Léto, kdy jsme se potkali

recenze

Léto, kdy jsme se potkali (2016) 5 z 5

/ Ivett7

Cassidy se chce dostat co nejdál od svého bývalého přítele, a tak se rozhodne strávit léto u táty, kde bude brigádničit na příměstském táboře. Bryan je po úrazu už nějakou dobu na vozíčku a bude pracovat ve stejném táboře. Oba se ihned spřátelí a vzájemně si nevědomky pomáhají. Cassidy se spřátelí s celou partou Bryanových kamarádů a vypadá to, že jsou všichni šťastní. Dokáže se ale Cass tak jednoduše odpoutat od bývalého kluka, když se jí pořád plete do života? A dokázal se Bryan vlastně úplně smířit se svým zraněním?

Na tuto knihu jsem byla opravdu zvědavá. Myslím, že jsem snad ještě nečetla žádnou young adult knihu, která by popisem zněla tak moc jako klasická young adultovka o lásce, jen s tím rozdílem, že jeden z hlavních hrdinů je na vozíčku. Snad jde pochopit, jak to myslím. No a zkrátka mě zajímalo, jakým způsobem bude kniha podaná. A možná proto, že jsem tak nějak radši nic neočekávala, mě kniha opravdu dostala.

Příběh je opravdu na stejné vlně jako všechny knihy tohoto žánru a Bryanovo zranění tam prostě jen tak zapadá a neodmyslitelně k příběhu patří. Tak to prostě je a nepůsobí to rozhodně nijak vynuceně, jako by to tam autorka prostě chtěla nacpat. To určitě ne. Na jedné straně máme Cassidy, která se vzpamatovává z bývalého kluka a z toho, jak jí ublížil, což se vedle Bryanova problému může zdát nedůležité, ale kdyby Bryan na vozíčku nebyl, už by to přišlo jako důležitější problém. Jde jen o to, jak se na to díváme. No a na druhé straně tedy Bryan, který svou situaci podle mě zvládá bravurně.

V knize se střídaly kapitoly z pohledu Cassidy a Bryana a já ani nedokážu říct, které jsem si užívala víc.. S Cassidy, jakožto holkou, jsem se nejspíš dokázala trochu lépe ztotožnit a naprosto jsem chápala její situaci. Ale možná, že se mi přece jen o kapku víc líbily Bryanovy kapitoly. On byl prostě tak vtipný, což je o to obdivuhodnější s přihlédnutím k jeho stavu. A vůbec, jeho způsob uvažování se mi moc líbil. A taky mě fakt bavilo, jak byl celý paf z Cass... Číst tohle z pohledu kluka mě teda nikdy neomrzí.

Kromě Cassidy a Bryana ale v příběhu samozřejmě poznáme i řadu dalších postav. Já jsem si třeba naprosto oblíbila Cassiina mladšího nevlastního bratra Huntera, který byl naprosto dokonalý. Dodával příběhu takovou dětskou nevinnost a byl to zkrátka andílek. A nemůžu nezmínit taky Wadea a Tori, nejlepší Bryanovi přátelé. Wade byl typický lamač dívčích srdcí a sledovat tyhle dva spolu bylo přinejmenším zábavné. Tori mě sice na začátku doháněla k šílenství a fakt mě štvala, ale později si to vylepšila.

Léto, kdy jsme se potkali je skvělým a trochu hlubším young adult příběhem, ale zase žádné velké drama. Je tam všeho přesně tak akorát a já jsem po dočtení naprosto nadšená a ještě mám pocit, že mi tenhle příběh opravdu dal něco do života. A rozhodně doporučuju číst knihu u moře, takže pokud se někam chystáte, vezměte knihu klidně s sebou. Já to udělala a byla to snad nejlepší rozhodnutí.