Losos v kaluži

recenze

Nedávno jsem přečetla Majonézu k snídani, a jelikož mě opravdu bavila, věděla jsem, že určitě zkusím nějakou další knihu Markéty Lukáškové. A volba padla na Lososa v kaluži, příběh cynické Báry a její babičky Milady. A teda musím říct, že tahle kniha byla v mých očích ještě lepší než Majonéza.

Markéta píše s neuvěřitelnou lehkostí, i když téma zas tak jednoduché není. Ve vyprávění se střídájí dvě postavy, vnučka Bára s babičkou Miladou. Oblíbila jsem obě dvě, každá měla něco do sebe, své problémy, vrtochy i smysl pro humor, a to navzdory věku. Mimochodem, pojetí nebe a pekla - skvělé, docela by se mi to líbilo, pokud bych teda spadala do kategorie nebe.

Co teda musím vyzdvihnout, je autorčin humor. Miluju ho! Díky němu mi Losos sedl jako prd*l na nočník. Navíc je naprosto bezprostřední, kolikrát si skrze své postavy nebere servítky, a to je přesně to, co jsem teď potřebovala. Knihu, u které se člověk zasměje, občas zamyslí (byť se můj život od života hlavních hrdinek diametrálně liší), příběh, který mě vtáhne tak, že si u ní odpočinu a nebudu myslet na pokaděné plíny. Rozhodně se tedy těším na další autorčinu knihu.

Cynická Bára není typ holky, která se ráno probudí se sexy rozcuchem, protáhne se a na první pokus vyfotí #nomakeup selfie, za kterou dostane 200 lajků, než dojde do koupelny. Je spíš ten typ holky, která se ráno bojí podívat do z... více

Komentáře (0)