Dvě časová období a jeden případ

recenze

Panoptikum pana Perkinse (2024) 5 z 5 / cornetka
Panoptikum pana Perkinse

V knize sledujeme dvě časové linky. Jedna nás zavádí do prostředí panoptika, takového cirkusu bizarností. Vystupují tu pod vedením pana Perkinse lidé s různými tělesnými anomáliemi a postiženími, třeba vousatá holka, hadí žena, siamská dvojčata, obr nebo trpaslíci. Projíždí Evropou, až nakonec ukončí své putování v zábavném parku pana Higgse v Čechách.

O téměř stotřicet let později koupí tento areál pan Poláček, který chce objekt využít jako skladové prostory. Při vyklízení je ale objevena kostra s prostřelenou lebkou a tak začíná pátrání. Pro policisty je to promlčený případ, na který není moc času. Přijíždí tedy doktor historie Benedikt se svojí praktikantkou Klárou a pouští se do pátrání. Najdou deník Ady, prostřednictvím kterého postupně zjišťují, co se tehdy dělo.

Kniha nám umožňuje dozvědět se více o prostředí panoptika a seznámí nás s životem lidí v těchto podmínkách. Sami jsou mnohdy nešťastní z toho, jak vypadají a jsou vlastně rádi, že se jich pan Perkins ujal i přesto, že s nimi často není moc pěkně zacházeno.

Benedikt je cílevědomý a jako správný historik se doslova rád hrabe ve starých dokumentech. Je tedy ve svém živlu a práce ho moc baví. Naopak pro Kláru je to spíš utrpení, ale kvůli škole se obětuje, protože ji hrozí vyhazov. A Ada, ta mě bavila nejvíc - byla svá, odvážná, chytrá, trochu drzá a na vlastní pěst v rámci svých možností pátrala, co se vlastně stalo.

Děj plyne ze začátku tak nějak pomalu, ale i tak je román čtivý. Pravidelně se střídají kapitoly z obou časových období, které udržují čtenáře v očekávání, jak bude vyprávění pokračovat - především vyprávění Ady mě bavilo o trochu víc. Postupně také sledujeme vývoj pátrání Benedikta. Líbila se mi jeho práce, nadšení a zápal přijít všemu na kloub.

Nečekejte nějaké drasťárny nebo krvavé scény - to ale neznamená, že je kniha nudná. Naopak právě díky postupnému odhalování je děj víc a víc zajímavější a nabírá na obrátkách, především tedy poslední třetina.

Líbilo se mi propojení a prolínání minulosti a současnosti v jednotlivých kapitolách, s tím si autorka poradila skvěle. Taky se jí podařilo skvěle charakterizovat postavy.

Když to tedy shrnu, kniha určitě stojí za přečtení a neměla by uniknout vaší pozornosti.

Komentáře (0)

Přidat komentář