Na hraně zapomnění

recenze

Při prvním pohledu na tenhle přebal jsem si šla hned ke čtení učesat stejný cop. Teda spíš se o to pokusit. A nepovedlo se. Každopádně obálka je moc povedená a kdyby se to někomu zdálo jako bezpředmětné, tak není, slečna opravdu téměř pořád nosí tento účes.

Pokud si vzpomínám, nikdy jsem nečetla road trip knížku a nemám moc ráda road trip filmy. Přijde mi to jako splácané a často bez myšlenky. Tedy kromě toho, že někam jedou. To se tu naštěstí nestalo, není to jen o cestě někam, tedy spíš o cestě nikam, protože není přesný plán. Je to spíše o tom, jak hlavní hrdinka hledá sama sebe. Doma ji všechno dusí a ničí, tak se sbalí a prostě odjede. Přiznám se, že to docela chápu, asi každému něco takového proběhne hlavou.

Necestuje však sama a i díky svému spolucestovateli se jí daří lépe přemýšlet o tom, co se životem dál. Podnikají spolu spoustu šíleností, navzájem si pomáhají se svými problémy a trápením. Jediné, co mě na knihách tohoto typu fascinuje je, že si autor neuvědomí, že nám normálním smrtelníkům přijde divné, kde Američani berou na tohle všechno peníze. Cesta sem, tam, autobus, vlak, auto, přes několik států, hotely, jídlo, neperou a rovnou kupují nové oblečení. To bych si taky chtěla zažít.

Je pravdou, že jde o docela předvídatelný děj, ale na konci mě závěr dokázal dost překvapit a chvílí jsem se bála, jak to dopadne, že jsem se přece nemohla o tolik seknout. To zakončení knize trochu přidalo k zamyšlení, což jsem jedině uvítala.

Četlo se mi příjemně, ubíhá to, žádná nuda a protahování zbytečných popisů. Dlouhé rozhovory mezi hlavními aktéry a dokonce pár otázek, které i mě donutily se zamyslet, jaké by na ně byla moje odpověď.

Komentáře (0)