Tritvaetna
přečtené 128
Nyxia
2019,
Scott Reintgen
Inu, na sci-fi moc nejsem, a pokud jde o cestování vesmírem, snažím se mu vyhnout velkým obloukem, takže v první řadě asi nejsem ten nejpovolanější, kdo by měl hodnotit. Ale byl to dárek, takže jsem se pustila do čtení a byla jsem dokonce mile překvapená. Na začátku jsem se poněkud ztrácela v postavách a trvalo mi, než jsem si uvědomila, kolik jim je let, ale potom se to rozjelo. Cestování vesmírem tam sice roli hraje, ale nejedná se o nejdůležitější prvek, mnohem významnější jsou vztahy mezi postavami a nixia, tajemná hmota tvarovatelná vůlí (způsob práce s ní dost připomíná tradičně popsanou magii). Vztahy mezi postavami hrají významnou roli a postavy jsou poměrně hezky zvládnuté. Trochu mě zklamalo, jak málo místa dostal Jaime, který mohl být poměrně zajímavá postava, a přitom neudělal nic významného a vlastně by tam ani nemusel být. Nemůžu si pomoci, ale přišlo mi, že Morning a Kaya si byly povahově strašně podobné, Kaya možná postrádala její velitelské sklony a Morning Kaynu laskavost, ale jinak bych skoro řekla, že to byla ‘náhrada’. To je odpuštěno. Za co musím ztrhnout hvězdičku je konec, kde jsem absolutně nepochopila chování Babylonu. Proč riskovat něco takového (co by nejspíš způsobilo obrovský skandál, kdyby se o tom svět doslechl) radši, než odvézt tři lidi zpátky? Proč chtít na planetě zákeřného vraha, který může snadno rozrýt celý kolektiv, radši než někoho, kdo vynikal v těžení nixie a jejich testech? Nemůžu si pomoct, přišlo mi to jako zbytečná snaha o napínavý závěr. Jinak je kniha dost dobrá, styl psaní mi trochu připomínal Percyho Jacksona (možná to bude tím, že oboje psali učitelé?), hlavní hrdina byl přinejmenším snesitelbý, což se taky počítá, i když osobně mi byla bližší Kaya. 4/5 a škoda toho konce... celý text
Dech
2013,
Sarah Crossan
Nebudu začínat dlouhými popisy, myslím, že autorský popis je dostačující. Příběh je vyprávěn z pohledu trojice teenagerů - Quinn, chlapec s bohatými rodiči, kterému jeho sláva nestoupla do hlavy a oproti zbytku nejvyšší vrstvy se chová mile, Bea, dívka z nižší vrstvy, která se zoufale snaží pomáhat rodičům jak jen může, a Alina - odbojářka a bojovnice za stromy. Žádná z postav nebyla vyloženě nesympatická, i když Alinu asi zachránila první kapitola, ve zbytku příběhu už mi trochu lezla na nervy, ale nijak propracované do hloubky nebyly, což byla trochu škoda. Vlastně by na jejich místě mohl být kdokoliv z jejich společenské vrstvy. Tedy s výjimkou Quinna, a u toho by zase neuškodilo vysvětlení, proč se chová, jak se chová. Ze všech postav nejbližší mi byla asi Bea. I když lituji, že nám nikdo nevysvětlil, kde se naučila tak dobře řečnit, a hlavně, že se to později v příběhu moc neprojevilo. Tady si dovolím ještě poznámku k jejím rodičům. (POZOR SPOILER) Opravdu musí ve všech dystopiích hlavním postavám umírat rodiče? Většinou v těch knížkách nejsou k ničemu jinému, než aby zemřeli a hlavní postava truchlila, a tohle bohužel nebyla výjimka. (KONEC SPOILERU) Romantická linka taky nepřinášela nic originálního, nicméně ani nijak nerušila. Svět byl podán celkem uvěřitelně; sice mě už rozčiluje jak jsou skoro všechny dystopické světy z 90% neobydlené, nicméně tady to aspoň mělo důvod (a nebylo to jen proto, aby mohl ten hrozný systém pokrývat celý svět a nemuselo se řešit, že je moc velký). Můj vztah k němu byl od začátku zvláštní, protože jsem se před pár lety pokoušela na toto téma psát knihu (byť zůstala jako počmárané papíry bezpečně ukryté v šuplíku), takže jsem měla možnost srovnávat s vlastními nápady. Na jednu stranu se mi líbila myšlenka kapsule, na druhou stranu povstalci pěstující stromy ve starém stadionu se mi zdáli obtížně uvěřitelní - krajina bez stromů a s tak nízkým množstvím kyslíku by nutně musela být výrazně nehostinější (minimálně podle mých chabých geografických znalostí). Jinak se příběh četl dobře. Chápu, že pro ty, kteří čekali něco hlubokomyslného, nebo pro lidi, kteří přečetli dystopií už desítky to musí být zklamání, nicméně pokud víte, do čeho jdete, není příběh nijak nedostačující. Třeba ekologická linka je podaná hezky a příběh se alespoň snaží o uvěřitelnost. I když klenotem literatury se nazvat nedá, nebudu popírat, že se mi kniha líbila, dost možná se poohlédnu i po dalším díle. Shrnutí na pár slov: prostě klasická young adult dystopie.... celý text
Bez šance
2016,
Neal Shusterman
Bohužel jsem knihu potkala tady na Databázi a přečetla si vysoká hodnocení - což by člověk neměl dělat. Začátek byl coby úvod do světa ucházející, svět pomalu popisován, aby se čtenář nestratil. Některé části tam sice byly trochu navíc, takový bonus, i když pro příběh neměly žádný význam (scéna s dítětem) a nejspíš měly jenom dokreslovat svět, ale dobře. Větší problém nastal v prostřed knihy, kde jsem se do čtení musela čím dál tím víc nutit; v jednu chvíli jsem to málem vzdala. Nicméně pokud člověk zvládne kritický prostředek, na konci se zase všechno rozjede a závěr je naprosto parádní. Některé části jsou vážně dobře napsané (a některé pěkně děsivé, všichni víme co). Bohužel kvůli tomu prostředku to na víc než 3* prostě nedosáhne. Propracovanost světa i postav je dostatečná na jeden příběh, ale nemůžu říct, že bych byla ohromena. Můj oblíbený citát: „Já jsem Švýcarsko. Vždycky neutrální. A expert na čokoládu.” Tahle věta mi uvízla v hlavě nejvíc z celého příběhu. Jediná smůla je, že s jeho tématikou nemá nic společného...... celý text
Vítr z hor
2019,
Andy Wildwood
Podobně jako většina ostatních jsem se ke knize dostala díky nabídce autora (za což mu tímto děkuji), tudíž jsem od ní neměla žádné očekávání. Hned na začátku mě dostal krásný jazyk v úvodu, mnohdy až náročný, díky kterému to všechno působilo takovým zvláštně historickým dojmem. Dál v knize se bohužel trochu vytratil, zato celou dobu zůstával v dialozích postav, které všeobecně občas působily dost nevěrohodně („N-ne, bohyně teda nejsem. Ještě jsi mezi živými,“ mi nezní jako přirozená reakce). Další věcí, která trochu kazila dojem, byla nedostatečná propracovanost. O vymyšleném světě se toho vlastně zas tak moc nedozvíme, a přestože kniha má být fantasy, čtenář se nesetká ničím nadpřirozeným s výjimkou chortojů, kteří jsou tam takhle tak nějak navíc, a snad pár okamžiků, kdy se zjeví bohové. Když už si jednou kniha zahrává s fantasy a je takhle v přírodním stylu, mohly se tam objevit nějaké amulety nebo rituály. Ještě jsem zapomněla na Ya-niny ‘předtuchy’. Ty by si také zasloužily lepší vysvětlení. Jelikož se jedná o první knihu série, je možné, že se tyhle věci vysvětlí někde později, proto to nebudu brát jako chybu knihy. Větší problém je s popisem postav. Všechny postavy působily hrozně ploše, obvykle si byly podobné, nebyl tam nikdo, kdo by vystupoval z řady, jejich pocity nebyly moc rozepsány, a když už, bylo to pořád to samé, většinou láska nebo nenávist. Celá scéna kdy se Ya-na zamiluje do Jona byla napsána dost podivně. Chápu, že bylo potřeba, aby se do sebe zamilovaly rychle, ale tak ať je to láska na první pohled se vším všudy, ne snaha nacpat postupné zamilování se do jednoho dvou dnů. Což mě přivádí k další části a tou je černobílost. Na začátku mě docela doháněla k šílenství, dobří x špatní, nic mezi tím. Celá Temná armáda je automaticky zlá, nezdá se že by tam šel někdo třeba jen ze strachu, a zřejmě jediným správným způsobem života je bydlet ve srubu a obdělávat políčko. Tahle černobílost je nicméně pro knihu charakteristická a s dost velkou pravděpodobností je tam záměrně. Příběh jsem na konci už nebrala jako pokus o reálně fungující svět, ale spíš jakousi svým způsobem legendu, pověst o neohroženém válečníku Jonovi. V tom případě je vyhraněnost dobro x zlo tolerovatelná. K téhle vyhraněnosti se ještě váže jedna výtka. Já chápu, že válka je zlá a v Taaru se otroci měli špatně. Nepotřebuju dvacet morbidních scén, abych to pochopila. Na to, aby si čtenář udělal obrázek, by stačila jedna dvě, netřeba hned čtenáři zvedat žaludek a způsobovat noční můry. Docela bych se obešla i bez hromady milostných scén mezi Jonem a Ya-nou. S černobílostí souvisí další vada, byť tentokrát spíš kosmetického rázu. Kult temnoty. Proč? Proč je to vždycky temnota. Pokud to byl záměr související se záměrnou černobílostí, dobře. Ale jinak, nemusí mít všechno zlo v názvu temnotu. Na světě jsou i jiná slova, která se mohou objevit v názvu ‘těch špatných’. Ještě shrnutí: nebylo to špatné. I když ze začátku jsem se musela do čtení dost nutit, od chvíle kdy byla unesena Ya-na se to četlo docela hezky. Jestli bude další díl tak doufám, že nám prozradí něco víc o světě, povaze lidí a trochu víc o magii. Potenciál to má. Teď jen ho naplnit. (3,5*/5*)... celý text
Stopařův průvodce po galaxii jazyků
2019,
Yens Wahlgren
Kniha je (minimálně v ČR, jak je to se zahraničními zdroji nevím) snad jediným dílem zabívajívím se problematikou konstruovaných jazyků. Mezi její plusy patří určitě přehlednost, srozumitelnost a velmi pečlivě provedený překlad. Člověk nemusí být lingvista ani znalec fantasy děl, aby pochopil. Za mínus se dá považovat nedostatečné pokrytí jazyků, již zmíněné níže. Na druhou stranu autor se zřejmě nesnažil obsáhnout všechny jazyky, spíš ukázat rozmanitost jejich vzniku, znění a využití. Více mi vadila autorova vlastnost se opakovat. Některé jazyky byly zmíněny vícekrát, například v souvislosti s nějakým jevem a potom ještě samostatně, nicméně v obou případech jsme se o nich dozvěděli víceméně totéž. Stručně řečeno, moc dobře napsaná kniha (až na to občasné opakování), pokud vás alespoň trochu zajímají fiktivní jazyky, v češtině lepší publikaci určitě neseženete.... celý text
Percy Jackson - komplet 1.-5.díl - box
2013,
Rick Riordan
Úžasná série, řecká mytologie v moderním světě, proroctví, dobrodružství, nevtíravá romantická linka a hlavně úžasný smysl pro humor. Opravdu není od věci alespoň základní znalost řeckých bájí a pověstí, ale není to podmínka - řecká mytologie je většinou podrobně vysvětlena - na rozdíl od americké historie, která se tam poměrně často objevuje a kterou nám samozřejmě nikdo nevysvětlí.... celý text
Proroctví
2012,
Rick Riordan
!!Obsahuje spoilery!! Chvíli jsem si nebyla jistá, jestli mám sahat po druhé sérii, protože první byla naprosto fantastická a protože jsem se bála ‘špatné druhé série’ po vzoru špatných druhých dílů, ale kamarádka mě nakonec přesvědčila - a budu jí muset poděkovat. I když mi trochu chyběl Percyho humor (tomu se prostě nevyrovná nic), Jason se mi zdál takový vyspělejší a sebevědomější, ale prostě ne tak zábavný jako Percy. Kdo mě nebral byl Leo - celou dobu se mi zdál takový nějaký ukňouraný, jakože ‘jsem jediné oheň ovládající Héfaistovo dítě za kdovíjak dlouhou dobu, ale jsem úplně zoufalej, protože moji kámoši spolu chodí’. Piper byla v pohodě, nejlepší byla ta scéna kde zjistila, že s Jasonem vlastně nechodila. To bych teda zažít nechtěla.... celý text