Krabice rozloučení a začátků

recenze

Uběhly dva roky od doby, kdy se Ben s Arthurem rozešli a jakýkoli kontakt mezi nimi úplně vymizel. Teď se Arthur vrací do New Yorku, protože získal vysněnou stáž na Brodwayi. Vesmír se rozhodl, že už uběhlo příliš mnoho času a tak je svede dohromady. Jenže Arthur i Ben už se ve svém životě posunuli dál a oba mají někoho, na kom jim záleží a tak nemohou být ničím víc než jen přáteli. Ale co když má s nimi vesmír jiné plány?

U prvního dílu jsem nebyla schopná určit, který z autorů píše kterého z hlavních hrdinů a ani tentokrát nemám nejmenší tušení. Kdybych nevěděla, že knihu napsali dva autoři, nejspíš by mě to ani nenapadlo, protože je jejich styl psaní neskutečně podobný. Čtivý, ale zároveň plný myšlenek a emocí hlavních hrdinů.

Moc ráda jsem se vrátila k Benovi s Arhurem a podívala se na to, jak jejich příběh pokračoval. Udržel si atmosféru z prvního dílu, byl milý, pohodový a nechyběly v něm i nějaké výraznější myšlenky k zamyšlení.

Knihu bych si ale mnohem lépe užila, kdyby nebyla tak dlouhá. Respektive hodně dlouhou dobu trvalo, než příběh dospěl k nějakému velkému zvratu a tak jsem se místy i trochu nudila. A naopak zvratům, které nakonec by přišly, by neuškodilo mnohem víc prostoru.

Možná ještě o trochu víc než příběh Bena a Arthura jsem si užila části vyprávění, které se týkaly Dylana. Tenhle kluk byl už v prvním díle komickou vložkou a v podstatě vším, co řekl nebo udělal, dokázal pobavit. To se ani v nejmenším nezměnilo a trochu to zachraňovalo většinu těch nudnějších částí.

Z jedné věci jsem ale opravdu nadšená. Z konce knihy, nebo abych byla přesnější z několika na sebe navazujících konců. Ty za mě byly pomyslnou třešničkou na dortu, protože perfektně uzavřely příběh Bena a Arthura.

Při čtení jsem měla pocit, jako bych se starými známými postavami nikdy nerozloučila. Přišly mi úplně stejné jako v prvním díle, až na to že nebyly. V knize bylo jasně vidět, že se za dva roky změnily, ale i přes určitý vývoj si stále podržely ty stejné rysy jako v první knize. Nové postavy pak byly skvěle popsané a hned jsem si o nich dokázala udělat obrázek.

Pořád jsme to my je krásný příběh a já jsem ráda, že jsem se dozvěděla, jak to se všemi postavami nakonec dopadlo. I tak bych ale řekla, že kvality prvního dílu nedosahuje, protože některé části příběhu jsou moc vleklé a jiné zase nedostaly příliš prostoru. Za přečtený ale určitě stojí, obzvlášť pokud se vám nelíbilo, jak skončil první díl.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Euromedia - Yoli.

Ben strávil první rok na univerzitě prací na fantasy románu se svým spoluautorem Mariem, který je skvělý v doučování španělštiny, a ještě lépe líbá. Všechno je perfektní, tak proč nemůže přestat myslet na Arthura, který se po dvou... více

Komentáře (0)