Černý pták a černé duše
recenze
Prorok a Lady Kosice (2023)
/ Jergon
Kosi, jak známo, se na zimu rozdělují a zatímco samičky odlétají do teplých krajin, samečci zůstávají a přezimují v našich studených končinách. Na tom by nebylo nic až tak zvláštního, dokud se v jistém městečku nerozhodnou, že stejné pravidlo aplikují i na své lidské občany. A tak zatímco ženy povinně odcestují trávit chladné měsíce do vybraných jižních letovisek, muži zůstávají, aby si oddechli a v klidu vyřídili nějakou tu chlapskou práci - tedy přinejmenším podle představ místních vůdců. Ve skutečnosti nastane pravý opak - bez něžných poloviček propadne mužská populace totální anarchii a apatii a vše dojde až tak daleko, že musejí být nejen uzavřeny hostince a jiné noční podniky, ale nakonec i nastoleno stanné právo se zákazem nočního vycházení pod trestem smrti.
Tím vším se v druhé dějové linii proplétají kapitoly s novozákonními příběhy točícími se okolo Krista, Jidáše a evangelistů, mezi nimiž opět tu a tam zazpívá náš nenápadný černý ptáček. A čtenář netrpělivě čeká, kdy a jak se to celé propojí dohromady, kdy a jak do sebe všechny ty zdánlivě nesourodé součástky zapadnou.
A ano, nakonec se dočká. Hlavní postava, mladý úředník Pavel, brzy odhalí, že zdaleka ne všechno je tak, jak se zdá. Možná, že některé ženy neodjely s ostatními a zůstaly, navzdory všemu, co jim od vedení města hrozí. Možná, že existuje dokonce i cosi jako skrytý odpor proti celému absurdnímu experimentu. A možná, že někde za ním, někde hlouběji (obrazně i doslova) se skrývá tajemství mnohem neuvěřitelnější, než by ho kdy vůbec napadlo.
Knížka je psaná bohatým, košatým stylem, který je ovšem pod kontrolou vypsané ruky a působí příjemně starosvětsky, jako bychom četli dílko staré sto či stopadesát let. Tu a tam to snad sklouzne k tendencím dlouze vysvětlovat to, co by stačilo vyjasnit krátce, ovšem podobných míst není mnoho a při čtení nijak neruší. Děj chvíli odráží nedávnou minulost, kdy jsme díky zvůli nadnárodního kapitalismu prožívali podobně absurdní časy (včetně takových detailů jako testy na přítomnost ženské DNA). Později se přehoupne k romantické lince, když se na scéně objeví dívka Alžběta, která neodjela s ostatními a tajně přežívá na ulicích. Chvíli jsem se bál, že autor u téhle linie zůstane a příběh zahodí, k ničemu takovému naštěstí nedojde - přijde místo, kdy začne přituhovat, dočkáme se dějové gradace, vyvrcholení konfliktu s antagonisty i propojení dějových linek a dotažení všech nahozených stop.
Ovšemže i pár mušek se najde. Motivace záporáků mi přijde poněkud odbytá. U natolik šíleného nápadu bych čekal pozadí, jaké známe kupříkladu z bondovek, tedy těch lepších - záporáka s propracovaným plánem, bizarním, a přitom ve své šílenosti logickým a smysluplným... Odbýt to nějakou vágní "touhou mít moc nad lidmi" a dál to neřešit mi přijde dost málo. Komu jde o povšechnou moc, ten si vystačí s daleko prostšími cestami, jak ji realizovat - třeba tím, že sehraje falešnou revoluci nebo si vymyslí světovou hrozbu skrze sezónní nachlazení... :-)
Zarámování do snu mi taky nepřijde jako moc šťastný nápad - krom toho, že je to obecně podfuk na čtenáře (a nejsem zdaleka jediný, kdo to tak vidí), to autorovi navíc dovoluje příběh nedořešit a trochu odflinknout závěr. Všechno jde do kopru, všichni umřeli, ale pak se vypravěč probudil, takže je to v zásadě celé OK - takhle tedy opravdu raději ne...
I přes zmíněné nedostatky stojí tohle dílko za čtení, nabízí spoustu prožitků a podnětných námětů k zamyšlení, což je dnes samo o sobě počinem víc než chvályhodným...
Prorok a Lady Kosice
Ondřej Kunovský
Postmoderní román o prapodivném sociálním experimentu a nejslavnějším zrádci dějin. Vážně mohou příběhy staré tisíce let stále ovlivňovat současnost? Pavel bydlí v malém městečku, které se jednoho dne stává dějištěm šíleného ex... více