinem už vůbec ne, vypráví nový soubor krimi povídek emeritního komisaře kriminální služby Ladislava Berana.


Ladislav Beran se narodil v roce 1945 v Písku a koketovat se psaním začal už na učilišti v Milevsku. Pro povídky s kriminální tématikou si bere náměty zejména ze své dlouholeté kriminalistické praxe a poslední dobou se věnuje krimi příběhům písecké četnické pátračky.

V edici původní česká detektivka nedávno vyšla jeho další povídková kniha s názvem Námluvy se zločinem, ve které se nám představí devatenáct detektivních povídek ve kterých písecká kriminálka řeší různorodé případy nejen z Písku, ale také z nedalekého okolí.

Ocitáme se v období po revoluci a na písecké kriminálce toho mají k vyšetřování více než dost. Jedná se o případy vandalismu, krádeží všeho možného, ale hlavně se na počátku devadesátých let písečtí kriminalisté potýkali s enormním nárůstem vloupání do kostelů v celém rajónu a hlavně o krádežích z kostelů je hned první povídka s názvem Ďábelský plán.

Půlnoční blues pro starou dámu je zase povídka, která se zabývá hromadným ničením aut, která mají společné pouze jediné, a to červenou barvu. Pánové z kriminálky proto nelení a pouští se do vyšetřování po hlavě, zatímco jim na stole přistává jedno oznámení za druhým, a množství zničených aut se zvyšuje.

Knižní obálka je klasická zelená, která náleží edici Původní česká detektivka a je doplněna o srdce ze mříží, které ve mně evokuje klasické detektivky ještě z maminčiny knihovny. Což se mi na dnešní dobu, kdy je všude kolem plno nádherných obálek jeví poněkud smutně.

Jednotlivé povídky se čtou opravdu samy a my se stáváme svědky řešení případů, které písecké kriminálce přistály na stole. Jedná se o typické porevoluční vyšetřování a nejednou se mi při četní vybavil seriál Třicet případů majora Zemana, který jistě zná každý z nás.

Jelikož se jedná o knihu povídkovou, tak je jasné, že vyšetřování a dopadení pachatele probíhá na pár stranách a tím pádem se nikdy nedá porovnat s knihou, která by se věnovala pouze jednomu příběhu. Jak už to tak bývá, tak některé povídky byly slabší a při čtení jimi doslova proletíte a máte pachatele, což byla škoda. Myslím si, že kdyby autor o jednu povídku ubral, mohl alespoň trochu v některých částech příběh jednotlivých povídek malinko rozvinout.

Byla to doba nezřízeného rozkrádání majetku s požehnáním z vyšších míst. A protože Socha spravedlnosti na písecké radnici nemá šátek přes obě oči, ale jen přes jedno, kradlo se a podvádělo v Písku nejen v noci, ale i ve dne a písecká kriminálka měla pořád co dělat.

Kniha je rozhodně čtivá a báječně vykreslená. Při čtení máte pocit, jako kdybyste se dívali na svůj oblíbený český detektivní seriál. Honičky i vloupačky si dokážete hravě představit a hlavní písečtí vyšetřovatelé se stanou vašimi sympatickými průvodci.

Pokud máte rádi detektivní povídky z per českých autorů, tak vás kniha rozhodně nezklame. Jedná se o oddechové čtení, které postrádá litry krve a tak je vhodná i pro starší čtenáře, kteří si tuto edici oblíbili. Pokud jste také nadšeným čtenářem "zelených" detektivek, tak se po knize rozhodně poohlédněte.

Komentáře (0)

Přidat komentář