Lesterova výprava do labyrintu

recenze

Apollón je pořád uvězněn v těle šestnáctiletého smrtelníka jménem Lester Papadopoulos. Pořád je na výpravě za osvobozením mocných orákul, poražením tří imperátorů, kteří chtějí ovládnout svět a stále zotročen dvanáctiletou dcerou Deméter, polobohem Meg. Není z toho vůbec nadšení, ale po tom, co všechno prožil už se do své nové role smrtelníka začíná vžívat. A o to víc si přeje, aby se mohl vrátit na Olymp a přenechat tyto nelehké úkoly někomu jinému.

Tentokrát se Apollón vydává do labyrintu, kde čeká mnoho stvoření jen na to, aby ho mohla zabít. Což pro něj není žádná novinka, protože všude kam vkročí se ho snaží někdo nebo něco zabít. Nemá však na výběr. Musí zachránit další orákulum, zjistit nové proroctví a kdo je třetí a nejstrašnější z imperátorů. Což by s jeho božskou mocí byla sranda, ale bez ní může jen doufat, že on i jeho kamarádi přežijí.

Knihy Ricka Riordana jednoduše nejde nemilovat. Jeden by řekl, že se člověku omrzí, když už píše třetí pětidílnou sérii, která se týká řecké a římské mytologie, ale ono to tak není. Stejně jako u Percyho Jacksona i Bohů Olympu se těším na každý díl jak dítě na Ježíška. A jinak tomu nebylo ani u třetího dílu Apollónova pádu. Popravdě jsem se na tuhle knihu těšila tak moc, že i když bylo vydání posunuto o jeden pouhý den, tak jsem byla neuvěřitelně zklamaná.

Stejně jako v předchozí díly je i tento v ich formě a vypravěčem není nikdo jiný než Apollón. Ten svůj příběh samozřejmě líčí ze svého dosti zkresleného pohledu a nezapomíná si stěžovat na to, že ho někdo dostatečně neuctívá a připomínat, jak úžasný je. A právě tyhle poznámky mám na tomhle příběhu neuvěřitelně ráda. Odlehčují atmosféru, která není úplně příjemná a dělají tak příběh ještě mnohem čtivějším.

Na můj vkus je příběh třetího dílu až trochu moc akční. V podstatě je to jedna bitva za druhou. Není na tom samozřejmě vůbec nic špatného, ale osobně bych byla mnohem raději, kdyby byly mezi bitvami nějaké odlehčenější části.

Ovšem i tak se mi příběh opravdu moc líbil. Rick Riordan prostě nedokáže vyprodukovat špatnou knihu. Jenže oproti předchozím dvou dílům mi příběh díky tomu, jak byl napěchovaným dobrodružstvím, přišel trochu nudnější. Z dobrodružství se tu prakticky stala rutina, a to není zrovna ideální.

Ve Zrádném labyrintu se objevují postavy z předchozích dílů, ale také z předchozích sérií. Grover z Percyho Jacksona a Piper z Jasonem s Bohů Olympu. A nesmím zapomenout ani na Melie a trenéra Hodge. Nechybí však ani spousta nových postav, především pak mytologických nebezpečí, jejichž původ je v knize skvěle osvětlen, a tak i člověk, který se s řeckou či římskou mytologií nesetkal jinde, než v Riordanových knihách nemá nejmenší problém se v příběhu zorientovat.

Přestože je Zrádný labyrint ze série podle mě nejslabší, nemůžu říct, že by se mi nelíbil. Jako obvykle jsem si knihu opravdu užila, jen jsem ji neslupla za jedno odpoledne jako obvykle. Navíc bych řekla, že pro někdo, kdo má rád knihy, kde se hlavní postavy ani na chvíli nezastaví bude z tohoto dílu naopak neskutečně nadšený.

Zrádný labyrint vám opravdu moc doporučuji, stejně tak jako celou sérii Apollónův pád a stejně tak jako všechny ostatní série od Ricka Riordana. Konec konců spolu všechny ať už méně či více nějak souvisí a přečíst si jen jednu sérii nebo dokonce jen jednu knihu by neumožnilo celý ten příběh, nebo spíše sérii příběhů, prožít naplno.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Albatrosmedia - Fragment.

Apollónovo strastiplné putování pokračuje! Kdysi mocný bůh Apollón, nyní ale puberťák jménem Lester Papadopoulos, pokračuje v napravování svých chyb. A Zeus mu dává co proto. Poslal ho osvobodit pět pradávných zdrojů proroctví z m... více

Komentáře (0)