Hrozné, hrůzné. Bomba nejen pro Heydricha.

recenze

Bomba pro Heydricha (1963) / grillica

BUDE TO DLOUHÝ. A schválně jsem vybrala dnešek, 27. leden. Den památky obětí holocaustu. Přesně před 72 lety byla Osvětim osvobozena Rudou armádou.

Nenápadný německý kluk, který se nejdříve chtěl stát houslistou, nakonec vstoupil do námořnictva. Nebýt záhadné aféry a procesu u čestného soudu, který vyústil v propuštění (dohady říkají něco o pletkách s ženami), možná by jen postupoval ve vojenské hierarchii jako mnoho dalších. Jenže došlo k setkání s Himmlerem, jedním z tvůrců SS a ten v něm viděl ten správný potenciál. Pověřil ho vedením nově vznikající bezpečnostní zpravodajské služby SD. ("Jestliže SS byla elitou nacistické strany, SD byla elitou SS"). Heydricha zlákala filosofie absolutní podřízenosti autoritám a Führerovi, a plně využíval obou směrů; zadaný úkol se snažil splnit co nejlépe, s využitím své vlastní iniciativy a fantazie, zároveň totéž požadoval po svých podřízených. Osvědčil se dokonale. V roce 1939 založil Hlavní úřad říšské bezpečnosti (RSHA) a stal se jeho hlavním představitelem. A jakmile bylo poprvé zmíněno ono na první pohled obyčejné slovní spojení, za vším hledejte Heydricha. "Konečné řešení židovské otázky" plánoval pečlivě, podrobně, chladnokrevně. Zkušební usmrcování výfukovými plyny, podrobné zjišťování rasového původu, označování žlutou hvězdou, Terezínské ghetto, fantazie o vyhnanství na Madagaskaru, za vším hledejte Heydricha.
V září 1941 byl ustanoven zastupujícím říšským protektorem a hned v prvních dnech svého působení nechal popravit prvorepublikové důstojníky a odbojáře. V Černínském paláci měl dlouhou řeč k tehdejším představitelům české vlády. Hovořil hodně o rasovém původu. Dobře smýšlející příslušníci dobré rasy (stačí poněmčit), špatně smýšlející dobré rasy (převychovat nebo zlikvidovat), dobře smýšlející špatné rasy (budou sterilizováni a budou pracovat pro Říši) a špatně smýšlející špatné rasy (odsunout na Východ "tam je místa dost"). Všichni účastníci tohoto setkání stvrdili podpisem, že chápou jeho tajnou povahu a že si nebudou dělat žádné záznamy. Paradoxem je, že celou řeč zaznamenala stenografka a to přímo na Heydrichův rozkaz. O dvacet let později byl zápis nalezen a posloužil jako důkazní materiál při norimberských procesech.

Touto událostí Heydricha na nějaký čas opouštíme. A budeme postupně zasvěcováni do všech hlavních událostí, které předcházely atentátu. Seznámíme se s postavami a fungováním odboje, konkrétně exilového zpravodajského odboru v Anglii a vedoucí postavou, důstojníkem Františkem Moravcem. Fakta a citace doložené přímo z dobových dokumentů jsou tak fantastickým způsobem kombinovaná se skoro románovým vyprávěním a dialogy.. Ale není v tom ani trocha trapnosti, patosu. Protože je kniha z roku 1963, nelze se divit občasným rudým výkřikům a oslavám a představám, že rudí bratři nás všechny zachrání. Ale o nich tu moc psát nechci, na to je tahle kniha až moc dobrá, a těch zmínek je tam s ohledem na rozsah opravdu málo. Navíc v době před válkou, a až do roku 1948 se ještě dalo pochopit, že se k Sovětskému svazu a vůbec idee komunismu vzhlíželo.

Květen 1942. Jsem tak přikovaná k stránkám, že čtu i za chůze, na schodech, v metru, všude.

"(...) Smyčka kolem rybníka v Panenských Břežanech. Silnice. Zdiby. Chabry. Kobylisy.
Libeň. Dosud je máj a v korunách stromů pod libeňskou Vychovatelnou trylkuje ptačí havěť. Stromy padnou do měsíce pod ranami seker, aby nestínily výhled do zatáčky novému protektorovi. Na chodníku, u betonového sloupu elektrického vedení, 1+1 muž. Dvojice již nikoli nenápadná. Kdo si nevšimne v poloprázdné ulici, že ten s aktovkou a druhý s balónovým pláštěm přes ruku tady přešlapují déle než hodinu? A co ta dvě kola, opřená o plot za refýží čtrnáctky, opuštěná a volající celou dobu po majitelích?
Může si toho všimnout leckdo. Třeba některý z protektorátních policistů nebo četníků. Jsou od startu zelenošedého mercedesu alarmování každodenně po celé trase průjezdu.
Zatím se ještě skupina Antropoid tváří klidně, jsou však opravdu klidní?
Kubišovy a Gabčíkovy oči otupují nepřetržitým pozorováním třetího, který postává v záhybu Kirchmayerovy třídy. Rotmistr Valčík kouří jednu cigaretu za druhou, obrací v kapse zrcátko. Lesklá ploška má být důležitější než pistole. Teď! Na horizontu ulice se náhle vynoří automobil (...)"

A neuvěřitelná historie pokračuje ještě šílenější. Heydrichiáda. Bezprostředně po atentátu blokáda Prahy. Náhradní protektor Daluege (pořád se počítá s Heydrichovým návratem), a tajemník K. H. Frank stále na svém místě. Každý den další a další popravy, represe, vyhrožování, vyšetřování, statisíce německých policistů a gestapáků se snaží dopátrat totožnosti a úkrytu atentátníků. Denní hlášení o dalších popravených.

Červen 1942. A já čtu a čtu, ale nechci číst dál, protože vím, nebo snad jen tuším, že bude hůř.

Malá obec Lidice. Obětní beránek, exemplární příklad, odvetné opatření. Lži o skladech munice, vysílačkách, skrývaných osobách. Ve skutečnosti se zde nic podobného nenašlo, Lidice se dostaly do hledáčku gestapáků kvůli nevinnému milostnému dopisu. Místo tragédie, symbol odporné nacistické pečlivosti, důkladnosti, zrůdnosti. Frankův triumf, aby neztratil tvář. Stejný osud potkal osadu Ležáky, kde byla ukryta vysílačka výsadkářské skupiny Silver A.

A parašutisté se dozvídají útržky z úkrytu v kostele sv. Cyrila a Metoděje a je jim těžko na srdci. A další odvážní jim nosí jídlo a nezbytné informace. Vyhlašuje se návnada v podobě milionů každému kdo udá totožnost a úkryt, a že se dotyčnému ani jeho rodině nic nestane.

"Ozdobná brána s tepanou mříží, uzavírající vchod do malé zahrádky před kostelem, je dokořán. Několik kroků, a napřažené pistole mlčky ukazují knězi, aby odemkl hlavní chrámová vrata. Dvojí cvaknutí západu uvolňuje kliku Avšak nebude to už farář Čikl, kdo ji stiskne, aby vkročil, přežehnav se křížem. Je odstrčen, jeden gestapák mu zacpává ústa, druhý opět nasazuje pouta. Přikrčený Herrschelmann vpadá dovnitř a vzápětí kývne na ostatní, aby ho následovali. Pro každého z jedenácti kriminálních tajemníků a jednoho dosud asistenta-čekatele (jemuž vadí v postupu do úřednického ranku někdejší "svobodné povolání"; podomní obchodník gumovým zbožím) leží teď ve zlomcích okamžiku šance na dosah ruky. Dopadnout vlastnoručně pachatele atentátu na Reinharda Heydricha! 'Za každou cenu živé' zní rozkaz. Chrámový prostor, ponořený v pološeru, mlčí".

Karel Čurda, také jeden z parašutistů, to nakonec nevydržel. Nejdříve poslal udání poštou, pak se odvážil do Petschkova paláce, sídla gestapa v Praze. Prozradil totožnost parašutistů i lidí, co jim pomáhali.

"Kamarádi, vzdejte se... nemá to cenu, složte zbraně a nic se vám nestane. Jako mně.." Takhle hovořil přímo v kostele. Od gestapa dostal miliony korun i říšských marek, nový byt na Vinohradech, renta 30 tisíc korun měsíčně. Stal se profi udavačem-agentem pro gestapo a pomáhal odkrývat další protinacistické odbojáře. Po válce se přihlásil četníkům a v roce 1947 byl oběšen na Pankráci.

Posledních pár stránek. Vliv komunistických představitelů na událost, hotel Heydrichovy ženy na ostrově Fehmarn v Německu, osud již generála Moravce. Tohle už jsem moc nevnímala. Měla jsem pořád v hlavě, a pořád mám, to všechno hrozné a hrůzné. A jak byl atentát hrdinský čin, ale kolik životů to pak stálo český národ. A mně už nějak docházejí slova, a je to dobře, už je to dlouhý.
Ještě plánuju třeba: Eichmann v Jeruzalémě: Zpráva o banalitě zla od Arendtový. Ale nejdřív si budu muset vydechnout.

Tahle kniha je čtivá jako román, ale vypovídá o skutečné a hrozné historii, kterou nesmíme nikdy zapomenout.

Komentáře (1)

Přidat komentář

---