vivalamuff
přečtené 345
Tajemství porodní báby
2011,
Sabine Ebert
Mně se to líbilo. Není to typická romantika. Rozhodně jsem ráda, že nežiju ve středověku. Někdy jsem chtěla řvát nad tou strašnou nespravedlností, která se Martě a Chtistianovi udála...... celý text
Ohněm a mečem
2013,
Henryk Sienkiewicz
Nadčasové dílo. Sienkiewicz si mě tímhle dílem získal. Amen. Málokdy se mi stane, že mám hned několik oblíbených postav v ději. Nebo že fandím srdnatému záporákovi (Jurko Bohun) více než zbožnému dobrákovi (Jan Skrzetuski). Pan Zagloba je postava naprosto fantastická, pan Podbipięta zase dojemná - hlavně jeho neslavný konec. Malý a šikovný rytíř Wolodyjowski, který vystupuje i v dalších dvou románech, mi kupodivu nikdy k srdci nepřirostl. Sama netuším proč. O ženské postavy tu také není nouze, ale kněžna Helena vede ve všech směrech, protože je tak krásná a pro svou lásku a záchranu obětovala i ty vlasy :-D, stejně jako zlá čarodějka Horpyna, protože když se ta objevila na scéně, přísahám, po těle mi běhaly zimomřivky. Některé pasáže jsou v knize k pláči, nad jinými se člověk od srdce zasmál - tady jednoznačně vede důvtipný Zagloba, který se prostě rád podívá na dno sklenice. Je tu kombinace všeho. Rovněž se mi líbil dobře popsaný střet rozdílný světů ukrajinských kozáků a polských husarů, pro něž rytířská čest znamenala totéž co pro kozáky svoboda. "Takže Bratři, komu je kozácká sláva milá za mnou!" PS: V roce 1999 byl podle knihy zfilmován i film - dle mého soudu výborný, navíc se docela věrohodně držel dějové linie. I když jsem se opět divila, že si Helena vybrala Jana, a ne Bohuna, který by pro ni položil i svůj život! To se o Janovi nedalo říct... Ten se totiž striktně řídil rytířských zásad a měl být vzorem/ideálem pro tehdější polské čtenáře.... celý text
Quo vadis
1990,
Henryk Sienkiewicz
Kam kráčíš, Pane? Věta, na kterou se dá jen težko zapomenout. Quo vadis je dílo, jež právem získalo Nobelovu cenu. Příběh je poutavý, vášnivý i syrový. Vraždění tehdejší křesťanů v aréně smrti naprosto otřesné. Vyhrkly mi slzy do očí pro ty nebohé lidi, kteří se staly hříčkou osudu v rukou krutého a šíleného císaře Nera. O to horší, že jsou k těmto činům skutečné historické podklady! Skutečná postava Petronia mi v tomto díle nebyla tak sympatická jako např. v knize Není římského lidu od Loukotkové, ale to mi nijak nevadilo, protože se charakteristika jeho postavy i tak věrohodně povedla. Vinicius a jeho čistá láska k Lygii byla chvilkama až jímavá, především v době přerodu, kdy se konečně obrátil na křesťanskou víru, a touha silného barbara Ursa chránit svou paní za všech okolností, i kdyby to mělo znamenat jít na smrt, až obdivuhodná. Nemohu hodnotit jinak než pěti hvězdičkami.... celý text
Není římského lidu
1989,
Jarmila Loukotková
Paní Loukotková byla bezpochyby velkou vypravěčkou a spisovatelkou s velkým S. I když se Není římského lidu řadí k jejím prvním románům, patří mezi její nejlepší - ten květnatý jazyk, ty básnické obraty, to je prostě radost číst. Na jednom poli se zde střetává zápas dobra (básník Petronius) se zlem v podobě Nera a jeho druhé ženy... Dozvíme se tedy, jak a proč císař zavraždil svého bratra, matku a první manželku, nebo co ho vedlo k tomu, aby nechal vypálit Řím...... celý text
Nebezpečná láska
2012,
Kateřina Petrusová
Jsem velmi na rozpacích. Mám teda dojem, že jsem četla jinou knihu než ostatní čtenářky. Možná jsem prostě jen udělala chybu, když jsem sáhla po této knížce / sérii, protože očividně nejsem cílová skupina, třebaže romantiku mám taky ráda. Ale když se řekne mafie, tak od toho čekám román jako pecka. Kdo četl Kmotra od Puza nebo si pamatuje Chobotnici (La piovra) s charismatickým komisařem C. Cattanim (seriál z roku 1984 natočený dle stejnojmenné knihy), musí mi dát za pravdu, že tohle bylo absolutně nic. Všechny ty machinace rodiny Bavettových mi přišly k smíchu. A někdy i k pláči, protože o žádný popis se tam nejednalo, šlo fakt jen o tu alá romantiku. A tomu konci jsem nevěřila. Oceňuji sice snahu paní autorky o výtvor na podobné téma - italská mafiánská rodina, ale pohybuje se na tak kluzkém ledě, že to už víc ani nejde. Dala jsem však šanci i druhému dílu a bylo to snad ještě horší... :-( Je mi líto, že tu nedám hezkou recenzi, ale nemohu si pomoct. Ty dvě * dávám za výbornou stylistickou stránku a snahu.... celý text
Dívka, již jsi tu zanechal
2015,
Jojo Moyes
Tahle kniha je moje nej od J. Moyes. Strašně jsem Sophii fandila a celou dobu doufala, že to dobře dopadne. Člověk si také při čtení uvědomí, co všechno v životě máme a čeho si neceníme... tedy většinou. V originále vyšel ještě prequel k této knížce. Ve volném překladu - Líbánky v Paříži. Taková malá chuťovka na maximálně čtyři hodiny. Ale moc hezká. Doufám, že to někdy vyjde i v češtině.... celý text
Kvítek karmínový a bílý
2014,
Michel Faber
Na Kvítek jsou rozdílné názory. Je fakt, že obvykle mně přečtení knihy netrvá déle než dva týdny a tady jsem se hodně natrápila, ale zase je to příběh neobyčejný a stojí za přečtení, aby si každý udělal vlastní názor. Pan Faber vystihl tehdejší společnost i špinavou část Londýna způsobem, z něhož ještě teď trnu hrůzou. Popis je teda dokonalý. Všechny ty pachy a chutě jako bych sama cítila. Sugar je taková zvláštní osůbka. Oblíbila jsem si ji, naneštěstí si to u mě pak dost pokazila (kdo četl závěr, ví). Jejím naprostým protikladem je Agnes. Dobře vychovaná naivka, která si myslí, že děti nosí čáp. Williamovo chování je celkově nepochopitelné, alespoň pro mě. Sugar ho přivedla na "správnou cestu" a jak se jí nakonec odvděčil... i když uznávám, že o celém konci knihy by se dalo dlouho polemizovat. Každopádně je Kvítek kniha s velkým K. Četla jsem i volné pokračování (Jablko), ale byla jsem poněkud zklamaná. Nemůžu si pomoc, ale bylo to o ničem. V tomto ohledu jsem očekávala víc.... celý text
