Do tmy

recenze

Do tmy (2015) 4 z 5

/ Šárka5875

Na knížku jsem se chystala celé ty dva roky od jejího vydání, ale konečně letos v květnu jsem si ji pořídila a teď konečně přečetla. Vůbec nevím, co jsem od knihy čekala. Ovšem já ale ani nedokážu přesně definovat, co jsem dostala. Nic podobného jsem totiž nikdy nečetla. Hlavní postavou je Anna, snad trochu šílená sběračka bylin a trochu překladatelka středního věku... Předpokládám. Zvláštní totiž je i to, že byť s hrdinkou strávíte téměř 230 stran, vlastně nic moc se o ní nedozvíte. Trpí blíže neurčenou, zjevně smrtelnou nemocí, která „začíná od nohou“, v podstatě nejí a přežívá jen na prášcích proti bolesti. Přitom každé ráno vstane a vydává se na sběr bylin. To totiž miluje, ba je tím přímo posedlá. Sběr bylin ji drží při životě. Ponořit se do kvetoucích rostlin a vdechovat jejich vůni, poslouchat šustění listů, tím žije a dochází uspokojení. Přežívá vlastně myšlenkou na každé úterý, kdy se byliny vykupují. To potom naplní káru pytli plnými sušených rostlin, káru zapojí za kolo a vyráží do výkupny. Nedostane sice nikdy víc než pár korun, ale pro peníze to Anna přece nedělá. Jen pro ten pocit dobře odvedené práce. Aby ani rostlinka nepřišla vniveč.

Vůbec nevím, co dál o knize napsat. Je to vážně zvláštní příběh. Dočtete a nevíte, jestli to bylo celé pravda, či jen nějaký sen či výplod choré mysli hlavní hrdinky. Anna totiž psychicky úplně zdravá rozhodně není. Přesto vás nějakým způsobem kniha k sobě poutá, a pokud se do ní začtete, nepřestanete, dokud nedojdete konce. Zvláštní, zmatené, magické. Zmatená je asi i moje recenze, ale nějak se mi nedaří něco souvislého k této knize vyplodit. Přesto ji doporučuji, protože je prostě jiná, zvláštní, neotřelá. Určitě nebude pro každého, to je víc než jasné. Mě ale svým způsobem bavila, i když ani teď nevím, jak to vlastně celé bylo. Možná ani autorka by mi nedokázala konkrétně odpovědět. A možná právě to je na knize tak poutavé. Tápete, nevíte. Paradoxně se to líbilo mně, čtenářce, která nevyhledává neuchopitelné a nedovysvětlené příběhy s otevřenými konci. Možná ta omamná vůně bylin si mě k sobě připoutala. Autorka píše totiž opravdu sugestivně. Její popisy krajiny, přírody, sběru bylin jsou tak živé, že se sami ocitáte na louce mezi kvetoucími rostlinami. A co Marcela s Miluškou? Jsou to reálné postavy anebo vlastně vůbec neexistují? A návštěva nesnesitelného tchána v domově seniorů, která skončí zkrvaveným oblečením a hlubokou ránou v ruce? Za to přece nemůže přeslička... Anna tápe, ale nevzpomíná si.

Snad nejste z mé recenze zmatení víc, než já ze samotného příběhu. Kdo četl, jistě mě pochopí a kdo ne, třeba právě dostane chuť na nevšední příběh, tak trochu postavený mimo realitu. Ano, možná z něj až trochu dýchá magický realismus. Prostě Annu Bolavou zkuste a posuďte sami, jestli získala oprávněně ocenění Magnesia Litera. Já za sebe říkám ANO. Čím víc totiž nad knihou přemýšlím, tím víc se mi Anna dostává pod kůži.

Hodnocení 85%
mujknizniraj.blogspot.cz