soul.music
přečtené 195
Vážka v jantaru
2011,
Diana Gabaldon
Vážka v jantaru se čte jedním dechem, je vtipná a stejně návyková jako celá Cizinka. Nebrání tomu ani jisté rozporuplnosti, které čtenář v textu mnohdy objeví, a které ostatně autorka sama sebekriticky přiznává. Jelikož jsem knihu četla až po seriálu, musím říct, že mě některé pasáže bavily i víc než v seriálové podobě (např. celý rok 1968). Každopádně pokud se na knihu teprve chystáte, rozhodně NEDOPORUČUJI číst překlad Roberta Dastycha (např. vydání z roku 2011, tedy ještě bez seriálové obálky). Je to nejhorší knižní překlad (čehokoliv), na který jsem zatím narazila. Překladatel se zjevně vůbec nezamýšlel nad tím, co překládá, ani nad historickými reáliemi. U mnoha scén čtenář kvůli překladu ani nechápe, co přesně se tam odehrává. Co je ale největší ostudná "bota" v celém překladu: Jamieho důvěrné oslovení Claire, které v originále zní Sassenach , nejčastěji překládané jako Anglánko, překladatel převedl jako Sassenachová (!). Absolutní nepochopení slova i souvislostí! Po pár desítkách stránek jsem knihu musela odložit a radši jsem si kazila oči na mobilu s e-knihou v překladu Anny Polanské, který je mnohem lepší.... celý text
