Kocour, který zachraňoval knihy

recenze

Kocour, který zachraňoval knihy právě vyšel v rámci VKČ a já si už pár dní lámu hlavu nad tím, jak o ní napsat, abych neprozradila příliš a zároveň abych vám smysluplně předala své myšlenky.

Hned v úvodu vám prozradím, že jsem byla knihou velmi překvapena - čekala jsem totiž tradiční fantasticko-pohádkový příběh, ale dostala jsem mnohem víc. Zpočátku jsem sice byla trochu rozpačitá, ale jakmile jsem pochopila, o co autorovi jde, začetla jsem se, ale hlavně - začala jsem usilovně přemýslet.

Rintaró, uzavřený, málomluvný středoškolský student, přišel o svého milovaného dědečka, což mělo za následek, že se od světa odřízl téměř úplně. Ovšem pak mu do života vstoupí mluvící kocour a v knihkupectví, o němž si myslel, že ho zná jako své boty, se objeví nová chodba, která vede do labyrintů, kde musí plnit úkoly související se záchranou knih. Asi to zní jako příběh s jednoduchou zápletkou a on v podstatě jednoduchý je. Jeho síla spočívá v alegorických obrazech jednotlivých labyrintů. Rintaró totiž musí hledat odpovědi na otázky o smyslu a významu knih v dnešním světě. Jsou snad přežitkem? Spotřebním zbožím? Zbytečně přeceňovaným výtvorem? Rintaró hledá odpovědi nejen na tyto otázky, a co víc, objevuje i (doposud netušené) nové stránky své vlastní osobnosti.

Kocour, který zachraňoval knihy dává čtenářům podněty k zamyšlení nad svým vztahem ke knihám a nebojí se ani kritiky nakladatelů. Se spoustou autorových názorů jsem souzněla, jindy jsem s ním v hlavě vedla polemiku. A tohle všechno je zabaleno do čtivého fantaskního příběhu uzavřeného chlapce, který tak trochu hledá i sám sebe.

Japonský bestseller číslo 1 přináší oslavu knih, koček a lidí, kteří je milují. Středoškolák Rintaró Nacuki, zanícený knihomol, se chystá zavřít knihkupectví-antikvariát, které zdědil po svém milovaném dědečkovi. V tu chvíli se v ... více

Komentáře (0)