Terror
přečtené 2648
Kouř a zrcadla
2003,
Neil Gaiman
Gaiman mi k srdci zrovna nepřirostl. O to větší překvapení byla pro mne tato kniha. Jde o průřez autorovou tvorbou, takové shrábnutí všech kratších prací, co vyšly po časopisech a antologiích. Je zajímavé sledovat, kam až Gaiman v průběhu let došel. Hned úvodní povídka je pecka ve stylu Raye Bradburyho, následuje pár dalších ve stejném duchu a ve vynikající kvalitě. Postupně se ale milá nostalgie vytrácí a vkrádá se zlomyslnost, poťouchlost a perverze. Jako by se časem z Gaimana snílka a optimisty stal Gaiman hnusák a introvert. Z voňavých růží zbyly trny, z milých stařenek se staly čarodějnice, z lásky zůstala pornografie. Sedly mi obě poloviny. Jasně, pár pih se vždycky najde. Vůbec mě nebavila většina poezie, kterou, jen mě mlaťte, vůbec za poezii nepovažuju. Je to jen heslovitá próza, rozsekaná do nesourodých odstavců. Spíš jde o budování atmosféry pomocí slov, než o nějaký hlubší smysl. Závěrem si pokládám otázku, proč já vlastně toho Gaimana nemusím? Nečetl jsem jeho předchozí knihy nějak blbě? Nebo na ně uzrál čas až teď? Že bych si zkusmo přečetl něco znovu? Uvidíme, řekl usměvavý dědeček a vydloubl mi oči.... celý text
