Bojuj nebo zemři

recenze

Skleněný trůn je jednou z nejčtenějších YA fantasy knih a to nejen u nás, ale i ve světě. Příběh assasinky s minulostí, která je mnohem temnější a zamotanější, než by kdo mohl čekat, byl teprve nedávno ukončen, když v létě i u nás vyšel poslední díl série s názvem Království popela. A právě to je i důvod, proč se dneska podíváme na Skleněný trůn po všech těch letech znovu, abychom zjistili, jak moc se můj názor na knihu změnil a jakým vývojem postupně postavy i jednotlivé díly série prošly.

Celeana ve svém životě viděla už hodně ošklivých míst i věcí, ale Endovier by je všechny hravě strčil do kapsy. Vězení, ve kterém lidé téměř neustále umírají, je doslova peklem na zemi, ze kterého není úniku. Ale, jak se nakonec ukáže, i na vražedkyni a zlodějku se může obrátit štěstěna. Celeana má na výběr - může se buď zúčastnit turnaje, kde se proti sobě střetne 24 nejlepších vrahů, nebo zůstane v Endovieru do své smrti. Ovšem, pokud se jí podaří zvítězit, získá svobodu. A tak se Celeana vydává na cestu, která jí dříve nebo později převrátí život vzhůru nohama. Cestu, z které není návratu.

Hlavní hrdinka Skleněného trůnu je postava, která si zpočátku srdce příliš čtenářů nezíská. Celeana je svá, často příliš zbrklá, tvrdohlavá, drzá, snadno vyprovokovaná ke vzteku, ale na druhou stranu jí nechybí ani špetka vychytralosti a šikovnosti. Její povaha je zkrátka asi tak komplikovaná, jako aprílové počasí, ale přesně díky tomu, jak chaotický její charakter je, v ní můžete vidět tu nelítostnou vražedkyni, o které se v jejím světě vypráví tolik příběhů.

Jestli vám přijde, že je v téhle knize hodně vedlejších postav, pak buďte rádi, že jste ještě neviděli to, kolik jich je v dalších dílech. Ale jedno se Maasové uznat musí - umí vytvořit jedinečné charaktery, které si čtenáři zamilují. A to překvapivě i více než třeba samotnou Celeanu. Těšit se proto můžete třeba na postavy Doriana a Chaola, kteří mají v celé sérii důležitou roli.

Dějová linka Skleněného trůnu je jednoduchá, přesto by jí nechyběla trocha propracovanosti. Příběh začíná pomalu, autorka čtenáře pomalu seznamuje se světem, hlavní hrdinkou i směrem, kterým se kniha bude ubírat. Ale jakmile dojde na první zvrat nebo pár odhalení, čtenář, který už pár podobných knih přečetl, nebude mít problém s tím, aby uhodl, jak zhruba bude děj vypadat. A je to velká škoda. Skleněný trůn je série s určitým potenciálem, který je však plně využitý až v následujících dílech. Proto nemohu zápletku toho prvního hodnotit jinak než průměrně.

Čtivost je bez pochyby tím, co je na knize nejlepší. I když je na zápletce znatelné, že propracovanost zatím Maasové příliš neříká, na její styl psaní si opravdu stěžovat nejde. Píše osobitě, do čtení se snadno ponoříte a stránky vám budou prakticky ubíhat pod rukama. K mému osobnímu překvapení, jí problém nedělaly ani bojové scény, které neodflákla a nakonec je napsala velmi dobře.

Jestli vás Skleněný trůn až tolik nenadchnul, nevěšte hlavu. Jedná se pravděpodobně o nejslabší díl série, která se naštěstí s každým dílem stává lepší, ale ani to nemění nic na faktu, že první díl je zkrátka v mnoha ohledech průměrný. Takže, pokud vás čtení alespoň trochu bavilo, stojí za to se podívat po dalších dílech, ty snad váš názor na sérii napraví.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Databázi knih a Albatros Media.

Komentáře (0)