Na pouti

recenze

Richard Feynman byl člověkem, který pro vědu udělal mnoho. Jako teoretický fyzik se podílel na vyřešení několika zásadních problémů a obor posunul výrazně vpřed. Nejsem si však jist, zda jeho větší přínos neleží v jeho snahách vědu popularizovat a prát se za ni s politiky i hlupáky všeho druhu.
Pro vědu udělal mnohé i jako „občan“ Feynman. Svým pestrým „multidimenzionálním“ životem ukázal, že i člověk s takovou úzkou vědeckou specializací a s takovými úspěchy je člověkem z masa a kostí. Svým až bohémským životem fyziku zpopularizoval možná více než leckterý vážený profesor svými články v časopisu pro středoškoláky.
Kniha „To snad nemyslíte vážně“ je panoptikem Feynmanových vzpomínek, úvah, vtípků a dobrodružství, jež za svůj život nastřádal. Vyšla v roce 1985, kdy mu z jeho života zbývalo už jen několik let.
Je stavěna chronologicky a v podstatě nás vede od géniova dětství až do období zralé vědecké práce, kdy působil na Caltechu jako renomovaný profesor a držitel Nobelovy ceny. Tvoří ji pět větších celků - kapitol, které vymezují Feynmanovy životní etapy: dětství a studium, doktorandské studium, účast v projektu Manhattan (vývoj americké jaderné bomby), působení na Caltechu a poslední část se také týká Caltechu, ale zasahují do ní nadčasové úvahy o vědě.
Pro všech pět částí je typické, že obsahují pasáže navýsost vážné, popisující autorovo objevování světa, a pasáže nevážné, v nichž autor líčí, jak si se světem a lidmi v něm zahrával (bavil se a užíval si života). Pro Feynmana je typické, že je občas problém oddělit obě roviny.
„To snad nemyslíte vážně“ už svým názvem napovídá, že jde o knihu, která se od jiných Feynmanových popularizačních děl liší. Je mnohem více osobní a pro mnohé prudérní čtenáře až provokativní. Feynmanova „snaha“ ukázat se jako normální člověk má mnohdy velmi rozverné pojetí a lze předpokládat, že dnešní bulvár by na jeho aktivitách mimo katedru vydělal slušný peníz.
Feynman neměl problém ze sebe udělat vymetače barů a obdivovatele krásných žen. Bez uzardění poukazoval na svoje slabiny, stejně jako nekriticky vyzdvihoval svoje dovednosti a schopnosti. Byla to extrovertní osobnost a tato extroverze z knihy tryská každým pórem.
Část věnovaná práci a fyzice se v mnohém shoduje s jinými publikovanými texty a pochopitelně zabírá mnohem menší místo než jinde. Výsledkem je zajímavá kompozice, která čtenáři nabízí témata k přemýšlení a příležitost usmívat se téměř zároveň.
To, co je pro Feynmana typické, je jeho entuziasmus. Nadšení vědou a prací je v jeho textech nakažlivé a bezmezné. Je to jedna z nejkrásnějších věcí, které Feynman do svých děl zakódoval a já bych jeho texty zavedl jako četbu na školách.
S Feynmanem má čtenář stále pocit, že je na pouti. Pouti plné kejklířů, iluzionistů a klaunů. Žádný z nich však není hochštaplerem. Jsou to lidé, kteří své práci rozumí, jejich práce je pro ně zábavou a dokážou ji udělat zábavnou i pro ostatní. Je to pouť, která z dospělých dělá malé děti a z dětí (tedy spíše studentů) příští nositele Nobelovy ceny.
Od Feynmanovy knihy člověk odchází krásně naladěn, potěšen a má pocit, že si odnáší pořádný kus tureckého medu.

Komentáře (0)