Každý má své trápení, někteří větší než to vaše.

recenze

Román „Co neodvál ani čas“ je souborem na sebe navazujících a dříve vydaných děl „Stanice odložených lásek“ (2011) a „Dokud se budeš smát“ (2012).

Stanice odložených lásek
V polabské vesnici Stamice se pořádá sraz rodáků. Vrací se sem i Laděna a Kamila, které se již řadu let neviděly. Než se obě v davu najdou, odkrývají se před námi jejich životní příběhy.

Kamila Schüllerová byla vždy velmi chytré a nadané děvče, které díky špatnému kádrovému posudku nemůže studovat na gymnáziu. Špatně se s tím vyrovnává, ale nezbude jí nic jiného, než začít studovat na zdrávce.

Laděna Horáková pochází z jiných třídních poměrů. Otec je sice alkoholik a ztroskotanec, ale především je zapřísáhlý komunista, což se v této době počítá. Laděnu ale nečekají studia, i když možnosti by byly. Aby utekla hanbě v očích sousedů, musí se urychleně vdát, než bude patrné její těhotenství. Poněkud nešťastně zvolené datum svatby na den výročí vpádu sovětských vojsk se stane pro ženicha osudovým. Doba jim není nakloněna.

Příběhy obou dívek se navzájem střídají. A tak zatímco s Kamilou prožíváme její vzpurná léta na zdrávce, výstupy s učitelskou autoritou, ale i nesmělé první zamilování, Laděna se potýká s ostuzením svobodné matky, dívčí ideály jsou zašlapány tlakem despotického otce a o fungující rodině a osamostatnění si může nechat jen zdát.

Obě dívky se snaží žít život, jaký si vysnily. Doba i okolnosti jim nepřejí. Do cesty jim osud klade spoustu překážek.

Dokud se budeš smát
V roce 2002, rok po srazu rodáků, postihne Stamice ničivá povodeň. Na pomoc starousedlíkům se vrací i Kamila a její nejlepší kamarádka z dětství Ilona. Při náhodném setkání se domluví na společném posezení. Musí si přeci vyprávět, kam je život zavál. Co poví jedna kamarádka druhé, si obě musí nejprve srovnat v hlavě, a tak než dojde k samotnému setkání, vracíme se s každou do doby jejich mládí a osamostatnění.

Zde už nesledujeme léta mladických nerozvážností. Obě kamarádky si prošly za svůj život těžkými zkouškami. Zatímco s jednou budeme přímými účastníky despotického týrání manželem, druhá bude řešit boj s vážnou nemocí.

***

Ze stránek románu na nás dýchá nejen velmi těžké životní osudy hrdinek, ale i síla tehdejší doby. Každá etapa jejich života dokumentuje i obrázek tehdejších dní. Nejde o žádný násilný popis diktátu socialistické společnosti, ale praktické maličkosti, které dříve lidé chápali, i když neradi, jako normální. A nejsou to jen banány a mandarinky těžko dostupné pouze před Vánocemi. Výstižně toto zachycuje pasáž z pohledu a očima návštěvy z Anglie. Kdy nás Čechy vidí jako militantní národ, protože všude potkává kolony vojáků. Kdy česká rodina vybere ze spořitelní knížky skromné úspory, vystojí tříhodinovou frontu na maso a další v potravinách, jen aby mohla návštěvě něco málo nabídnout a nebyla v jejich očích za chudáky. I když to znamená, že potom bude celá rodina ještě dlouho strádat.

V románu autorka zachycuje období zhruba od 70. let dvacátého století do současnosti. Je zarážející, kolikrát mi až zatrnulo, když se vynořil určitý detail, který tu kterou dobu tak krásně vystihoval a na který už jsem dávno zapomněla.

Hrdinky, se kterými žijeme jejich životy, jsou tak reálné. Z mladých dívek plných ideálů, se kterými se život nemazlil, se stávají vyzrálé ženy. Mladší čtenářky se určitě najdou v postojích hrdinek v dobách studií, oťukávání se s prvními láskami i v revoltě k požadavkům autorit. Čtenářky, které mají něco „odžito“ budou ostře vnímat partnerská soužití, problémy s dospívajícími dětmi, či snahu o harmonické fungování rodiny.

Autorka Hana Martinková, kterou známe pod pseudonymem Hana Marie Körnerová, patří beze sporu k TOP píšícím současným autorkám. Ať zvolíte kterýkoliv z jejich historických románů nebo knih ze současnosti, vždy naleznete velmi čtivý a nezapomenutelný příběh, postavený na výborně vykreslených postavách i prostředí, ve kterém se děj odehrává. Tento standard je samozřejmostí i u této knihy.

Životní příběhy tří žen se odehrávají na konci minulého století. Od nezralého tápání na přelomu šedesátých a sedmdesátých let až po věk, který přináší – když ne moudrost – tak alespoň nadhled. Laděna, Kamila a Ilona. Jsou každá ji... více

Komentáře (0)