Sigurd_Lesandi přečtené 240

Jasnozřivost 2018, Irena Obermannová

První díl této mini série jsem četl zhruba 2 roky nazpět. Tehdy to pro mě byl spíše průměr, ale Jasnozřivost mě příjemně překvapila. Autorka skvěle dotáhla osobnost hlavní hrdinky. Alice je velmi chytrá a sociálně naprosto neschopná, což se ukázalo jako skvěla kombinace , a rychle si ji tak oblíbíte. Ostatní postavy jsou také dobře propracované. V některých případech se jednalo o dost extrémní osobnosti, ale právě to mě bavilo nejvíc, protože mě neustále zajímalo, co obyvatelé dané vesničky zase vyvedou. Kniha obsahuje hodně pohledů. Dalo se v nich celkem vyznat, ale někdy se měnili až moc rychle. Když se během 5 stran vystřídalo 5 pohledů, tak to bylo občas náročné a hůře se to četlo. Konec je povedený a k celému příběhu se dobře hodil. Pokud vás Jasnozřivost zaujala, ale nečetli jste dobré duše, tak to vůbec nevadí, protože se jedná o nezávislí díl a dají se číst zvlášť. Kniha se mi líbila výrazně víc jak první díl, a pokud autorka napíše další pokračování s Alice, tak si ji rozhodně rád přečtu.... celý text

Ať zemře 2020, Sarah Pinborough

Od autorky jsem už četl Ví o tobě a zprvu se mi to hodně líbilo, ale časem mi na tom jistá věc začala vadit. Autorčiny knihy na mě totiž působí tak, že napíše průměrnou knihu a udělá z ní bestseller díky tomu, že na konec narve co největší množství zvratů. Ať zemře mělo úžasný průběh. Autorka umí dobře vykreslit atmosféru jak okolí, kde se příběh odehrává, tak typickou thrillerovou, kterou od těchto knih chcete. Postavy byly propracované. Bylo vidět, jak má každá jinou psychiku a mnohdy jsem jim chtěl vidět do hlavy. Konec mě ale dokázat dost zklamat. Autorka tady jen potvrdila mou teorii. Chtěla za každou cenu dát na konec co nejvíce zvratů. Bohužel pro mě byla většina umělá a mnohdy nelogická. POZOR SPOILER Jako příklad můžu použít vztah Marcie a Jacquie. Tyhle dvě se bytostně nesnáší a dávají si to náležitě najevo. Jacquie ale na konci přijde za Marcie s tím, že ji sice moc nemusí (jejich nenávist bych opravdu nenazval jako: moc tě nemusím), ale celou dobu je na její straně a chce jí pomoct. KONEC SPOILERŮ Kniha mě bavila, měla skvělou atmosféru i postavy, ale konec mě bohužel dokázat zklamat. Jsem ale rád, že jsem si ji přečetl a líbila se mi více, než Ví o tobě.... celý text

Praskliny 2020, Klára Vlasáková

Kniha Praskliny má nepopiratelně krásný jazyk a velmi dobrý nápad, ale zpracování to bohužel pokazilo. Postupný rozklad společnosti je nepopiratelně zajímavé téma a sledovat, co může vyvolat jedna anomálie ještě víc. Bohužel kniha nezašla vůbec do hloubky. Popisuje pouze velmi blízkou společnost okolo našich postav, což je dost málo. Jak na to reagoval zbytek světa? To se bohužel nedozvíte. Působilo to na mě tedy tak, jako by se koule objevila v místě mého bydliště a zbytek světa to nijak nezajímalo. To je krapet divné, ne? Několik postav bylo jako přes kopírák. Číst pořád to stejné dokola mě nudilo. Všechny špatné nebyly, to ne. U některých si dala autorka záležet a zvládla je propracovat, ale zbytek byl bohužel slabí a repetitivní. Jak jsem ale zmínil na začátku, tak se četla dobře. Styl psaní má autorka bezpochyby dobrý a o to více mě mrzelo, jak celá kniha dopadla. První polovinu jsem byl přesvědčen, že se jedná o dobrou knihu, ale pak to šlo prudce dolů. Konec už pro mě byl nijaký. Po dočtení jsem nevěděl, co si mám myslet, protože mi Praskliny nezvládly nic dát. Celkově tedy knihu hodnotím spíše negativně. Hezky se čte a má dobrý nápad, ale zpracování tématu to pokazilo.... celý text

Vražedná lhůta 2019, Andreas Gruber

Už ze samotného popisu vyplývá, že má kniha originální nápad. Bál jsem se, aby se autor nespoléhal pouze na brutalitu, protože to nikdy nestačí (krásnou ukázkou je tanec skalpelů ), ale Gruberovi se skvěle povedlo skloubit brutalitu s psychologií, a vytvořit tak skvělý příběh. Styl psaní tady nemusí sednout každému. Mně osobně se kniha ze začátku četla krapet těžce, ale rychle jsem si na styl i tempo zvykl a poté se kniha četla moc dobře. Příběh obsahuje více pohledů z různých časových pásem. K tomu chci říct, že autor je na vás hodí všechny najednou, což pro mě bylo na začátku krapet matoucí, ale rychle se dokážete zorientovat a hodně pohledů i postupně odpadne, takže se nemusíte děsit. Jak už jsem uvedl na začátku, tak si autor hrál s psychologií, což bylo vidět hlavně u postav. Jako příklad tady použiju samotnou Sabine a jejího nizozemského kolegu Sneijdera. Obě postavy jsou originální a dopodrobna propracované. Už jen to, že Sneijder není zrovna sympatická postava, ale já si ho ke konci opravdu oblíbil (a to mě na začátku dost rozčiloval), jen dokazuje, že autor opravdu psát umí. Konec se také povedl. Posledních 50 stran je nabitých akcí, kdy nebudete vůbec stíhat utřídit si myšlenky a jen bude číst dál a dál. Knihu můžu rozhodně jen doporučit. Byly tady 2 věci, které bych mohl vytknout, ale vzhledem k tomu, že obě rychle zmizeli, tak jsem se rozhodl dát knize plné hodnocení.... celý text

Nočný lov 2018, Robert Bryndza

I v této knize dokázal autor přijít s velmi zajímavým nápadem, který mě zaujal. Bohužel ho pro mě nedokázal dostatečně dobře zpracovat. Dívka v ledu byla velmi povedená. Měla dostatek akce, zamotaný příběh a velké množství zvratů, což mi tady krapet chybělo. Ano, v jisté míře tohle všechno kniha obsahuje, ale nebylo to pro mě dostatečné. Celý příběh na mě působil ploše. Nebyl špatný ani dobrý. Co se týče hlavní hrdinky, tak Erika patří do skupinky postav, které kvůli jejich osobnosti buď milujete, nebo nesnášíte. Já jsem první případ. Hlavně v prvním díle mi Erika jako postava opravdu sedla a bavila mě. Tady mě ale místy začala rozčilovat. Párkrát mně přišlo její chování až moc hysterické, ale to bych ještě zvládl přejít. Hlavní problém mám s jejím postavením vůči nadřízeným. Není žádné tajemství, že Erika se opravdu nebojí se svými šéfy hádat, což se mi koneckonců i líbilo. Pokud má v něčem opravdu pravdu, tak mě těšilo, že si za ní stála. V Nočním lovu mně to však místy přišlo hrozně umělé. Autor dělal z Eričiných nadřízených až moc velké idioty. Samo o sobě bych s tím vůbec neměl problém, ale vadilo mi, že zde to mělo pouze jeden důvod a to ten, aby vykreslil Eriku jako hrdinku, která i přes všechny překážky zvládne cokoliv, což mně prostě nebavilo. I přes tyto problémy se kniha četla dobře a autor má moc hezký styl psaní. Neřekl bych, že se jedná o nějak špatnou knížku, jen po prvním díle nedokázala naplnit má očekávání. Osobně se do dalších dílů pustit chci a pokud se vám Dívka v ledu líbila a nebudete od tohoto dílu čekat tolik, tak se líbit může.... celý text

Osudný slib 2020, Angela Marsons

Není žádným tajemstvím, že tato série patří k mým nejoblíbenějším a tento díl to jen potvrzuje. Autorka je známá pro psychologické hry, které dokáže vytvořit. Koneckonců V druhém dílu série je hlavním záporákem psycholožka (což je za mě nejlepší záporák, o kterém jsem kdy četl). Hlavní postavy musí čelit nemalým psychickým problémům, což má vliv na jejich pracovní i soukromý život. Marsonsová zvládla postavy a jejich chování ztvárnit naprosto skvěle. Každá se chovala tak, jak to právě k ní sedělo a každá se se situací i jinak vyrovnávala. O stylu psaní ani nemusím mluvit. Není to pro každého, buď autorčin styl milujete, nebo nesnášíte. Je jasné, že já jsem ten první případ. Závěr byl opět povedený a posledních 70 stran přečtete na jeden zátah a ani nebudete vědět jak. Akce ani zvraty nechyběli, a nebudete se tak ani chvíli nudit. Pokud patříte mezi fanoušky série, tak vás tento díl rozhodně nezklame.... celý text

Můj brácha se jmenuje Jessica 2020, John Boyne
odpad!

Od knihy jsme neměl žádná velká očekávání. Čekal jsem knihu pro lidi okolo 13 až 15 let, kteří se o daném tématu teprve dozvídají, což já nejsem, ale doufal jsem v příjemné a oddychové počtení. Bohužel jsem nic z toho nedostal. Jeden z hlavních problémů mám se samotným zpracováním. Netuším, jak chtěl autor napsat knihu o transsexualitě bez transsexuality. Už to, že příběh nevypráví samotný Jason, mě krapet zamrzelo, ale i z pohledu mladšího bráchy to znělo slibně. Problém je, že Jason se prvních 70 stran pohybuje v knize, tak jak by se čekalo, později ale velmi málo a celou druhou polovinu knihy tam vůbec není. Tohle úplně nezvládnu pochopit. Doufal jsem, že si budu moc přečíst o průběhu Jasonovi proměny, ale nedostal jsem vůbec nic. Myslím, že jsem toho od knihy zaměřené na transsexualitu nechtěl zas tak moc. Další problém byl Sam. Skrze jeho chování jsem si do poloviny knihy myslel, že je mu 6. I když jsem se dočetl o jeho skutečném věku, stále jsem se musel vracet k tomu, že je mu 6, protože mi kniha nedala na vybranou. Omlouvám se, ale takhle se někdo, komu je třináct, fakt nechová. Jediné pozitivum, které jsem na knize dokázal najít, je autorův styl psaní. Přes všechny problémy, se četla hezky. Co se týče nějakých informací, tak ani ty vám kniha bohužel nedá. Pokut se chcete něco o daném tématu dozvědět, tak si raději přečtěte články na wikipedii, nebo se podívejte na dokument. Tahle kniha vám nedá opravdu nic. Samotná nápad měl autor dobrý, proto mě mrzí, jak celá kniha dopadla. Pro mě se nejedná o nic, co bych mohl doporučit a už se ke knize nikdy nehodlám vracet.... celý text

Ani muk 2019, David Jackson

Kniha zněla na začátku slibně. Nikdy jsem ještě nečetl detektivní román s takhle zpracovaným nápadem. Je nám nabídnuto hned několik pohledů ať už Malcolma a Harriet, Detektivů nebo Mladé Daisy. Právě s Daisy jsem měl jeden problém. Nepřišlo mi, že se chovala na svůj věk. Je mi jasné, že pokud se dítě dostane do takové situace, tak je schopné velmi rychle dospět, protože mu nic jiného nezbývá, tady mi ale přišlo, že se v několika situacích chovala tak, jak by se nechoval ani někdo komu je 15. Co se týče ostatních postav, tak i když jich je dost, tak se dá v příběhu skvěle vyznat a já neměl s jmény problém. Kniha je dobře napsaná a nečetla se vůbec špatně. S čím mám však největší problém, je konec. Obsahuje jeden zvrat, který měl asi knihu posunout na lepší úroveň. Mně tam ale vůbec neseděl. Nepůsobil na mě tak, že chtěl mít autor od začátku propracovanou knihu se skvělým zvratem na konci, ale spíš tak, že dopsal knihu a řekl si, že tam chce ještě něco přidat, a tak tam něco prostě hodil. Moc jsem nevěděl, co si mám o knize myslet. Žádný velký propadák nebyla, to ne, ale žádný zázrak taky ne. Pokud vás svým námětem zaujala, tak si ji přečtěte, ale nečekejte nic velkého.... celý text

Chodba hrůzy 2021, Andrea Rimová

Začnu samotnou obálkou. Jak můžete vidět, tak je drsnějšího rázu, a může tak budit dojem, že se jedná o horror či drsnější thriller. Toho se ale opravdu nemusíte bát. Jak jsem zmínil, tak se jedná spíše o romantický příběh, který je okořeněn o nějaké to temno. Takže pokud máte rádi romantiku, která v sobě má i něco navíc, tak mohu knihu jedině doporučit. Příběh je hezky napsaný a četl se opravdu dobře. Hlavní hrdinka mi vyloženě sedla. Autorka našla zlatý střed, kdy si neříkáte, jak může být hlavní postava takový idiot a zároveň není dokonalá. Jinými slovy byla Saša naprosto normální, a to mě bavilo asi nejvíc. Ostatní postavy se také povedly. Bylo vidět, že si s nimi dala autorka práci, protože každá byla jiná, jinak se chovala i uvažovala. Závěr knihy se mi líbil. K předešlému vývoji děje se skvěle hodil. Knihu mohu pouze doporučit. Četla se dobře, postavy se povedly, a i samotný příběh stojí za to.... celý text

Hrobka 2010, Howard Phillips Lovecraft

První díl této série pro mě byl padesát na padesát. Některé povídky jsou opravdu povedené a některé mně přišli absolutně mimo. Ty lepší ale naštěstí převažovaly. Pokud se do knihy chcete pustit, tak vám rozhodně doporučuji si ji co nejvíce rozkouskovat. Například pokud se chystáte do nějaké bichle, tak si jako odreagování čtěte i tuhle knížku. Číst spisy na co nejmíň zátahů není úplně nejlepší nápad, protože se v tom začnete ztrácet.... celý text

Outsider 2019, Stephen King

Kingovi knihy byly první horrory, které jsem kdy četl a opravdu se mi líbily. Jenže pak přišel Revival, který mě uvrhl do několika letého bloku, po kterém jsem měl velký problém, znovu se ke Kingovi vrátit. Tím chci říct, že jsem od knihy neměl moc velká očekávání, ale nakonec se mi opravdu líbila! Na začátku měl Outsider skvělý spád a velmi mě bavily kapitoly, které byly psány jako přepis výslechů svědků, což mě opravdu velmi zaujalo. S druhou polovinou se děj krapet zpomalil, což je za mě celkem škoda, ale stále mě to bavilo. Největší problém mám se závěrem, u kterého jsem si řekl: "Aha, to bylo vše?,, Nepotřeboval jsem konec nabitý akcí, ale tím, jak byla celá kniha psána, jsem čekal něco víc. Celkově to na mě působí tak, že se autor na konec prostě vykašlal. Co se týče postav, tak se mi moc líbila jejich psychika, protože mě připadala opravdu reálná. Jedna z hlavních postav (hlavní detektiv) mě ale neuvěřitelně štvala. Chápu proč tam byla, ale její paličatost mě opravdu rozčilovala. Ale jak jsem řekl už na začátku, tak se mi kniha celkově líbila a určitě vám ji mohu doporučit.... celý text

Sucho 2019, Neal Shusterman

Kniha má rozhodně originální nápad, ale ani ten nedokázal zastínit problémy, které jsem s ní měl. Můj největší problém se týká Alyssy, protože si po celou dobu knihy nedokázala uvědomit, v jaké situaci se vlastně nachází. I přesto, že se stala očitým svědkem několika sporů, kdy na sebe lidé neměli problém vytáhnout zbraně, pořád měla dojem, že vše vyřeší úsměv a milé chování. Za polovinou knihy dokonce pronesla větu: "Budeme se se všemi bavit civilizovaně" ale jak velmi dobře podotkla má sestra, tak civilizovaně se můžete bavit pouze s civilizovanými lidmi a těch bylo naprosté minimum. Další problém u mě nastal se samotným příběhem, protože jsem velmi často dokázal odhadnout, jak bude pokračovat. První polovinu knihy jsem postupně odhadl celou a z druhé části zhruba polovinu, což se mi běžně opravdu nestává. I tak ale musím říct, že kniha obsahovala pár dobrých zvratů. K záchraně příběhu nepřispěl ani konec. Nemohu se zbavit pocitu, že větší a trapnější klišé už tam autoři opravdu dát nemohli. Celý závěr působil, jako by se autoři zcela vykašlali závěr nějakým způsobem propracovat. Knihu nehodnotím jako naprostou katastrofu, ale moc pozitivního k ní taky najít nedovedu.... celý text

Boží hrob 2019, Jay Kristoff

První díl této série (Nikdynoc) se mi opravdu moc líbil, takže jsem měl od Božího hrobu opravdu velká očekávání. Nejsem z knihy vyloženě zklamaný, ale některá má očekávání bohužel nebyla splněna. Největší problém je pro mě konec. Nemyslím teď posledních deset stran, ale rádoby zvrat, který se odehrál na konci poslední stránky. To jsem absolutně nepochopil. Autor v prvním díle jistou věc uzavřel a udělal to opravdu skvěle. My čtenáři jsme se s tím smířili a šli v příběhu dál, takže absolutně nechápu, proč toto autor udělal. Ve mně to jen způsobilo pocit, že nevím čemu v této sérii věřit a čemu ne. V určitých částech bych také ocenil více akce, protože mně kniha občas přišla zbytečně natahovaná. Co se ale autorovi opět skvěle povedlo jsou postavy. Už u Nikdynoci jsem zmiňoval, že veškeré postavy jsou propracované tak, jako by se jednalo o postavy hlavní a tady tomu opět nebylo jinak. I tento díl obsahoval mnoho skvělých zvratů (až na ten poslední), takže se moc těším na závěrečný díl této série. Pokud jste Nikdynoc ještě nečetli, tak vám ji rozhodně doporučuji a pokud ano, tak i přes některé chyby vám doporučuji i tento druhý díl, protože se stále jedná o skvělou knihu.... celý text

Dozorcovia 2020, Lukáš Kordiak

První recenze tohoto roku byla na autorovu knihu Nedohĺadno, která se mi opravdu líbila a ani Dozorcovia mě nezklamali. Pár lidí se mě ptalo, jak se mi kniha ve slovenštině četla. Musím říct, že má autor opravdu skvělý styl psaní a kniha se četla velmi dobře. Děj opět přirozeně plynul, takže jsem se čtením neměl absolutně žádný problém. Postavy byly dobře propracované a nebylo těžké vytvořit si k nim nějaký vztah. Jediná věc, kterou bych knize vytknul, je podstata chování kletby, která ze začátku knihy naše postavy pouze děsí a až ke konci začne útočit i fyzicky. Více by se mi líbilo, kdyby bylo útočení fyzické hned od začátku, aby bylo vidět, že jde postavám opravdu o život. Konec se autorovy opravdu povedl. Byl nabytý akcí a o zvraty taky nebyla nouze. Jsem opravdu moc rád, že jsem si mohl knihu přečíst a obě autorovy knihy vřele doporučuji. Těším se na další knihy!... celý text

Neandertálec otevírá dveře do vesmíru 2020, Preston Norton

Když jsem si knihu kupoval, čekal jsem milý pohodový příběh. Hned po prvních 10 stranách mně bylo jasné, že jsem se opravdu přepočítal. Co se opravdu povedlo, je čtivost knihy, která mě u příběhu udržela po celou dobu. Hned na začátku se ale objevil problém. U příběhu, který se točí kolem nějakého seznamu, jsem čekal, že právě seznamu bude věnována většina knížky, což se ale nestalo. Měl jsem spíše pocit, že čtu klasický středoškolský román, který je pouze o jakýsi seznam obohacen. Plnění jednotlivých bodů seznamu byla další věc. Postavy mají splnit celkem 5 záležitostí a nemůžu si pomoct, ale mám prostě dojem, že ani jeden úkol nedokázali splnit. Ano, je pravda, že se jednotlivým úkolům věnovali, ale nikdy je nevyřešili sami o sobě. Dokazuje to i situace, kdy se během 1 stránky 3 body seznamu jen tak vyřešili a u zbylých 2 měli postavy také více štěstí jak nějakého rozumu. Jednotlivé postavy za mě špatné nebyly. Určitý vztah jsem si k nim dokázal vytvořit a pár z nich jsem si opravdu oblíbil. Celkově nelituji, že jsem si knihu přečetl, protože byla opravdu čtivá. Bohužel vůbec nedokázala naplnit potenciál, který měla. Hodnotím ji tedy jako průměr.... celý text

Krvavé nebe 2017, Mark Roberts

Hned na začátek musím moc pochválit autorovo psaní. Kniha se četla opravdu dobře a děj příjemně plynul. S postavami nastal menší problém, protože jich bylo opravdu hodně. Týkalo se to hlavně mužů a přiznám se, že do teď vůbec netuším, kdo byl kdo. Postavám totiž chyběli jakékoliv podrobnější rysy, díky kterým by se daly zapamatovat a odlišit od sebe navzájem. Další věc byla, že autor v knize využíval motiv telepatie a celkově síly mysli, což by samo o sobě ani nevadilo. Problém bylo, že úplně nedokázal příběh o toto téma obohatit a zároveň ponechat děj reálným, takže to na mě působilo spíše těžkopádně. Celkově mám ale největší problém s koncem. Autorovi se povedlo nechat knihu postupně gradovat, což mě na konec velmi navnadilo a opravdu jsem se těšil, jak celá kniha dopadne. Bohužel jsem dostal něco absolutně mimo. Hlavní hrdinka nemusela udělat vůbec nic, takže byl závěr nudný a celkově nijaký. Nejraději bych ho vytrhal a dělal, že neexistuje. Abych to celkově zhodnotil. Nakonec byla kniha spíše průměrná, což je velká škoda, protože na začátku vypadala opravdu slibně.... celý text

Navždycky 2020, Nofreeusernames (p)
odpad!

Hned od začátku na mě kniha působila, jako když jsme na základce dostali za úkol napsat slohovou práci na téma zábavná historka. Tehdy jsme se všichni snažily, aby byla práce co nejvíce vtipná a tady to bylo velmi podobné. Cokoliv rádoby vtipného šlo do knihy narvat, to tam je, ale rozhodně to není ku prospěchu. Po celou dobu je strašně vidět, jak autorka tlačila na pilu a pro mě to mělo pouze ten efekt, že jsem se ani jednou nezasmál. Hlavní hrdinka mi přišla jako vystřižená z nějakého teen school seriálu. Typický rozmazlený spratek, který se i ke svým nejlepší přátelům chová otřesně, i když ti pro ni dělají první poslední. Když se na ni i ti přátelé vykašlou, tak se velmi diví, kde nastala chyba. Tohle je za mě shrnutí Mei. Málokterá postava mě u čtení tak moc štvala. Další věc jsou klišé, kterými je kniha silně nacpaná. Tady bych jen zmínil, že pokud autorka hned vedle klišé napíše, že se opravdu jedná o klišé, tak to na celé situaci opravdu nic nezmění a mě osobně to vždy jen víc naštvalo. K naprosto otřesné vazbě se také už hodně lidí vyjádřilo. Já ale musím říst, že tuto knihu přede mnou četli 2 lidi (má sestra na knize doslova ležela, aby se nějak dala číst) a opravdu to nebylo poznat. Ať jsem se snažil jakkoliv, tak jsem měl pocit, že mi kniha zlomí obě zápěstí. POZOR SPOILER: Ostatní postavy byly až na Avu taky úplně mimo. Nikdo mě nepřesvědčí, že je normální, aby se Liam s Mei nesnášeli až za hranu normálu, ale pak se bez jakéhokoliv důvodu do sebe zamilovali. KONEC SPOILERŮ Já osobně knihu opravdu doporučit nemůžu.... celý text

Nedohľadno 2020, Lukáš Kordiak

Kniha Nedohľadno je prvotinou začínajícího slovenského autora, která mě velmi mile překvapila. Celou dobu se četla opravdu skvěle. Bylo vidět, že autor neměl vůbec potřebu tlačit na pilu a to bylo opravdu příjemné. Hlavní postavu jsem si oblíbil celkem brzo, protože uměla používat hlavu (což se v tomto žánru zas tak často neděje ). Jediné co bych vytknul je, že by Kniha mohla obsahovat více popisu okolí a vysvětlení fungování některých objektů. Celkově ji ale hodnotím rozhodně pozitivně. Opravdu se mi líbil a těším se, až si přečtu autorovu druhou knihu!... celý text

Miluju tě. Já vím 2021, Nofreeusernames (p)
odpad!

Upřímně, po dočtení knihy Navždycky jsem věřil, že už to nemůže být horší. Opravdu jsem tomu věřil. Spletl jsem se. Začnu postavami. Miluju tě já vím je volné pokračování knihy Navždycky, takže postavy se prolínají v obou knihách. Ava pro mě byla jediným světlým bodem v Navždycky, který mi dával naději, že tam něco je a může se to časem zlepšit. Tady se z ní stala namyšlená hloupá holka, která si není schopná ničeho vážit. Například má nejlepší kamarádku Mei, kdykoliv může chodit ke své sousedce, kterou taky označuje za nejlepší kamarádku a místní knihkupec ji zbožňuje, ona je však schopná vést 8 stránkový monolog, jak nemá jediného kamaráda a nikoho nezajímá. To, že autorka nezvládla dát postavám ani špetku osobnosti, je jedna věc, ale že si ani nebyla schopna vymyslet originální jména, je věc druhá. Pojmenovat postavu Chris Carter či-li naprosto stejně jako autora jedné z nejúspěšnější krimi série na světě opravdu není náhoda, to je prostě kopírování. Člověk by řekl, že hlavní pointou knihy by měl být příběh, ale ono ne, tady se jedná pouze o soutěž, kolik odkazů na Netflix dokáže autorka narvat na jednu stranu. Já jí moc gratuluji, že má Netflix a umí ho používat, ale založit postavu na tom, že má imaginární kamarády Luciho a Elfa (2 postavy ze seriálu Rozčarování) není vtipné ani milé, ale fakt dost trapný. Bylo by lepší příště vymyslet něco sama a nekopírovat z různých populárních seriálů. Z anotace jsem odhadl kompletně celý příběh. Doufal jsem, že to tak má jen působit a ve skutečnosti to bude mnohem zajímavější, ale skutek utek. Stačí vám přečíst anotaci a se zbytkem se netrápit. Tohle celé mi přijde strašně smutný. Kniha nemá nápad, nemá originální postavy, nemá postavy s charakterem, nemá zápletku. Naopak má na každé straně odkaz na Netflix a Star Wars. Tohle není a nikdy nebude dobrý základ pro knihu. Když si autorka není schopná vymyslet ani vlastní jméno pro postavu, tak to prostě nemá smysl psát, fakt nemá, jestli jí na své vlastní knize nezáleží ani tak málo, aby ji dala jediný povahový rys, tak není psaní práce pro ni. Vím, že to není snadná práce, ale věřím, že vymyslet vlastní příběh, dokáže v rámci možností každý. Možná kdyby kniha nebyla shluk ukradených věcí z internetu, tak by to nebylo tak strašný, ale stalo se. Autorce radím, aby místo blokování všech autorů negativních recenzí na její knihy (podotýkám slušných a konstruktivních recenzí) raději příští knihu promyslela a vytvořila ze své vlastní hlavy.... celý text

10 rande naslepo 2020, Ashley Elston