Černé vločky Paula Celana

recenze

Kniha Černé vločky přináší po bezmála třiceti letech obsáhlý výbor z tvorby jednoho z největších básníků německého jazyka Paula Celana. Překladatel Radek Malý se ze svého obdivu - k tomuto původem z Bukoviny pocházejícímu básníku - vyznal již ve své předešlé knize Domovem v jazyce, ve které předkládá svůj osobitý pohled na překladatelské řemeslo, s několika překlady Celanových básní a především pak s detailním rozborem básně Fuga smrti. Právě tato báseň stále zůstává, snad jako žádná jiná německy psaná báseň, ikonickým svědectvím o hrůzách holocaustu. Překlad Fugy smrti proto zcela logicky nechybí ani v současném výboru Černé vločky. Nabízí se tu srovnání s Fugou smrti z českého výboru Sněžný part překladatele Ludvíka Kundery z poloviny 80. let 20. století. Na rozdíl od Kundery se Malý vyhnul přebásnění ve vlastním stylu a více se drží znění originálu. Kunderův výbor byl svým způsobem průkopnickým ve snaze představit v reprezentativním výboru Celanovu tvorbu českému publiku. Do určité míry se Kunderovi podařilo zachytit specifika Celanova jazyka, ale i přesto, a to se ukazuje na básni Fuga smrti, se Kundera nevyhnul určitému dodatečnému dobásnění a snaze dát básním „vlastní“ řád. Naproti tomu Radek Malý zachovává všechny zvláštnosti Celanova psaní a jazyka, bez toho, aniž by podlehl nadbytečné slovní ekvilibristice. Překladatel si počíná jako dobrý hodinář a snaží se každou jednotlivost pečlivě uvážit, tak, aby byl zachován duch originálu. Dobře je to patrné právě na básni Fuga smrti, která je v Malého podání blíž originálu, i když se na první čtení může zdát poněkud krkolomnější než překlad Kunderův. Jedná se ale o překlad v mnoha ohledech autentičtější a přesnější. Také je v Malého překladech lépe vysledovatelný vývoj básníkova jazyka a stylu, a to především zařazením raných básní z počátku 40. let a několika básní z pozdního autorova období, především pak zařazením devíti básní ze Celanovi pozdní sbírky Sněžný part a několika básní z posmrtně vydané sbírky Dvorec času. Na závěr výboru jsou zařazeny dvě Celanovi řeči, ve kterých autor velmi osobitě a z nečekaných úhlů nahlíží na poezii a literaturu obecně. Výbor uzavírají poznámky k jednotlivým básním, které tak usnadňují pochopení některých slovních spojení a souvislostí Celanovi poezie se společenským děním a nechybí ani vcelku obsáhlý doslov. Knihu doprovází ilustrace Inge Koskové, které souzní s celkovým grafickým provedením této jinak velmi pěkné knihy.

Závěrem: Nelze určitě říct, že by to byl překlad definitivní, a že by se tak o překlad Celana už neměl nikdo pokoušet. Malého překlad dráždí právě tou víceznačností a invenční prací s jazykem; uchopením, které se ze své podstaty vzpírá definitivnosti a jednotícímu pohledu. Výbor Černé vločky tak lze určitě označit za jednu z překladatelských událostí roku 2015 a zároveň doufat, že tím třeba stoupne zájem dalších potencionálních překladatelů o tohoto pro Střední Evropu zásadního básníka.

Komentáře (0)