ziriant
přečtené 692
Zlatý kříž
2011,
Pavel Renčín
První dojem jednoznačně lepší než byly mé pocity z Labyrintu. A to samotným kouzlem příběhu, které funguje magneticky na čtenáře, ale také kvalitnějším jazykem a technikou psaní. Potěšily mě poetické momenty i rozvinutější síť detailů a dobrých drobných nápadů. Závěr je takový, jak by měl u knih na pokračování být - prozrazující správnou dávku informací a slibující další velkou akci. Přesto však, čistě subjektivně, musím říct, že to pro mě není absolutní špička (k vysvětlení hodnocení).... celý text
Labyrint
2010,
Pavel Renčín
Autor čtenáře stále udržuje v napětí, takže není těžké nemoci se rozhodnout, kdy si dát ve čtení pauzu. Ač dějová linka není na první pohled nijak komplikovaná (a že mám ráda spíše složitější literaturu), příběh mě vtáhl a vytvořil příjemnou atmosféru, která by měla být základem každého čtenářského zážitku. Ovšem postupem času se začal objevovat místy laciný humor (na můj vkus) a trochu ztřeštěné chování hrdinů - což mi ne vždy přišlo úplně vhodné a částečně to pro mě příběh degradovalo. Závěr se mi zdá poměrně slabý, čekala bych odhalení nějakého hlubšího tajemství. Pokud jde o pozadí knihy, věřím, že postavy si mají žít vlastním životem, takže se mi příliš nezamlouvá moderní interaktivita románu. Hlasování o vývoji děje se mi pak vyloženě nelíbí, považuju to za neslučitelné se svou představou o literatuře rodící se z čisté inspirace. Na druhou stranu tento nápad oceňuju za jeho odvahu a invenci. Pokleslých městských světů znám z literatury několik (zde vidím podobnost především s Gaimanem a Greenem) a nevadí mi, že tato kniha se k nim přidává. Ovšem mám pocit, že zrovna autoři jmenovaní v závorce svá tajemná dobrodružství pojali lépe. I přes některé výhrady k této knize se však těším, až se mi do rukou dostanou Městské války. A jak občas mírně rasisticky říkám: "na Čecha dobrý".... celý text
Velké a tajné show
2006,
Clive Barker
Kniha mě bavila, zejména přibližně první polovina, potom už jsem měla pocit, že autor spíše ubírá než přidává. Nijak se nad knihou nepohoršuju, ba právě naopak bych čekala, že se z některých věcí posadím na zadek, že z toho šlo vytěžit více. To je asi základní pocit, který ve mně při dočtení převládal. Že to bylo jako celek fajn, četlo se dobře, ale nenašla jsem žádný výjimečný detail, který dělá z dobré knihy skvělou a nezapomenutelnou knihu. Taktéž postavy mi přišly trochu nevýrazné. Nicméně i když byl toto první Barkerův výtvor, který se mi dostal do rukou, nebude posledním.... celý text
Nesmrtelnost
2000,
Milan Kundera
První dílo, které jsem od Kundery četla. Tehdy jsem ještě měla ve zvyku zatrhávat si v knihách zajímavé pasáže, k nimž jsem se pak ráda vracela a které pro mě byly citacemi - dávaly smysl i vytržené z kontextu. U Nesmrtelnosti jsem to vzdala a tento zvyk nadobro zanikl. Napoprvé mě příběh udivil v mnoha směrech, obdivovala jsem autorovu odvahu vůbec se pouštět do dialogu mezi Hemingwayem a Goethem a troufalost žít si ve svém románu. Dnes (ačkoli se nedá říci, že jsem zcela dospěla, ale jistě jsem už někde jinde než před několika lety) vidím v knize spoustu pravd i literárních pokušení, které jsem dříve neviděla. Žádná další Kunderova kniha mě pak už neuspokojila tolik jako Nesmrtelnost. Velmi se těším na to, co v ní objevím zase příště! (Jak vidím, spousta podobných poznámek je vypsáno i níže, což mně osobně dělá jen radost.)... celý text
Nesnesitelná lehkost bytí
2006,
Milan Kundera
Vzpomínám na tu fascinaci, když jsem Kunderu před šesti lety četla poprvé. A můžu s čistým (s)vědomím říct, že jsem od té doby nenašla nikoho ani přibližně mu podobného. Z minima prostoru dokáže vytěžit maximum zážitku, každé slovo má své místo a každá myšlenka návaznost. Přestože mi Kundera svými úvahami ani jeho hrdinové svým jednáním nejsou vždy úplně sympatičtí a čtená slova spíš působí jako výtvory chladné logiky, jsou pro mě jeho díla srdeční záležitostí. Kdyby se matematik naučil psát romány, vypadalo by to podle mě nějak takto. Precizní pravdivá krása. Ačkoli tedy ne pokaždé souhlasím s předkládanými rozbory, autor dokáže odhalit čtenáři i slast z jeho vlastních následných myšlenek. U Nesnesitelné lehkosti bytí tohle vše platí více než kde jinde. A nestydím se přiznat, že byla tato kniha jedna ze dvou, u nichž jsem se neubránila slzám. Jinak jsem především byla unešena teorií o "rození" literárních postav, ten okamžik, kdy vznikne všechno z ničeho; a samozřejmě tíhou a důsledky všech náhod, jimž někdy každý z nás přikládá větší váhu, než ve skutečnosti mají. Ale co je to skutečnost? Nemám ráda, když se do literatury plete politika - a ačkoli na Nesnesitelné lehkosti bytí spousta kritiků a čtenářů vyzdvihává právě tuto její stránku, já vidím v knize především život, bez ohledu na to, v jaké době bude čtena a za vlády kterého režimu. Našla jsem si v ní hodně a předpokládám, že při dalších čteních ještě hodně najdu. Nicméně se občas musím krotit, abych zejména v období čtení nepovažovala Kunderu za boha a nevysvětlovala si své osobní jednání pomocí myšlenek zmíněných v jeho knihách - svět se pak najednou stává až příliš smutným.... celý text
Francouzova milenka
2003,
John Fowles
Fowles dokáže podat historii způsobem velmi vzdáleným od čistého dějepisu, tedy způsobem příjemným, poutavým a zapamatováníhodným. Tyto esejistické prvky hodnotím na knize jako nejpřitažlivější. Knihu musím ale dále hodnotit ze dvou hledisek. Jako čtenář fascinovaný literární teorií a jako čtenář fascinovaný příběhem. I když podle Fowlese tyto dvě věci jedno jsou, a já s ním musím souhlasit, v tomto případě jsem si při vnímání knihy nemohla pomoct. Líbí se mi autorovo postmoderní zasahování do děje - ve většině případů zde působí nenásilně a trefně, takový příběh za příběhem. Ať už jde o roztroušené krátké vsuvky nebo o delší úvahy. Musím však přiznat, že postupem čtení tyto stupňující se praktiky přecházely z mého pohledu spíše v přehnané a překombinované, bránící upadnutí do příjemného transu z příběhu (což je dle mého hlavní důvod, proč má vůbec smysl číst). Závěr mi absolutně nesedl a místo ocenění autorovy originality ve mně převládl spíš jen vztek a zklamání. Z hlediska literární teorie jsem však byla nadšená od začátku (téměř) do konce. Každopádně na svou dobu je Francouzova milenka takřka revoluční dílo a věřím, že i v nynější době má rozhodně čtenáři co poskytnout.... celý text
Načisto
2010,
Sergej Lukjaněnko
Začnu od konce: spokojenost se závěrem by mohla být i vyšší, ale v tomto případě to vidím jen jako detail a věc vkusu. Jinak nemám, co bych vytkla. Líbí se mi mírně či více filosofické začátky kapitol a přechody od obecného ke konkrétnímu. A rozhodně jsem se nenudila, jak to občas u dalších knih v sérii bývá. Příběh i styl psaní přinesly zase něco nového, ale zároveň jsem při okamžitě navazujícím čtení druhého dílu neměla pocit, že čtu "úplně něco jiného". Při čtení obou dílů jsem se tedy opravdu bavila a už se těším, až si za pár let na tyto knihy zase udělám vhodnou chvíli.... celý text
Nanečisto
2008,
Sergej Lukjaněnko
Nerada plýtvám příliš vzletnými slovy, ale Lukjaněnko je opravdu mistr příběhu a pro originalitu nemusí chodit daleko. Proto docela zamrzí poměrně často se vyskytující srovnávání s jinými autory (zvláště v první polovině knihy). Poukazování na to, že zatímco on je schopen např. nechat hlavního hrdinu vytírat podlahu, což se v jiných knihách nemůže stát, beru jako rušivý element. Jako snahu pochlubit se svou odlišností, což podle mě Lukjaněnko rozhodně nemá zapotřebí. Bystrý čtenář by si jistě všiml sám a ocenil autorovy kvality. I přes tuto výtku se mi kniha četla opravdu velmi příjemně a rychle a musím ji zařadit ještě trochu výše než cyklus Hlídek. A teď s chutí na další díl!... celý text
Zlato Arkony. Kniha druhá
2013,
Juraj Červenák
Na můj vkus trochu jednodušší a nedostatečně propracovaný příběh, což platí pro oba díly stejnou mírou. Jelikož se jedná o první záležitost, kterou jsem od autora četla, nejsem si jistá, že mě tato série přiláká i k dalším knihám. Nicméně obě knihy se četly poměrně dobře a jakožto jednorázové odreagování hodnotím lehce nadprůměrně.... celý text
