Haló... Jsi tam?

recenze

Haló… jsi tam? Je velmi silný, emotivní příběh. Vyprávěný v er-formě z pohledu Anny a Brodyho. V knize najdeme spoustu nešťastných témat od ztráty milované osoby, smrti až po panické ataky.

Kniha se čte opravdu rychle, má krátké kapitoly. Ale díky tomu, že to není úplně lehké čtení, co se témat týče, tak jsem si musela dávat menší pauzy. Několikrát jsem totiž během čtení plakala a bylo mi tak strašně líto Anny a Brodyho. Nejsmutnější na tom je fakt, že se to děje kolem nás pořád. Ani netušíme, čím vším si naši blízcí musí procházet a nebo pokud to víme, tak stejně nemáme ani zdání jak se musí cítit. V knize bylo hezky vyobrazeno, že čas, který potřebujeme na vyrovnání se ztrátou, je pro každého individuální. Nám se může zdát, že 3 roky je už dlouhá doba začít znovu, ale někomu ani 10 let nestačí….

Gayle, Annina tchyně mě celou dobu více méně rozčilovala jejím chováním. Chápu, že ztráta syna je něco, co se nedá ani popsat, ale zbytečně kopala kolem sebe a vylévala si to na Anně. Stejně tak Gabi hrozně tlačila na Annu, dokud ona sama si neprošlo něčím, byť jen trochu, podobným. Pak jí teprve došlo, že to přeháněla.

Moc se mi líbilo, jak na sebe Anny a Brody narazili. Věřím, že přesně to, co oni prožívali, by potřebovalo mnoho lidí, aby se dokázali odkopnout ode dna.

Příběh má celou dobu pozvolné tempo, ale konec byl strašně moc urychlený… myslela jsem si, že to autorka trochu rozvine, ale bohužel, to mě trochu zklamalo, proto o jednu hvězdu dávám méně.

Jak je možné jít dál, když se nedokážeš odpoutat? Ve Spencerovi našla Anna osudovou lásku: manžela, nejlepšího kamaráda a spolehlivou oporu. Věřila, že jejich vztah vydrží navěky. A když před dvěma lety, devíti měsíci a osmi dn... více

Komentáře (0)