Mladý Mesiáš

recenze

Mladý mesiáš (2016) 4 z 5

/ Nikolaoss

Kniha Mladý Mesiáš od Anne Rice se ke mně dostala způsobem dosud nevídaným u papírových knih – vyhrála jsem recenzní konkurz, který na tuto lákavou novinku vypsalo nakladatelství Omega, které knihu vydalo. Paní spisovatelku Rice mám moc ráda, líbí se mi její styl a vyjadřování a na novinku jsem se tedy velmi těšila. Zatím jsem od ní četla pouze upírovky a vlkodlakovky (sem tam čarodějnici) tak jsem byla zvědavá na toto dost odlišné téma. Předem také upozorňuji, že se nepovažuji za věřícího člověka, můj názor tedy nebude ovlivněn náboženskou… řekněme zdrženlivostí :).

Nakladatelství Omega vyslalo knihu paní Riceové do světa s půvabnou, čistě a lehce působící obálkou s „fotografií Ježíše“ - vzhledem k tomu, že kniha už má svůj film, předpokládám, že se jedná o tvář herce, který hrál hlavní postavu. Taktéž knize nadělilo sympatickou velikost, která se dobře drží v ruce a tak mi nic nebránilo číst „kudy chodím“.

Příběh začíná ve chvíli, kdy mladý sedmiletý Ježíš, který příběh vypravuje, se svojí rodinou opouští Egypt a vrací se domů do Nazaretu. Král Herodes je konečně po smrti, takže v zemi by mělo být pro Ježíše bezpečno, protože všichni víme, co se strhlo v Betlémě po jeho narození. Když ale dorazí rodina do Jeruzaléma, aby zde ve velkém Chrámu oslavila svátek Pesach, ukáže se, že to nemusí být tak docela pravda. Herodův synek se potatil. V chrámu dojde k masakru, při kterém vojáci povraždí spoustu Židů a ostatní vyženou z města. Celé Ježíšově rodině se podaří uniknout a pokračují dál údolím řeky Jordán až do Nazaretu. Cestou se Ježíš dozvídá jakési mlhavé informace o tom, co se přihodilo před jeho narozením. Vzhledem k jeho věku se ale rodina snaží před ním prozatím tajit co nejvíce, ale on sám už si povšiml některých zvláštních schopností, které má a jakési podivné síly, která jím proudí. Jeho přání se občas plní, jeho modlitby jsou vyslyšeny…

Paní autorka psala stylem, který mi nejdříve připadal zvláštní a co se použitých výrazů týká starobylý. Po chvilce jsem si zvykla a vlastně se mi zdálo, že se k Ježíšovu příběhu a době skvěle hodí. Celou knihou se samozřejmě táhne víra v Boha. Není ale nikterak vnucovaná a nepřirozená, naopak působí jako součást tehdejšího života lidí. Prostě se modlí, do kroku při putování zpívají nábožné písně a celkově víra nějak přirozeně do textu patří a to nejen proto, že Ješua je tím, kým je. Také se mi líbila popisovaná soudržnost rodiny a zjevná láska a úcta, která mezi nimi byla a pozitivní nálada i přes těžkosti putování a nebezpečí, která cestou zažívali. Z knihy přímo dýchal mír, pokoj a štěstí lidí navzdory jejich tehdy nelehkému životu a útlaku ze strany vládnoucích Římanů a místodržících králů.

Trochu závidím paní autorce to pátrání v historii židovského národa a průzkum tehdejšího života, protože v knize je toto nesmírně zajímavý prvek. Jak bydleli, pracovali, co jedli, jak se modlili a učili, jejich zvyky, náboženské tradice a svátky – to všechno je zajímavé. Ježíš pochází z rodiny tesařů, ale i tak jsou celkem vzdělaní na tehdejší dobu, například domluví se hebrejsky, aramejsky, řecky – to je slušná znalost. Jinak se převážně učili o písmu a samozřejmě práci své rodiny, při které i děti pomáhaly dle svých schopností – chlapci mužům a dívky ženám s domácností a péčí o mladší děti.

Hlavní postava, tedy Ježíš, nemůže být člověku nesympatická. V knize je popsán jako vcelku normální sedmiletý chlapec, se schopnostmi, které ne úplně chápe. S přirozenou zvídavostí se snaží domoci pravdy a zatím nám popisuje svůj svět. Celou dobu vyprávění jsme v jeho hlavě a můžeme tedy sledovat, jak si dává dohromady jednotlivé souvislosti. Jak prožívá běžný život i věci, které jsou pro něj jako pro dítě úžasné, například Maják v Alexandrii při odplouvání z Egypta nebo první spatření jeruzalémského Chrámu. V knize, která obsáhne pouze jediný rok jeho života, se zdá, že se vlastně nemělo co stát, že mezi sedmým a osmým rokem není takový rozdíl, ale mně na konci připadalo, že Ješua udělal obrovský skok kupředu.

Celý příběh byl podán opravdu s respektem a pochopením, proto mě moc nepřekvapilo, co jsem se dozvěděla až v závěru, v doslovu autora, a sice to, že paní Rice vyrůstala v přísně katolické rodině a také důvody, které ji vedli k sepsání knihy o Ježíšovi. Svého úkolu se zhostila se ctí a citlivým přístupem k tématu, aniž by vynechala svůj tradičně kvalitní písemný projev a vypravěčský um. Vzhledem k její výchově určitě nebylo snadné zvolit si takto obtížné téma, které mohlo být pro ni „tenkým ledem“, ale dokážu pochopit, co ji k tomu vedlo. O to víc chválím, že se jí podařilo neudělat z knihy náboženský spisek, ale příjemný a čtivý příběh.

Knihu ráda doporučím každému, kdo se zajímá o historii v daném období, ale i ostatním, kteří si jen chtějí přečíst dobrou knihu se zajímavým a neotřelým tématem. O dospělém Ježíši se toho dá přečíst spousta, ale tahle kniha nabízí pohled na to, jaký mohl být jeho život mezi sedmým a osmým rokem, že i on byl jednou dítětem.