A tichem stále zní teskné tóny harfy

recenze

Spáčův hrad (2017) / Jana77

Dočtu poslední stránku, zavírám knihu a ještě dlouho sedím a nevidomě zírám před sebe. Tento magický účinek má na mě každá kniha mé nejoblíbenější autorky Barbary Erskinové. A u Spáčova hradu tomu není jinak. Příběh je opět dokonalý, magický, krásný. A ještě několik dní budu v myšlenkách s ním, neschopna začíst se do další knihy.
Ještě několik dní po uložení do knihovničky, budu v myšlenkách ve starém Walesu, v příběhu, starém 600 let, u Catrin, Edmunda a Daffyda. Pojďte se se mnou procházet pastvinami staré Anglie, nakoupit na proslulý trh v Hay a pojďte se nadechnout vůně bylin, ohně v krbu a omamné vůně horských květin.
Příběh začíná v současnosti a seznamujeme se s Mirandou - Andy. Ilustrátorkou, která je zlomená žalem nad ztrátou svého přítele a partnera Grahama. Jako by to nestačilo, jeho bývalá žena ji vyhání z domu, ve kterém s ním dlouhá léta žila a ona se ocitá bez domova. Dostává nabídku od přítelkyně Sue, aby žila po dobu jednoho roku v jejím domě v odlehlém údolí ve Walesu. V domě, který již po několik staletí nese hrdý a tajemný název Spáčův hrad.
Andy, zraněná, smutná, rozbolavělá, nabídku přijímá a do domu se na první pohled zamiluje. Prochází kamennými místnostmi a za nocích se jí začínají zdát podivné sny. Sny, ve kterých se vrací do roku 1400, kdy poznává mladou dívku Catrin, dceru básníka a barda Daffyda. Postupně se noří do příběhu a stává se jeho přímou účastnicí. Prožívá strach, zimu, radost, stejně jako Catrin. Putuje spolu s ní a jejím otcem po anglickém hrabství, sleduje, jak si na živobytí vydělává hrou na harfu, zpěvem a přednesem poselství, která se mají stát.
Čím dál častěji se noří ve svých snech do období kruté války, kdy Anglický král Jindřich táhl do zbroje proti velšskému hrdinovi Owainovi Glyndwrovi a s hrůzou se stává svědkem krvavých bojů, zapálených domů a krutovlády.
Snění se Andy začíná vymykat, zvlášť, když se současně ukazuje jako duch Rhoně, bývalé ženě jejího mrtvého přítele a netuší, že její protivnice je velice nebezpečná a neštítí se ničeho. Do hry vstupuje moudrý Meryn, horský šaman a kouzelník, bez nějž by vše dopadlo jinak. A nebyla by to madam Erskinová, kdyby se neobjevila láska, cit, který spolehlivě zažene zlé duchy. Je onou láskou Bryn - zádumčivý zahradník, který sám skrývá nejedno tajemství? A jak v celém příběhu figuruje? Dokáže se Andy, po boku se svými přáteli, ubránit nebezpečné Rhoně, psychopatické ženě, která, zdá se, ztrácí kontrolu nad svým rozumem? A Catrin, ubohá Catrin, vyrovná se s krutou zradou a dokáže být šťastná?
Na tyto otázky vám neodpovím, musíte si knihu přečíst. Byla by velká škoda, přeskočit skoro 500 stran a vyzradit kouzlo starého příběhu.
Na knihu Spáčův hrad jsem čekala dlouhé dva roky, stejně jako na každý román Barbary Erskinové. A nelituji. A stejně tak budu čekat další dva roky na další její knihu. Asi to tak má být, protože takové množství informací, které autorka musí shromáždit pro svůj příběh, to nelze udělat za pár týdnů. Cestuje po místech, do kterých svůj román zasadí, pročte stohy knih o starých časech a přesto se nad historickými daty prostě nenudíme. Proto jsou pro mne její knihy tak dokonalé, tak kouzelné, tak úžasné.
Konečně knihu naposledy pohladím a s povzdechem ji uložím k jejím kolegyním do knihovničky. A ještě chvilku si budu snít. Ještě malou chviličku si přeji zůstat.....

Komentáře (2)

Přidat komentář

---