Bavorské spiknutí na středověké Šumavě

recenze

Nejnovější díl série Hříšní lidé království Českého od Vlastimila Vondrušky mě opět nadchnul. Dostala jsem se zase do oblasti, ve které, mám dojem, Oldřich z Chlumu zatím nic nevyšetřoval. Kolem Domažlic to znám, a o to více mě čtení bavilo. Pan Vondruška opět rozehrál příběh, kde postupně rozplétá hned několik linií. Sledujeme tak pátrání Oldřicha samotného, ale také pátrání panoše Oty. Ten se opět zaplete s dívkou, tentokrát však mnohem počestněji než obvykle. Hilda sice nemá právě dobrou pověst, ukazuje se však, že to má svůj důvod. Navíc poustevníka Baltazara znala velmi dobře A tak může Otovi v pátrání hodně pomoci. Oto to však nemá jednoduché. Nejprve musí setřást Matochu, vojáka, kterého mu jako dohled přidělil Johánek z Poděhús. Přece jen šlo o pátrání na jeho vlastním panství. Ani Oldřich to nemá jednoduché. I on dostal společníka. Zástupce bavorského vévody mu přidělil písaře Wolfa, aby zastupoval bavorskou stranu. Nejprve se zdá, že oba muži budou pro naše vyšetřovatele spíše přítěží, ale brzy se ukáže, že mají na vyšetřování poměrně talent a v mnohém přispějí k dopadení pachatele.

Autor si tentokrát s hlavními hrdiny příjemně pohrál. Zatímco Ota je v tomto díle tím cudnějším, který se krásným slečnám spíše vyhýbá, Oldřich se naopak dostane do blízkosti ženy, která je mladá, krásná a smutná, a neváhá toho využít ve své dobro. Oldřich musí uznat, že Otův způsob vyšetřování není právě jednoduchý, a je potřeba mít na něj jistý talent.

Musím uznat, že pan Vondruška opět vytvořil příběh dokonale zamotaný, ve kterém jsem opět nestíhala sledovat všechny linie vyšetřování. To mě trochu zklamalo. Mám ráda, když mě příběh donutí přemýšlet nad tím, kdo byl pachatel, a ideálně když se sama trefím. Vždycky mě potěší konec příběhu, když zjistím, že jsem si tipovala správně. Tentokrát jsem sice tipovala - na jednu stranu i správně, ale ne vždy jsem přesně věděla, o co se právě v příběhu jedná. Pan Vondruška totiž rozehrál tolik linií, že jsem měla trochu problém se v nich neztrácet. Bylo to však lepší než v některých předchozích případech Oldřicha z Chlumu.

S čím jsem měla problém, byla některá jména, vedlejší postavy, a hostince, ve kterých se příběh odehrával, a v nichž naši vyšetřovatelé pátrali. Bylo jich moc, a já občas musela přemýšlet který muž do kterého šenku patří, jakou má funkci a co provedl v předchozích kapitolách.

V každém případě i Smrt šumavského poustevníka je kniha čtivá, napínavá do posledního písmenka, a udrží vás bdělé i dlouho do noci. Pokud jste dosud žádný díl z této historické řady detektivek nečetli, nevadí. Pan Vondruška nepíše příběhy Oldřicha z Chlumu v časové posloupnosti, nýbrž přeskakuje v době i v událostech. Bez problémů tak můžete jeho knihy číst na přeskáčku, a neřešit, jak jdou za sebou.

Já jsem si čtení knihy Smrt šumavského poustevníka výborně užila, a už teď se moc těším, jaký případ Oldřichovi z Chlumu vymyslí pan Vondruška příště.

Komentáře (0)