Černý král a bílá dáma
recenze
Evžen Oněgin (2015)
/ Zednář
EVŽEN ONĚGIN:
Mladý šlechtic s dobrým vzděláním i společenským postavením - Dandy, který představuje člověka, který si sám sobě připadá zbytečný. Vychován služebnictvem bez rodičovské lásky a zkažen městskou morálkou. Zpočátku to je pohrdavý cynik, skeptik, životem naprosto znuděný, bez cíle. Ve společnosti velký lev salonů, velice sečtělý, světaznalý, nebo tak alespoň působí, tře se u něj zanedbanost duše s vizáží zevnějšku. Po strýcově smrti odjíždí na jeho venkovské panství. Krajina v přírodě je pro něj příjemnou změnou prostředí, ovšem užívá si jej jen na chvíli a brzy jej začne také nudit. Prvním opravdovým rozptýlením je pro něj mladý básník Vladimír Lenskij, jehož ideje a morálka je opravdová, ač je očarován Olgou Larinovou, kterou Evžen považuje za tuctovou koketu, jakých poznal na plesech hodně. Její starší sestra Taťána je pro něj něco úplně jiného, její laní plachost a upřímné, ale zdvořilé jednání je pro něj jako čerstvý vítr, začne ho velmi imponovat. Její dopis v něm vyvolá smíšené pocity, jednak je překvapen a potěšen nad jejím upřímným vyznáním, utápí se v nerozhodnosti, je potěšen nad jejím citem i to jak to vyjádřila, těžkne mu hlava při pomyšlení na ni a snad by její city dokázal opětovat, ovšem myšlenka je zabita jeho egem, touze po svobodě a Táňu odmítá, zároveň však cítí hořkost nad celou záležitostí a tak z jízlivé pomstychtivosti se Lenskému hodlá pomstít a začne nadbíhat Olze, které vzrušení z vícero ctitelů samozřejmě zalichotí. Lenskému našeptává Zareckij ať tuto urážku smaže vítězným soubojem pistolemi. Oněgin se přítele snaží zchladit, nicméně si za to může sám, dal Lenskému záminku, avšak nepřiznává to, opět vítězí Oněginovo ego a výzvu přijímá. Lenského ještě zneváží pozdním příchodem, a že za sekundanta sobě vybere sluhu, čímž ho urazí. Samozřejmě pro to má omluvu, že sluha je stejně dobrým člověkem jako kdokoliv jiný, ač mu je tato myšlenka absolutně jedno. Nastává silný otřes, když zabije svého přítele, silný žal nedokáže zvládnout a prchá z kraje co nejdále. Hledá sebe, smysl bytí, odpuštění? Nakonec se po pár letech vrací do Ruska, kde se opět střetává s již dospělou a vdanou Taťánou. Je jí fascinován, i přes své společenské postavení neztratila zdvořilé chování, ovšem stala se z ní velmi chladná žena, manželství ji očividně nenaplňuje tím, po čem toužila. Oněgin se konečně dostává dlouho hledaného prozření, že to po čem touží, co hledá, co jej může naplnit, již dávno odmítl. Neváhá a píše Táni dopis, Táňa zprvu chladně poté ovšem zlomeně vyjadřuje své minulé i současné (možné) city ovšem čest ji nedovolí zradit jejího muže a nechává Evžena zlomeného, ještě prázdnějšího, marného, napospas jeho osudu.
O čem je příběh?
O nenaplněné lásce Evžena a Taťány, jakožto vztahu založeném na kontrakci dvou protikladů. Nastavuje tak zrcadlo povrchní, pomlouvačné a pletichářské společnosti, která se zde střetne s upřímným jednáním, čistou morálkou a citem. Tato šarvátka dvou sfér je však hledáním životního, vyrovnaného středu. Kdy na konci, ač je jejich láska nenaplněná, dochází k smísení obou aspektů, podobně jako jin-jang. Podobně jsou promíseni i druhý pár Lenskij a Olga už od začátku. Lenskij jako bílá s černým bodem, protože jako básník slouží vyšší ideji, ovšem Olgu vidí přes růžové brýle a sám podléhá konvencím společnosti a její uniformitě. Olga jako černá s bílým bodem, jízlivá koketa, ovšem její láska k Lenskému je upřímná.
KONTRASTY:
Evžen x Taťána
Černý král x Bílá královna
Temnota x Světlo
Démon (satyr) x Anděl (múza)
Materiálno x Duchovno
Zkaženost x Čistota
Divokost x Plachost
Faleš x Upřímnost
Realita x Sen
Město x Vesnice
Uniformita x Uniformita
Ideály x Prospěch
Láska x Výhodné společenské postavení
Alexandr Sergejevič Puškin narozen 6. června 1799 v Moskvě, zemřel 29. ledna 1837 v Petrohradě, byl ruský básník, prozaik a dramatik. Tento představitel romantismu bývá považován za zakladatele pre-realismu a otce moderní ruské literatury. Alexandr Sergejevič Puškin byl pro ruskou literaturu velmi prospěšným spisovatelem. Díky němu tolik nezaostávala za západní Evropou. Byl osobností s mimořádným intelektem. Veřejnost ho srovnávala s takovými velikány, jako byl např. Dante, nebo Goethe.
Evžen Oněgin
Alexandr Sergejevič Puškin
Puškinovo mistrovské a nadčasové dílo, čtenáře osloví nejen překrásnou literární formou, ale i krásným příběhem o lásce a přátelství, o malých i velkých životních dramatech a také o spletitosti lidských osudů. více
