V_M přečtené 214

Českobudějovicko 2012, Daniel Kovář

Vynikající je především fundovaná úvodní charakteristika a přehled dějin Českobudějovicka, komplexní a objevný text, mnohdy poukazující na překvapivé souvislosti. Výběr fotografií je pochopitelně - jako tomu bývá u knih z této řady vždy - různými faktory, především rozsahem a formátem, limitovaný, ale i tak obsahuje vcelku dost málo známých snímků a unikátů.... celý text

České Budějovice - 1 2006, Daniel Kovář

Mimořádně kvalitní a kultivovaný počin od asi největšího znalce dějin Českých Budějovic a jejich okolí, navíc s nepopiratelným stylistickým talentem a - což osobně oceňuji obzvlášť - s inherentní citlivostí pro umělecké a estetické hodnoty architektury/tváře města a nelhostejným, v nejlepším slova smyslu angažovaným postojem, pokud jde o jejich zachování. Jen obrovská škoda, že Budějovice o řadu jedinečných, celorepublikově významných staveb zbytečně přišly, což dokládá mj. tato knížka a ještě víc její druhý svazek. Všem zájemcům o úvodní, ale zároveň nebanální seznámení s dějinami a geniem loci města, kde "by chtěl žít každý", vřele doporučuji.... celý text

Waldvilla 2021, Miroslav Stuchlý

Tematicky a motivicky pozoruhodný prozaický debut libereckého filmaře a literáta. Místa a události v knížce popisované osobně leckdy až důvěrně znám, proto jen těžko posoudím, jak by se četla kniha někomu, kdo s nimi nikdy nepřišel do styku nebo je nerozšifroval. Autor totiž - s ohledem na to, aby zdůraznil literárnost, vyfabulovanost řady příběhů a souvislostí - různými způsoby a s různou měrou invence pozměnil jména reálných předobrazů postav knihy (jako byli např. baron Liebieg, Karl Kostka, rodina židovského továrníka Loewyho, Soňa Kučerová), čímž případným čtenářům s touto částí Liberce dostatečně neobeznámeným poněkud zatemňuje pozadí prezentovaných příběhů. A obávám se, že bez hlubšího povědomí o nich nebude četba natolik zajímavá a poutavá, jako byla třeba pro mě. Navíc mi přišlo líto, že i některé slibné fabulační náběhy a motivy zůstaly poněkud nedotažené, rozmlžené, jinými slovy, že nebyl plně zužitkován potenciál těch několika mocných příběhů, které se staly reálným předobrazem prózy. Ale snad jsem jen knížku zhltnul příliš rychle a při pečlivější četbě by se mi některé věci vyjasnily. Celkově vzato Waldvillu doporučuji všem čtenářům především z Liberce a regionu, obzvláště těm, co jsou v okolí Lidových sadů a Liberecké výšiny jako doma. A těším se na autorovy další knihy, popř. i na počiny dalších, jím třeba inspirovaných literátů, kteří se tvůrčím způsobem zhostí některého z řady silných jizerskohorských narativů (odvážně a navzdory tomu, že jejich vylíčení v knihách Miloslava Nevrlého a zčásti i Marka Řeháčka je bezpochyby obtížně překonatelnou metou).... celý text

Putování po stopách císaře Karla IV. - OYBIN 2014, Marek Řeháček

Skvělý, osobitý, fundovaný a objevný - tedy v mnoha ohledech typicky řeháčkovský - subjektivní průvodce po jednom z nejkrásnějších míst Lužice a celého Saska, zasazený do krajinného, dějinného i "osobního" kontextu. Jen škoda, že tak málo českých autorů píše takto vnímavě a působivě o našem příhraničí.... celý text

Světlo z Pauliny 2020, Jan Štifter

Povídkové knížky Jana Štiftra si cením zejména pro její zasazenost do jihočeského prostředí (coby příznivec tohoto kraje a původem vlastně částečně i "rodák") a nesmírnou empatii, s níž se vžívá do různých postav a oživuje duši a paměť různých míst. Přívětivá a nebanální četba nejen pro Budějčáky.... celý text

Café Groll 2016, Jan Štifter

Pozoruhodné, ba kuriózní téma, zároveň podepřené autorovými solidními znalostmi českobudějovické historie a topografie; svěží, místy úsměvné, příjemně cynické podání; překvapivé zvraty a zároveň nepřímočará mnohoznačnost pěkně odkazující k nejednoznačnosti a nespolehlivosti dějin a paměti: celkově vydařená a v určitých ohledech až ojedinělá knížka, co stojí za přečtení.... celý text

Paměť okamžiku 1996, Jiří Červenka

Ztišené a ryzí, hlubokou zkušeností, erudicí, duchovnem a - - pokorou tepané verše neprávem opomíjeného básníka a skvělého člověka, jenž bohužel nedávno (30. 5. 2021) nečekaně opustil své blízké, milovanou Pecku a Znojmo a v neposlední řadě i českou a polskou literaturu, které skromně a nenápadně, ale o to kvalitněji obohacoval svou původní tvorbou i rozsáhlým překladatelským dílem. Přikládám jednu z řady jeho skvostných meditativních básní, v tomto případě s reynkovským nádechem, coby vzpomínku na tohoto nefalšovaného "kulhavého poutníka" české a polské kultury: V hostinci U Mikšů Ještě je slyšet měkké nářečí ke konci století pod horami. Pivo nás ze chmur vyléčí, každý sám, a přece ne tak sami. Co řekli jsme a co jsme říci chtěli? Hodiny pozpátku, čas zvolna plyne k počátku věcí, jež se uzavřely: ticho je, teplo, kočka se choulí v klíně.... celý text

Konec sezony 2002, Jiří Červenka

Snad nejútlejší sbírka, co jsem kdy četl. Ovšem: velice hutná, promyšlená, procítěná, prožitá. Jen škoda, že při autorově skromnosti její kvality poněkud zapadly. Sděluje přitom silnou životní zkušenosti, i když třeba leckdy - možná dokonce skoro vždy - plynoucí "jen" z hluboké prchavosti okamžiku... Za nejsilnější kusy osobně pokládám básně Cestou ze Šatova, Na Tři krále, A tělo? a Na hradě. Ale zaslouží si opakované čtení a návraty jako celek.... celý text

Mezipřistání 2020, Matěj Hořava (p)

Silná kniha jednoho z našich největších současných prozaiků a básníků zároveň, který v ní stvrdil naléhavost a hloubku svého poetického stylu i vidění a prožívání světa, které se snad ještě intenzivněji (protože sevřeněji a důsledněji) prosadily už v jeho předchozí knize Pálenka. Mezipřistání je svou strukturou, aspoň pokud si správně vzpomínám na Pálenku, rozvolněnější, texty jsou méně vzájemně provázané, jazyk je civilnější a méně subjektivní, ale o to širší rejstřík témat a motivů se zde rozehrává. Není však rozkročen až příliš, neruší tím pádem nijak celkový dojem koherentního a uzavřeného díla. Tematicky povídky krouží kolem fenoménů, pocitů a míst, jako jsou vykořeněnost a hledání kořenů, vzpomínky, dětství, rodina, alkohol, spiritualita, Gruzie, Brdy, Morava, Polabí, Ústí, rumunský Banát, bavorské Řezno... Jednotlivé texty často začínají jako pouhé záznamy či etudy, budí dojem, že jsou často vystavěny spíše intuitivně až improvizovaně, črtovitě než s rafinovaným formálně-sémantickým konstruktérstvím, přesto jsou skvěle pointovány a čtenář nemá pocit, že by zachycovaly jen letmo a povrchně banální či svéúčelné obsahy. Kniha možná (jak ji vytýkají někteří kritici) neznamená v autorově sporadické a vytříbené tvorbě žádný zřetelný posun jinam či "výše" a možná ani formálně nevykřesala z pojednaných témat maximum (jak zní jiné výtky kritiky), přesto se však jedná o svrchované dílo, které patří k nejzdařilejším a nejpřesvědčivějším počinům české prózy v roce 2020. Při čtení jsem se nedokázal zbavit pocitu, že je mi vypravěč (jehož v tomto případě bezpochyby oprávněně ztotožňuji s autorem) někým velice blízkým, a to dokonce spíš nějakým pokrevním příbuzným nežli pouhým spřízněncem. Nejsem si jist, zda knížka takto zapůsobí i na jiné čtenáře, ale pro tuto mimořádnou empatickou otevřenost, jakousi transcendentální intimitu se vyplatí do ní začíst a vracet se k ní.... celý text

Skoro modlitby 2020, Karel Čapek

Fundovaně a precizně zpracovaná knížečka, navíc graficky velmi povedená, o níž jsem se zcela náhodou dozvěděl před pár dny, kdy jsem kdesi na Facebooku objevil pozvánku evangelíků z jihomoravské Nosislavi na on-line besedu s Martinem C. Putnou o vztahu Karla Čapka k duchovnu. Besedy jsem se zúčastnil, hovořilo se zejména právě o této knížce a zaujalo mě to natolik, že jsem se rozhodl seznámit se s ní osobně. Čapka jsem naposledy četl před řadou let, a přestože mám řadu jeho knih rád a vcelku silně na mě zapůsobily, neprohlašoval bych o sobě, že jsem jeho milovník a už vůbec ne znalec (některá jeho kanonická díla jsem pohříchu zatím vůbec nečetl). Výbor Skoro modlitby mi tedy byl svěžím a inspirativním návratem k jeho dílu, byť ze specifického úhlu. A cenný je na něm nejen Putnův výběr citátů, ale i jeho komentáře. Snoubí se v nich svrchovaná stylistická hravost (ač leckdy hraničící s trochu křečovitou manýrovitostí: osobně to akceptuju a do značné míry mě to fascinuje, ale nejspíš to není pro každého) se širokým literárněhistorickým, kulturním, filozofickým a teologickým přehledem, o nějž se Putna se čtenářem dělí poněkud rafinovaně. O řadě osobností a fenoménů Putnou zmiňovaných totiž modelový (existuje-li) milovník Karla Čapka patrně nikdy neslyšel. Srozumitelnosti obecného sdělení komentářů to však zpravidla nebrání, a dohledá-li si čtenář o daných lidech či tématech víc, bude příjemně obohacen. Shrnuto a podtrženo: pro Čapkovy čtenáře věřící a duchovně zaměřené jsou Skoro modlitby naprosto skvělá věc a lze říci povinná četba. Pro Čapkovy čtenáře relativističtěji, pragmatičtěji zaměřené (jichž bude s ohledem na obecný charakter Čapkova díla jistě víc) možná příjemné obohacení perspektiv, zpestření pohledu na "jejich" autora, ale možná i jedno velké zklamání a nedorozumění, kdy budou Putnovi klást za vinu, že jim jejich Čapka "vykradl" a "znásilnil". Hodně záleží na tom, do jaké míry je pro ně Čapek sošným, monolitickým idolem, jehož dílo čítali třeba i hojně a rádi, a pak si na základě toho vytvořili jakousi pevnou představu o něm, anebo naopak trvalým a dynamicky proměnlivým inspiračním zdrojem, k němuž se pravidelně vracejí a objevují v něm nové či nově nahlížené věci a souvislosti. Ti prvně jmenovaní patrně Putnovu antologii nedocení, ti druzí ji naopak uvítají jako něco, co tu strašně dlouho chybělo a čeho se Putna zhostil myslím se zdarem.... celý text

Gustav Aulehla. Fotografie 1957-1990 2009, Gustav Aulehla

Tvorbu Gustava Aulehly jsem pro sebe objevil teprve před pár lety v podstatě náhodou. Ovšem až nedávno jsem si sehnal tuto kvalitně a uměřeně zpracovanou monografii. Vladimír Birgus v solidním doprovodném textu trefně poukazuje na souvislost Aulehlova díla s jinými dvěma severomoravskými/slezskými fotografy, které mám už dlouho rád - sovineckým Jindřichem Štreitem a ostravským Viktorem Kolářem. Aulehla je z nich největším amatérem, ale zároveň se mi jeví jednak nejautentičtější, jednak jako jistá jejich syntéza, arci trochu bokem rostlá. Samozřejmě s tím, že Štreit je více "sociálně" zaměřen, zatímco Kolář je z nich asi "nejumělejší", nejkomponovanější a nejchtěnější (bez urážky), a vlivem toho i recipientsky-laicky nejpřijatelnější. Tím spíš však pro mě jsou Aulehlovy fotografie vzrušujícím a svěžím zjevením, zprostředkováním - navzdory všem křečovitým i rozjařeným úsměvům - temna a smutku republikové periferie (geografické i mentální) za komunistické éry, a to zprostředkováním jaksi nezprostředkovaným: autor totiž dle V. Birguse fotky zásadně nijak nearanžoval ani nekomponoval (u několika z nich se mi to krapet nechce věřit) a plně se spolehl na svůj intuitivní cit pro okamžik. Koneckonců díky tomu, že většinu svého života prakticky nevystavoval, nepublikoval a ani se o to nesnažil, si takový luxus tvůrčí svobody mohl dovolit... No a pak ten u Aulehly (žil tam téměř celý život) bezmála všudypřítomný Krnov: fascinující město, jedno z nejpodivnějších a nejinspirativnějších široko daleko. PS: Jediná drobná vada na kráse této knížky ostatně s Krnovem tak trochu souvisí - nic moc neříkající úvodní slovo tehdejší krnovské starostky Renaty Ramazanové (byť si cením jejích zásluh o vydání publikace i o rozvoj Krnova) patrně nebylo zredigováno, protože v něm snad není věty bez interpunkčních chyb.... celý text

Senzibil 2020, Markéta Pilátová

Kniha plná protikladů: na jednu stranu poutavá a pozoruhodně vymyšlená a vystavěná próza, na druhou stranu místy poněkud disparátní - obrazností či slohem jaksi naivní, prostinká, nebo naopak překombinovaná - záležitost. Je třeba číst ji pozorně a pečlivě, ale zároveň v optimálním případě na jeden zátah, nebo aspoň během několika málo dní. Vzhledem k tomu, že mi příjemně připomněla můj dávný (a spíš povrchní, ale přeci jen) zájem o spiritismus, parapsychologii apod. a současně zakotvuje svůj děj v působivé scenérii Šumperska a Jesenicka, měl jsem vůli - a silnou (!) - dát jí plný počet hvězdiček. Nicméně již zmíněná jistá schematičnost (možná cíleně mířená k mýtu a pohádce) na straně jedné a občasné neukočírování dějové struktury na straně druhé mi to zkrátka nedovoluje. Rozhodně však stojí za přečtení.... celý text

Bez ohňů je underground 2017, Jan Pelc

Ke knize jsem se dostal po dlouhých letech od doby, kdy mě fascinoval fenomén českého hudebního undergroundu a poslouchával jsem PPU, DG 307 aj. Takže to byla spíš nostalgická záležitost, nicméně platí, že všem, co se o underground kdy v životě svými zájmy aspoň trošku otřeli, lze knihu s čistým svědomím doporučit. Je ovšem nutno, jak podotýká mj. Magor v předmluvě, mít na paměti, že všecko je tak trochu Mejlova více či méně přibarvená verze událostí. Je to tedy mnohem spíš jakýsi hold Mejlově vypravěčskému talentu než dokumentární záležitost. Redakčně je zpracována pečlivě, zbytečný mi přijde jen poněkud blekotavý "doslov" Vráti Brabence. Namísto něj bych ocenil věcné vylíčení osudů PPU a Mejly Hlavsy v době rozhovorem již nepostižené, tedy v podstatě po r. 1989 (o což se sice pokouší přípisek J. Vanči, ovšem na můj vkus příliš lapidárně a stručně).... celý text

Kniha Kraft. Ein Bildungsroman 1996, Martin C. Putna

Kniha bezpochyby intelektuálně a čtenářsky náročná, zároveň však nesmírně inspirativní. Nutno upozornit, že z textu vysloveně čiší, že Putna je poněkud hysterickej a jen těžko snesitelnej chlápek, jak kdysi konstatoval jeden můj pedagog krátce poté, co byl MCP za jistých kontroverzí vystrnaděn z katedry komparatistiky, na druhou stranu to lze brát (aspoň tak to beru já) jako integrální a (minimálně v knize) vlastně vcelku zábavnou součást jeho fascinující osobnosti vynikajícího kritika a polyhistora v oblasti kultury i náboženství. Text coby mozaika jistě zahrnuje místa silnější i slabší, pro různé čtenáře z různých okruhů a generací různou měrou atraktivní: za mě byly jeho asi nejnosnějšími složkami některé sny či možná spíš "sny" (Deml a Fromm!), zachycení subjektivního prožitku dějin (doba kolem roku 1989) a kulturních dějin (vznik Souvislostí), některé pasáže cestopisné (Řecko), ale i reflexe protagonistovy samoty a určitého životního potácení a protloukání.... celý text