Satyrka
přečtené 414
Harry Potter a Kámen mudrců
2000,
J. K. Rowling (p)
To si tak v práci poslouchám svůj oblíbený podcast Neplecha ukončena, když mě najednou přepadne chuť si HP znovu přečíst. Šest dílů jsem dostala tenkrát od babičky a to jsem v tu dobu netušila, jaký to bude poklad. První díl jsem bohužel někde ztratila a tak mám brožovaný. Po delším přemýšlení, zda si sérii opravdu po dlouhé době přečíst, jsem se rozhodla, že ano. Po hodně dlouhé době. HP je sice moje srdcovka, ale nemůžu ho číst moc často, i když bych chtěla. Jednak na mě čeká spousta nepřečtených knih a druhak po přečtení série tiše opovrhuji ostatními knihami... Ne že by byly špatné... Spíš mám po přečtení čtenářskou krizi, žádná kniha mi nepřijde dost dobrá... A tak čtu celou sérii znovu, protože mě zajímá, zda budu mít krizi i teď, jak na HP budu pohlížet teď, po tolika letech a zda si konečně někoho oblíbím, protože přestože je, jak už jsem psala, HP moje srdcovka, nikdy jsem neměla žádnou nejoblíbenější postavu. Tento první díl je zatím krátký, pohádkový, a v podstatě obsahuje jen letmé informace o celém světě. Což se samozřejmě změní. Časem jsou díly temnější. A kdybyste chtěli vědět opravdu hodně, ne-li vše, určitě doporučuji již zmíněný podcast. Bára je úžasná, humor ji nechybí, kolikrát jsem se zasmála velmi nahlas, a hlavně ví. Rozebírá stránku za stránkou. No, jdu pokračovat dalším dílem, krásná nostalgie ️... celý text
Harry Potter a Ohnivý pohár
2001,
J. K. Rowling (p)
Jak jsem psala už u předchozích dílů a budu psát i u těch následujících - začala jsem Harryho číst po velmi dlouhé době, abych si udělala nové názory a celý příběh si obnovila. Takže čtvrtý díl. Už tlustá kniha plná informací a detailů, které se do filmů nedostali a vlastně by se tam ani nevešli. Už jsem plno z toho zapomněla, takže jsem ráda za znovupřečtení. Nejspíš jsem jedna z mála, ale já famfrpálové zápasy miluju. Vím, že mistrovství bylo jedno z mých nejoblíbenějších částí knihy. Co asi musím zmínit je opět téma Zmijozel - Snape - Nebelvír. Vím, že hodně moc lidí má srandu z Brumbála a z toho, jak dává Harrymu a Nebelvíru "až moc" bodů. Jak mnozí říkají, jak je to nespravedlivé. Můj názor ale je, že to nespravedlivé není. (A to Nebelvír není moje kolej! ) Někdo jim ty body totiž dávat musí, ne? Ve filmech to tolik vidět není, ale v knize, hlavně ve třetím a v tomto čtvrtém díle, to vidět je. Snape a jeho nadržování Zmijozelu a naopak nespravedlnost vůči Nebelvíru. Takže já myslím, že si tyhle dvě koleje nemají, co se týče bodů, co vyčítat. Jo, pak jsou tu trochu zapomenutí havraspárští a mrzimorští. Ti by si naopak mohli stěžovat! Ale zastánci Zmijozelu prostě ne ... :D Já jen, že jsem si tenhle svůj pohled na věc musela zapsat, jinak tu máme samozřejmě vážnější věci - jako třeba, kdo hodil Harryho jméno do poháru a tak... A pak taky musím soucítit s Nevillem. Chudák Neville. Pořád dostává od každého bídu, a co hůř, dokonce i od učitelů, kteří nemusejí být Snape... Já nevím, ale takhle mu ještě víc podkopávají sebedůvěru, kterou ani nemá. Zkrátka docela ponižování. .. Ale samozřejmě, Rowlingová se s tím moc nemaže :D ( A co si budu, já se ke svým postavám taky nechovala nejlépe, když jsem ještě psala ) A jak už jsem psala i minule, je škoda, že Rowlingová udělala ze Zmijozelu takový... -hledám slušné slovo- ... -nenalezeno-... Malfoy je docela ten typ "já-si-můžu-dělat-srandu-z-tvý-mámy,-ale-dost-se-naštvu,-když-mi-to -oplatíš"... Jako vážně, kdo a proč ho může mít za oblíbenou postavu? Ale neberte to vše tak vážně. Jako já. Toť asi vše, kniha opět skvělá, tentokrát už vůbec ne pohádková. Jdu se pustit do pátého dílu, který byl kdysi můj úplně nejoblíbenější, protože byl nejdelší a bylo tam nejvíc věcí navíc. Teď jsem zvědavá, jak překousnu asi nejvíc nenáviděnou postavu v růžové... A hlásím, že Harry Potter a Ohnivý pohár je moje poslední přečtená kniha v roce 2022!... celý text
Harry Potter a princ dvojí krve
2005,
J. K. Rowling (p)
Zprvu jsem chtěla opět psát o různých detailech v příběhu, od toho, jak jsme se rychle dostali do Bradavic, přes další nespravedlnosti než byl vůbec zahájen školní rok, po to, jak zábavné bylo číst si o randění a zlomených srdcích, že Neville byl konečně doceněn, o plýtvání dobrými lektvary, o tom, že nám tu nově poštu roznáší studenti místo sov, ale vzhledem k tomu, jak kniha skončila, nemám na to moc náladu a ani mi to nepřišlo moc podstatné. (I když jsem to i tak musela zmínit) Šestý díl mě možná bavil nejvíc ze všech, měl dost zábavných pasáží i pasáží, co vás prostě baví číst, jako třeba to, jak nahlížíme do minulosti, která stála za zrodem Voldemorta. To, že se dozvídáme víc a víc, i když jsme ještě zmatenější. (A vzhledem k tomu, že čtu sérii po velmi dlouhé době, tak jsem zmatenější, i když jsem HP už četla) Učebnice lektvarů, která patřila Princi dvojí krve, je naprosto skvělá a vy ji chcete taky, takže Harrymu ji narozdíl od Hermiony nevyčítáte, přece jenom si zaslouží v lektvarech i zazářit, vzhledem k předchozím ročníkům. Takže jsem se bavila, těšila jsem se na každou další kapitolu, až došlo na tu, kde Brumbál zemře. Jeho smrt jsem nikdy nedávala a to i proto, protože od této chvíle začínají umírat moje oblíbené postavy a smrt číhá na každém kroku... Je to už týden a já ze sedmé knihy přečetla pouze první kapitolu, protože sedmý díl je pro mě hodně hodně těžký. A věřím, že nejen pro mě. Ale čtení už mi chybí a tak se do toho dřív nebo později pustím.... celý text
Harry Potter a relikvie smrti
2008,
J. K. Rowling (p)
Tak díky Báře, která dělá (a dělá perfektně a s humorem) podcast Neplecha ukončena, jsem se rozhodla po velmi dlouhé době HP znovu přečíst, jak už jsem psala v předchozích komentářech u ostatních dílů. Do sedmého dílu se mi absolutně nechtělo. Týden jsem to odkládala hraním HP LEGO hry na PC, ale pak jsem prostě dostala "absťák", protože miluji čtení. Takže jsem se do toho pustila. Takhle kniha mě ničí emocionálně a zároveň mě hrozně baví některé pasáže. Přestože tu umře pár mých oblíbených postav, nejspíš je sedmý díl jeden z nejlepších dílů, z mnoha důvodů, aspoň pro mě. Prolila jsem u tohoto dílu slzy. Dobby byl u mě vždy neutrální, ale teď jsem si ho oblíbila a jeho smrt mi zmáčela tváře slzami. Fred, to pro mě vždy bylo nejtěžší, do teď mi v hlavě zní věta "Pro George je každé zrcadlo zrcadlem z Erisedu ", kterou jsem kdysi dávno někde četla. Možná mě jeho smrt kdysi štvala nejvíc, protože já a můj bratr jsme k sobě měli velmi silný vztah, skoro jako dvojčata, přestože jsme od sebe tři roky. Mou milovanou sestřenku vždy nejvíc štvala smrt Tonksové a Lupina, kvůli malému Teddymu. Možná protože ona byla vždy zase pro založení rodiny. Dnes mě ta smrt taky štvala. Nedokážu ale říct, koho nejvíc. Snape je pak kapitola sama o sobě. Všichni víme. U konce kapitoly "Princův příběh" jsem opět slzela... Tentokrát naštěstí po přečtení série nezbyl ten pocit, že nedokážu číst jinou knihu, jako tomu po přečtení HP vždy bylo. Tentokrát se na další knihy těším. Pro tentokrát se tedy s knihami (Harry Potter) na nějakou dobu loučím, nicméně HP zůstává mou srdcovkou už navždy, přestože ani pořádně nedokážu říct, ČÍM mě tento příběh tak dostal.... celý text
Harry Potter a Tajemná komnata
2000,
J. K. Rowling (p)
Jak už jsem psala k prvnímu dílu - díky poslechu podcastu Neplecha ukončena jsem nedávno dostala chuť si HP znovu přečíst, přestože ho čtu nerada, protože pak tiše opovrhuji ostatními knihami. (Více o tomto v komentáři u první knihy) Druhý díl jsem jako malá milovala nejvíce, byl tajuplný, děsivý, záhadný. I teď se mi líbil, více než první díl, i když samozřejmě, jak už jsem psala, v prvním díle se se vším letmo seznamujeme. V knihách rosteme společně s Harrym a jeho kamarády. Co díl, tím je Harry starší a tak jsou i díly temnější, vážnější (i když si pořád zachovávají svůj humor), dospělejší. Moc se těším na znovupřečtení dalších dílů. Harry Potter je prostě nesmrtelný příběh plný skvělých mouder, poučení, dobra, zla, a ješte plno dalšího. Srdcovka.... celý text
Harry Potter a vězeň z Azkabanu
2001,
J. K. Rowling (p)
Jak jsem psala u předchozích dílů, po poslechu x-tého dílu podcastu Neplecha ukončena jsem se rozhodla, že si HP přečtu po velmi dlouhé době znovu, abych si celý příběh obnovila a protože mě zajímalo, jak se na něj budu dívat dnes - už jako dospělá pracující. Na tenhle díl jsem se těšila. Ne že by byl můj nejoblíbenější, ale protože tady už to začíná být dospělejší, vážnější, temnější, a oproti filmu je tu dost věcí jinak, narozdíl od prvních dvou dílů. Dozvíme se plno nových věcí a detailů. Na dost věcí jsem už pohlížela jinak a změnila i některé své názory. První, co jsem začala brát jinak, byli Dursleyovi a jejich chování k Harrymu. Velmi odporné chování, vhodné na prošetření sociálkou. Další věc byl i Snape a celkově Zmijozel. Snape se chová dost nespravedlivě k Harrymu a k Nebelvíru, toho jsem si dřív tak nevšímala, ale teď mi to přišlo taky dost přes čáru. Co se týče Zmijozelu, je škoda, že Rowlingová z nich udělala tak příšerné zlouny. Zmijozelská kolej je v knize, aspoň co jsem si všímala v tomto díle, až moc ukazována jako ta nejhorší, kterou nemá ráda žádná další kolej. Je škoda, že nebyly ukazovány nějaké výjimky, sama jsem si kdysi pohrávala s myšlenkou, že by bylo zajímavé, kdyby měl nějaký žák Zmijozelu mudlovské rodiče, ale chápu, že to už teď patří spíš do fanouškovské tvorby. Další, co mě při četbě napadlo byla nespravedlnost ve famfrpálu - není dost nevýhoda, že každý má jiné koště? Neměli by všichni mít stejné, aby se opravdu ukázalo, kdo je talent? A pak tu máme Poberty. Já nikdy nepatřila k jejich fanouškům. Jamese vyloženě nemusím, Siriuse taky moc ne, ale zase to neznamená, že jsem nechtěla, aby byl zachráněn. Ale změnila jsem názor na Lupina. U něj jsem měla neutrální názor, ale tentokrát jsem si ho přímo oblíbila. Zařazuji ho ke svým oblíbeným postavám. Dále - téma času a vrácení se do minulosti mě hodně fascinuje. Je to matoucí, ale dává to smysl, pokud tahle věta smysl dává :D Takže shrnuto - tento díl se mi hodně líbil, líbí se mi, jak měním pohled na příběh a postavy, snažím se být nezaujatá a moc mě to baví! V tomhle díle se i párkrát už málem dostavily slzičky - to když Lupin nebo i Sirius vzpomínali na Jamese. Bavila mě i Trelawneyová a ten paradox!... Ach... Já už zase cítím, že nebudu mít po přečtení série chuť na jiné knihy! Srdcovka a legenda neskutečná, tenhle Harry Potter!... celý text
