Královna stínů

recenze

S Aelin (nebo Calaenou, pokud jí tak ještě někdo říká) jsme se rozloučili v momentě, kdy odjížděla z Wendlynu zpět do Adarlanu, aby tam udělala pořádky. Ve Wendlynu ji čeká spousta překvapení, ale ona rozhodně nezahálela a připravila si celou řadu plánů, jak hodlá docílit všeho, co zde musí udělat - a mezi tyto úkoly patří třeba svrhnutí krále, zabití Arobynna a další. Hned po příjezdu ji samozřejmě neminou překvapení - zjišťuje, že její bratranec Aedion čeká na popravu ve vězení (a ihned si jeho vysvobození přidává do plánů), že princ Dorian je pod královým kouzlem a jeho tělo obývá princ valgů a čeká ji i znovu setkání s Chaolem, jejichž rozloučení probíhalo dost zvláštním způsobem. Musí se také přízpůsobit opět životu bez magie, což je po tolika měsících tvrdého tréninku jistě frustrující. Ale je to Aelin - a ta zvládne vše. A tak máme možnost na šesti set stránkách sledovat neskutečný pochod královny, která přišla vysvobodit svůj (a vlastně nejen svůj) lid, potrestat viníky a pomstít se. A to zde samozřejmě ještě nekončíme.

Nevím, jestli to tak přijde jen mě, ale já mám pocit, že psát recenze bez spoileru na tuto sérii je díl od dílu těžší. Doslova oříšek. To konkrétně pro mě není zrovna moc dobrá zpráva, ale naprosto skvělá zpráva je to, že kromě toho je série taky díl od dílu lepší a možná i překvapivější. Já vím, že to píšu snad u každého dílu, ale tak skvělý příběh s tolika překvapeními se jen tak nevidí. Já opravdu nevím, kde Sarah J. Maas bere nápady na to, jak nás neustále překvapovat. Přestože asi nic nepředčí můj šokovaný výraz, když jsem zjistila, že Celaena je vlastně Aelin, nová překvapení se jen a jen hrnou. A to se mi rozhodně líbí.

Stejně jako v předchozích dílech, i tady máme kapitoly psané z různých pohledů. Dominuje nejspíš Aelin, jejíž kapitoly jsem si taky užívala nejvíc, ale nechybí pár kapitol z pohledu Chaola, Jeřába, Aediona a kratičké kapitoly z pohledu Doriana, kdy byl pod vlivem kouzla, které mi přišly opravdu zajímavé. A pak jsou tu i kapitoly z trochu jiného prostředí - zejména z pohledu Manon, černozobou čarodějnicí, se kterou jsme se setkali v minulém díle. Ovšem tentokrát zde kromě ostatních důležitějších čarodějnic přibude i jedna nová postava vyprávějící své kapitoly - Elide, o které vám sice nemůžu vlastně nic moc říct, ale její osud je opravdu politováníhodný a rozhodně vás zaujme.

Co se týče Manon, musím říct, že stejně jako v minulém díle mě její kapitoly (a teď myslím i kapitoly Elide - prostě ty z čarodějnického prostředí) bavily méně než ty z Adarlanu. Pořád byly zajímavé, ale zkrátka jsem se vždycky těšila, až tam zase bude Aelin. Nicméně i u povahy Manon lze pozorovat jistá změna. V průběhu tohoto dílu tak nějak vyspěje (no, taky už na to má věk, když má přes 100 let) a získá si mé větší sympatie.

Kdo si trochu více mých sympatií získal taky, je Jeřáb. Nemůžu říct, že bych ho někdy neměla ráda (kromě začátku minulého dílu). Ale ani ho přímo nemiluju. Taková neutrální postava. Ani nevím proč, zkrátka jsem si ho neoblíbila tak moc jako si ho zjevně oblíbila Aelin. Ale v průběhu Královny stínů se to trochu změnilo a řekla bych, že teď už se v souvislosti s ním smířím s čímkoliv. Ale pořád se rozhodně neřadí mezi mé nejoblíbenější postavy.

Královna stínů je stejně jako všechny předchozí díly nabitá akcí. A stejně jako v předchozích dílech je té akce zase o kapku víc než minule. Co se romantiky týče, té je tu zase poskrovnu, ovšem mě, přestože si romantické okamžiky vždy moc užívám, to v této knize vůbec nevadí a nechybí. Nejspíš proto, že tak tak stíhám sledovat všechny ty události, natož aby se tam vměstnávaly ještě nějaké milostné trojúhelníky nebo něco. Ale jak jsem řekla, nějaká romantika tam přece jen je. Takže závěrem asi stačí jen říct, že pokud jste fanoušky minulých dílů, rozhodně se Královny stínů nezdráhejte, obzvlášť máte-li v oblibě kvanta akčních scén. A pokud se vám budou ústa dost často tvarovat do tvaru písmene o - já vám to říkala.

Komentáře (0)