Dítě číslo 44

recenze

Dítě číslo 44 (2009) / JiPu
Dítě číslo 44

Nevím, zda bych po této knize sama od sebe v knihkupectví sáhla, jelikož mě nějak nezaujalo téma, na kterém je kniha postavená. Děj se odehrává v Sovětském svazu, hlavním hrdinou je příslušník státní bezpečnosti a řeší se tu případ zavražděného chlapce... Aha.
Takto jsem na knihu koukala ze začátku. Poté jsem však přečetla několik recenzí a všimla si, kolik čtenářů tato kniha oslovila. A tak jsem se rozhodla, že i já chci objevit to kouzlo, které ukrývá.
A určitě toho rozhodnutí nelituji.

Příběh pojednává o režimu v dřívějším Sovětském svazu, o tvrdých a brutálních praktikách tehdejší státní bezpečnosti a o teroru a strachu, který lidé v této době prožívali. Hlavním hrdinou je Lev Děmidov, příslušník MGB. Lev je nelítostný a plně oddaný režimu. Ze začátku nám může připadat jako tyran, který pouze plní rozkazy a trestá mnohdy nevinné občany.

Tato kniha však není o historických faktech. Je velmi založena na pocitech a stránky v čtenáři vyvolají spousty emocí. Postupně zjišťujeme, že Lev nemá takovou moc, jak se zprvu může zdát a že i on je jen loutkou v celé té přetvářce o tom, jaký je Sovětský svaz vynikající stát. K hlavnímu hrdinovi jsem si brzy vytvořila jisté sympatie a když se rozhodl vzepřít režimu, a přes zákaz se vydal řešit vraždu malého chlapce, která se předtím smetla ze stolu jako nešťastná náhoda, začala jsem mu opravdu fandit.

Společně se svou ženou se tedy Lev vydává na dlouhou cestu, při které postupně odhaluje jednu zdrcující skutečnost za druhou. Nikomu se nedá věřit, jelikož každý má strach a ze strachu lidé dělají zoufalé činy. Všechno závisí jen na tom, jestli držíte krok a nemáte hloupé řeči, protože jinak vás režim zničí. Lvova cesta je dlouhá a riskuje v ní všechno, co má. Bude mít smysl?

Knížka mě naprosto dostala a já jsem strašně ráda, že jsem si ji mohla přečíst. V některých situacích mi přejížděl mráz po zádech, tajila jsem dech a s napětím očekávala, co dalšího ještě přijde. Děj byl napínavý a neočekávaný, obsahoval spoustu zvratů a emocí. Určitě byla první polovina knihy lepší, jelikož v té druhé to na mě bylo chvílemi až příliš detektivní, a někdy i trošku neuskutečnitelné v reálném životě... Příliš moc náhod a tak. Každopádně na samotný konec jsem byla pořád stejně zvědavá a po dočtení jsem knihu odkládala s tím, že se mi opravdu líbila.

Určitě všem doporučuji, protože Dítě číslo 44 vás donutí přemýšlet. To je podle mě jeho největší poslání. Donutí lidi k zamyšlení. To je jeho kouzlo.


Dítě číslo 44 Dítě číslo 44 Tom Rob Smith

Když strach dokáže umlčet celý národ, alespoň jeden člověk musí vyslovit pravdu... Sovětský svaz, rok 1953. Stalinův železný stisk neustále sílí. Brutální praktiky ministerstva státní bezpečnosti (MGB) nejsou žádným tajemstvím. Re... více


Komentáře (0)

Přidat komentář