Divergence aneb odlišnost není vždy vítaná

recenze

Kniha nám představuje zcela nový svět. Nacházíme se v Chicagu, kde je společnost rozdělena do pěti frakcí a každá z nich je něčím specifická.

Najdeme zde Odevzdané, Neohrožené, Sečtělé, Upřímné a Mírumilovné.

Odevzdaní odjakživa pomáhají lidem a jsou nesobečtí. Právě z tohoto důvodu jsou obsazováni do vyšších pozic v hierarchii města.

Neohrožení město naopak chrání, jsou to cvičení vojáci s perfektní fyzičkou. Jsou za něj ochotni položit i vlastní život.

Sečtělí jsou ti, co vědí. Jsou to lidé starající se o ekonomický chod věcí.

Upřímní jsou ti, kteří za největší ctnost považují pravdu a naopak zavrhují lež a faleš. Zkrátka a dobře nehrozí, že by vám někdy lhali do obličeje.

Mírumilovní jsou lidé žijící v míru, odmítající jakékoli boje a války.

A do tohoto světa se narodila i hlavní hrdinka Beatrice, která, jako jednou každý dospěla do věku, kdy si bude muset vybrat.

Do této doby žila v bezpečném domově své rodiny u Odevzdaných, ale je to právě to, co chce? Nad tím se musí zamyslet.

Před samotným obřadem rozhodnutí a eventuálního přestupu jí čekají testy, které napoví, kam by se nejlépe hodila.
Jenže, co když ne?

Nezbývá, než se pak spolehnout sama na sebe a rozhodnout se podle toho, co vlastně doopravdy chce.

Beatrice opouští Odevzdané a její novou rodinou se stávají Neohrožení. Právě zde si mění jméno na Tris a potkává osudového muže, instruktora Čtyřku. Spolu zjišťují hrozivé věci a jsou nuceni postavit se nejen společnosti, ale i vlastnímu strachu. A právě v tu chvíli přichází do hry Trisina výjimečnost, která může všechno změnit.

Nápad se mi velice líbí. Rozdělení do frakcí a představení nového řádu evokuje čtenáře ke ztotožnění se s hrdiny. Člověk se na chvíli zamyslí sám nad sebou a svými charakterovými vlastnostmi.

Kterou frakci by si zvolil?

Jak by si v té chvíli vybral?

Zachoval by se stejně?

Tohle jsou otázky, které nás mohou během čtení napadat.

Co se mi na knize líbilo?

Na první pohled mě zaujala obálka a anotace. Sáhla jsem po ní všemi deseti.
Druhým plusem se stal nápad samotný.
Třetím plusem se stalo vykreslení světa a jeho hierarchie.

Co mě naopak zklamalo?

Tak trošku jsem dle informačního šumu kolem čekala, že se z Divergence posadím na zadek. Že mě vtáhne do děje a nebude mě chtít ze svých spárů pustit. To se bohužel nestalo. Možná proto, že jsem starší než věková skupina, pro kterou byla kniha napsána. Ale neřekla bych, že v tom byl hlavní problém. Četla jsem mnoho podobných a tento problém jsem neměla.
Zkrátka mi tam něco chybělo.

Celkový dojem?

Kniha se četla celkem svižně. A proto, že je první z třídílné série, uvidíme, zda si dalším dílem vyslouží stoprocentní hodnocení.
Rozhodně neprohloupíte, když po ní sáhnete. Ani já nelituji.
Kniha mi představila nové možnosti, otevřela nové okno mé představivosti a seznámila mě s další autorkou.

Komentáře (0)