Dvůr trnů a růží

recenze

Kdo miluje knihy tak to zná, jednou za čas narazíte na knihu, na kterou nemáte žádná očekávání a ona Vás chytne za srdce a je to prostě láska na celý život. Miluju tyhle okamžiky, kdy si uvědomím, že v ruce držím něco tak úžasného, skvělého a že číst každý slovo je jako pohlazení po duši.

Knížka je naprosto skvěle napsaná, autorka rozhodně psát umí a obdivuji ji za to, jak dokázala vytvořit svět, v němž se příběh odehrává. Pravda, občas jsem měla problém představit si jednotlivé zrůdy, ale to vůbec nevadilo. Rozjezd byl takový pomalý, ale vzhledem k tomu, že se jedná o celou sérii, je jasné, že si autorka dala prostor na popis situace a seznámení se s hlavní hrdinkou a její obtížnou situací. Příběh začne nabírat na obrátkách cca od půlky knížky a poslední třetina už je parádní jízda. Děkuji autorce, že se na konci nekonal moment překvapení, kdy zůstanete sedět s otevřenou pusou, protože čekání na druhý díl bych asi nepřežila. Ačkoliv zde stále zůstává spousta otázek a otevřený konec, to čekání sice bude hrozné, ale dá se to přežít.

Co se týče světa, který autorka vytvořila, myslím si, že to je dobrý nápad. Rozhodně mě zaujaly názvy jednotlivých dvorů a celkově nápad s vílami hodnotím kladně. Přesto mám pocit, že zeď, která odděluje lidský svět od světa víl, ta už tu někdy někde byla.

Protože jsem prakticky hltala jednotlivá slova a potřebovala jsem nutně číst dál, jak to dopadne, musím si za pár týdnů knížku přečíst v klidu znova a utřídit si myšlenky. Problém jsem totiž měla hlavně v poslední třetině, kdy se střídaly intriky a informace a já jsem se v tom chvilkami trochu ztrácela a musela jsem se vracet a znovu si to přečíst. Na nějaké zamyšlení ale nebyl čas, takže si chci knížku přečíst znovu.

Komentáře (0)