Jak to tenkrát vlastně bylo?

recenze

„Winnie Maasová zemřela. Byla hezká a hloupá. Vteřinu předtím, než dopadla na zem a roztříštila si lebku o nemilosrdnou ocelovou kolejnici, si to uvědomila i ona.“

Kriminální inspektorka Ewa Morenová nastupuje za dvě hodiny na dovolenou. Ještě musí zajít za svým nadřízeným. Schůzkou se vše mění. Dozvídá se, že policejní stanice v Lejnici dopadla jimi dlouho hledaného Lampeho-Leermanna, který slíbil, že bude spolupracovat, pokud výslech povede právě Ewa. Ewa souhlasí. Stejně odjíždí do Port Hagenu, kde bude trávit volno v přítelově domě Tschandala. Ten je od Lejnice jen pár kilometrů. Informace, které Ewa při výslechu získá, jsou velmi závažné.

Důležitou dějovou linku tvoří v příběhu osud Mikaely Lijphartové. Právě oslavila osmnácté narozeniny a matka Sigrid čekala celých šestnáct let, aby dceři v tento den prozradila, kdo je jejím biologickým otcem. Je to učitel Maager, který celé ty roky strávil v nadaci Sidonis poté, co se po smrti své studentky Winnie psychicky zhroutil. Mikaela se vydává navštívit otce, aby zjistila, co se vlastně tehdy stalo.

Ewa se s Mikaelou na cestě potká a dívka se jí svěří se svým osudem. V okamžiku, kdy se na lejnické stanici po několika dnech setkává Ewa s Mikaelinou matkou Sigrid, která oznámí pohřešování své dcery, začíná se Ewa zajímat o celý případ podrobněji a na vlastní pěst.

Čím dále se ale dostává, tím je to zamotanější. Ke všemu se začne pohřešovat i sám Maager, který zmizel beze stopy na jedné z vycházek.

Vyšetřování Ewy mě moc bavilo právě proto, že čím se posunujeme v příběhu dál, tím narůstá počet otázek. Minulost před šestnácti lety máme možnost sledovat v útržcích v samostatné dějové lince. Zároveň s Ewou nahlížíme do dobových přepisů výslechů Winniiných spolužáků z Maagerovy školy. Současně probíhá vyšetřování zmizení Mikaely a jejího otce Maagera a k tomu se zničehonic objeví na pláži mrtvola zabitá velmi neobvyklým způsobem.

Aby toho nebylo málo, řešíme s Ewou její osobní dilema, zda-li přítel Mikael Bau je tou pravou osobou do života, a zda-li je vůbec Ewa ochotna s ním svůj život dále sdílet.

Håkanova kniha je výbornou detektivkou, která je čtivá a nutí čtenáře hledat stále souvislosti. Celkové rozuzlení mě překvapilo, přemýšlela jsem jiným směrem.

Kniha zaujme především čtenáře, kteří mají rádi větvené případy, prolínaní časových i dějových linek a v neposlední řadě i sympatické a propracované postavy.

Komentáře (0)