Děsivá svědectví z brněnského domu hrůzy!

recenze

Je to obrovská, nevzhledná budova, do jejíchž zdí jako by se na věky zažral strašlivý genius loci. Pokaždé, když kolem ní procházím (nachází se na rušné ulici v samém centru Brna), zmocňuje se mne chmurný, tísnivý pocit, ne nepodobný tomu, jaký jsem zažil kdysi při návštěvě Osvětimi... Tady za Gottwaldovy hrůzovlády trpěli a umírali nepřátelé lidově-demokratického zřízení, zaprodanci imperialistického Západu, agenti Vatikánu či jak jinak se ještě tenkrát říkalo těm, kdo se nesmířili s komunistickou diktaturou a rozhodli se proti ní bojovat.

Věznice na Cejlu... Nějakou dobu v ní pobýval i Jan Zahradníček. A je docela dobře možné, že právě ve zdejších vlhkých a studených kobkách našel inspiraci pro svou slavnou básnickou sbírku Dům Strach...

Šibenice zvaná prkno (ano, zde se i popravovalo). Bez propadliště, nejspíš proto, aby odsouzenci co nejdéle trpěli. Udušení oběšením tak to stálo v úřední zprávě zvané Léčebný a ohledací list, která byla vyhotovena poté, co kat provedl výkon socialistické spravedlnosti. Spálení mrtvého těla, odvezení urny s popelem do jakési skrýše na ústředním brněnském hřbitově a ...věčné zapomenutí? Naštěstí nikoli!

V knize s názvem Gottwaldovy oprátky jsou zaznamenány příběhy života a smrti deseti mužů, kteří vydechli naposledy na nádvoří budovy, kolem níž dnes proudí davy lidí, projíždějí tramvaje a kypí velkoměstský život. Všimne si aspoň někdo pamětní desky, upomínající na hrůznou historii tohoto místa? Ti, kdo se vzepřeli tyranskému režimu se zbraní v ruce, nemohli v případě zatčení počítat s ničím jiným než brutálními výslechy a trestem smrti. Žádosti o milost (pokud se k němu vůbec dostaly) házel prezident do koše a ani Marta Gottwaldová, na niž se jako na poslední naději obracely ženy a matky odsouzenců, nikdy nikomu nepomohla. Pro představu, co se tenkrát dělo, uvedu ještě osud dopisu na rozloučenou z roku 1952, který napsal Leopold Doležal před popravou své ženě. Ludmila Doležalová jej obdržela až po 45 letech, v roce 1997...

Gottwaldovy oprátky (s podtitulem Poslední adresa Cejl) jsou mimořádně důležitou připomínkou jednoho z nejtemnějších období naší národní historie. Oba její autoři si zaslouží obdiv a uznání. Poděkování samozřejmě patří i všem těm, kdo jim byli jakkoli nápomocni. Kéž by se tzv. padesátá léta už nikdy neopakovala!

Komentáře (0)