JEN ROZPAČITÁ SENZACE

recenze

Na páté pokračování dobrodružství amerického profesora Roberta Langdona byla veřejnost mimořádně zvědavá a také mediálně patřičně připravována. Co ještě nového může Dan Brown přinést? Jaké skandální senzace pro svého dvorního hrdinu vymyslí?
Nu a vymyslel. Tentokrát se celé dobrodružství z dosud historických kulis posunulo do moderního světa extrémně výkonných počítačů a super moderního umění. Zůstalo však standardní schéma - rozpor mezi vědou a pokrokem na straně jedné a náboženstvím na straně druhé.
Profesor Langdon je tentokrát zastižen ve španělském Bilbau, kam ho pozval jeho bývalý mimořádně talentovaný žák a nyní významný futurolog a multimilionář Edmond Kirsch, který hodlá oznámit v příhodných až halucinogenních prostorách Guggenheimova muzea moderního umění jakýsi senzační objev, který má údajně objasnit největší záhadu lidstva. Totiž dát odpověď na otázku "kdo jsme, odkud jsme přišli a kam jdeme". Při monumentální celosvětové show je však Kirsch těsně před odhalením svého objevu zastřelen. Je opět na profesoru Langdonovi, aby během již standardních čtyřiadvaceti hodin vypátral nejen vraha svého bývalého žáka, ale aby objasnil i všechny záhady, které se kolem jeho prohlášení nakupily. Do hry opět jako vždy vstupuje krásná, kultivovaná a inteligentní žena, která Langdonovi poskytne potřebnou oporu, španělský král a následník trůnu, královská garda a zejména špičkové informační a komunikační technologie. Děj se z baskického Bilbaa záhy přesunuje zčásti do Madridu a především do vděčných kulis Gaudího Barcelony.
Nemá smysl odhalovat další podrobnosti. Každý, kdo si přečetl některou z předchozích Brownových knih s profesorem Langdonem, dokáže celkem jednoduše předvídat, co bude následovat a jak celé dobrodružství skončí. Podobnost struktury děje především s DaVinciho kódem je více než patrná. Brown navíc knihu doslova "nabil" ohromným množstvím informací všeho druhu - čtenář se dovídá podrobnosti týkající se moderního umění, informačních technologií, architektury, biologie, genetiky, astronomie atd. Vysvětluje je až do obtěžujících detailů a mnohdy tím čtenáře doslova otravuje. Je zřejmé, že napsat Počátek určitě znamenalo spoustu přípravných prací, ale je otázka, zda bylo takové úsilí vůbec zapotřebí a zda to čtenář ocení.
Při čtení Počátku jsem se stále nemohla zbavit dojmu, že čtu dílo, které vzniklo na jakési vykonstruované prefabrikované struktuře, která byla postupně naplněna obsahem. Stále jsem si uvědomovala, jak pracné to muselo být. Chyběla mi lehkost a nadhled, chybělo mi vlastně i to potřebné napětí a očekávání konečného rozuzlení. Naopak, konec a vysvětlení všech záhad, které se tu nakupily, byly pro mne bohužel zklamáním.
Banální a očekávatelné vysvětlení avízovaného skandálního odhalení i jakýsi pokus o romantickou vsuvku při loučení hlavní ženské hrdinky s Langdonem, na mne po vší té věcnosti a vědeckosti předchozího obsahu působily až nepatřičně. Autor se jako vždy snaží o dokonalou logičnost děje a nepřipouští žádné pochybnosti, že vše, co se v knize odehrává, do sebe perfektně zapadá. Někde se pohybuje až na hraně jakéhosi naučného díla, jehož cílem je čtenáře co nejpodrobněji poučit. A tato snaha může být vnímána až negativně - nudně a nadbytečně.
Přes veškeré výhrady je však Počátek dílo, které si zaslouží úctu už jen proto, že se v něm čtenář doví leccos zajímavého a nového. Očekává-li zajímavé dobrodružství svého staronového hrdiny v nových pozoruhodných kulisách, určitě nebude zklamán.

Robert Langdon, harvardský profesor symbologie a náboženské ikonologie, přijede do ultramoderního Guggenheimova muzea v Bilbau, aby se zde zúčastnil významného oznámení – odhalení objevu, který navždy změní tvář vědy. Pořadatelem ... více

Komentáře (0)