Čtyři ženy a jeden pohřeb.

recenze

Nevím, jak to Narine Abgarian dělá, ale upřímně jí závidím její schopnost vyprávět. Už její předchozí kniha Tři jablka spadlá z nebe mě naprosto okouzlila a nyní, po dočtení Čtyř žen a jednoho pohřbu, jsem jí naprosto propadla a s jistotou mohu říct, že v budoucnu přečtu vše, co jí u nás vyjde.

Simon, nejlepší berdský pokrýváč a známý záletník, zemřel. A rozloučit se s ním přicházejí nejen příbuzní a sousedé, ale i bývalé milenky, které nad jeho rakví popíjí víno s nebožtíkovou manželkou. I když se vám nyní možná v hlavě odvíjí "jasný" scénář - nevěrný manžel, potvory milenky, chudák manželka, věřte, že nic není černobílé. Autorka nás provede nelehkými životy jednotlivých žen, díky čemuž pochopíme pohnutky, příčiny i důsledky jejich chování i jednání a zjistíme, že Simon není žádný slizký sukničkář, ale člověk se srdcem na dlani, který těmto ženám pomůže posunout život tím správným směrem.

Ve chvíli, kdy se začtete do první věty, okamžitě vplujete do příběhu - vidíte obrazy, cítíte vůně, postavy jsou vaši kamarádi a známí - byť se s nimi teprve seznamujete, máte pocit, jako byste se znali roky. Celý příběh navíc plyne na melancholické vlně, která vás ale nerozladí, naopak vás zahřeje u srdce. Zní to možná zvláštně, ale je to vážně tak.

Příběh je navíc skvěle vystavěný na pozadí arménských dějin (o nichž toho vím zoufale málo a tahle autorka mě nutí dovzdělat se), osudy jednotlivých žen jsou propojeny nejen Simonem, ale i přátelstvím s bláznivou Vardanuš (kterou jsem si naprosto zamilovala) a závěr? Jedním slovem - nádhera! Vše se krásně propojilo a nechyběla ani špetka magie.

Čtyři ženy a jeden pohřeb arménské spisovatelky Narine Abgarian se určitě zařadí mezi to nejlepší, co jsem letos četla.

V arménském městečku Berd zemřel nejlepší místní zedník a pokrývač Simon, který byl mimo svou zručnost známý jako velký záletník. Spolu se všemi příbuznými a sousedy se s ním přicházejí rozloučit také jeho bývalé milenky - každá s... více

Komentáře (0)