Barvy smrti

recenze

Už zbývá jen několik málo dní do konce 1. světové války a válečné hrůzy střídá boj se zákeřnou chřipkovou epidemií. Dublinský vzduch je nasládlý dehtovým pachem a v ulicích běžně potkáte muže v maskách, kteří provádějí dezinfekční postřik. Prostředí nemocnic praská ve švech, zástupy nových pacientů jsou nekonečné a špitál se potýká s nedostatkem personálu. Pitevna je plná rakví a na hřbitově to nevypadá o moc líp.

Mladá zdravotní sestřička Julie Powerová pracuje na porodnici dublinské nemocnice a zůstala sama na péči o horečnaté oddělení s nastávajícími maminkami. Pacientky namísto radostného očekávání nového potomka musí čelit největší výzvě, jak tuto zákeřnou chorobu přežít. Nákaza pro těhotné je daleko nebezpečnější. Jejich organismus je přetížený těhotenstvím a obranyschopnost je tak silně narušená. Úmrtnost je vysoká. Julie musí sama zvládnout velmi těžké stavy pacientek a potýká se s nedostatkem zdravotního materiálu, absencí lékařského dohledu a naprostou vyčerpaností. S úlevou přijímá pomoc mladinké učenlivé dobrovolnice Bridie Sweeneyové, která sice nemá naprosto žádnou kvalifikaci, ale svou empatií a přirozeností se na oddělení brzy stane nepostradatelnou. Velkou výhrou pro pacientky by mohla být nově příchozí praktická lékařka ze soukromé praxe, doktorka Kathleen Lynnová, u které však brzy zjistíme, že postrádá porodní specializaci. K tomu má za sebou rebelskou minulost a je jí v patách policie.

Příběh celého románu se odehrává v průběhu tří dní a s bolestnou důkladností zachycuje momenty péče o hospitalizované pacientky, průběh jejich nemoci i rychlý vývoj, který je předzvěstí smrti. Převážnou část příběhu jsme s Julií na jejím oddělení a minutu po minutě více pociťujeme beznaděj a její neutuchající schopnost čelit nevyzpytatelné nemoci za naprosté absence zdravotnických potřeb i lékařských zdrojů.

Kniha má schopnost v čtenáři probudit zvláštní vnitřní neklid. Na začátku jsem byla rozpačitá způsobem, který autorka zvolila pro své vyprávění. Měla jsem obavy, že pragmatický popis denních úkonů zdravotní sestry (i když ve vyhrocených podmínkách) nedá prostor k něčemu, co čtenáře může dlouhodobě bavit. Mělo to však zcela opačný účinek. Právě všechny ty maličkosti se spojily v naprosto živý obraz denního strádání postav a dokázaly vyvolat nečekaně silný emoční prožitek. Například takový do detailu zachycený postup komplikovaného porodu naservírovaný bez zbytečných okolků a zcela realisticky je něco, při čem se mi až svíralo hrdlo. A co teprve pomyšlení, že smrt je přítomná v každé chvíli a nemoc postupuje nevypočitatelně a to třeba i v okamžiku zrodu nového života. Se stejnou rafinovaností volila autorka i názvy pro čtyři části příběhu, do kterých je román rozdělený. V názvu najdete vždy jednu konkrétní barvu. Která, jak brzy pochopíte, je předzvěstí něčeho hodně zlověstného.

„Volání hvězd“ je drama z neutěšitelného lékařského prostředí v dobách španělské chřipky, která kosila lány mužů i žen v plném rozkvětu mládí. Je o obětavé, vyčerpané zdravotní sestřičce, která se s největším možným nasazením snaží pečovat a zachránit budoucí maminky před smrtí. A i když v příběhu poznáme i osudy jiných postav a v závěru čeká jedno velké citově vypjaté dějové překvapení, pro mě zůstane román trpkým, smutným oknem do jedné těžké etapy lidské historie, kterou autorka popsala tak, že se ve mně ještě teď všechno svírá.

Irsko bylo zpustošeno hned nadvakrát ― nejprve válkou a pak epidemií španělské chřipky. Julie Powerová pracuje jako zdravotní sestra v dublinské nemocnici na oddělení pro nemocné nastávající matky. Nemocnice se potýká s velkým ... více

Komentáře (0)