SarahRoyalAss
přečtené 260
Cinder
2012,
Marissa Meyer
Poslechnuto jako audiokniha. Knihou jsem měla problém se prolouskat. Buď to byla vina čtecí krize a nebo mi prostě nesedl styl, ale poslech byl úplně něco jiného a dokonalého. Hrozně ráda vynachválím čtení slečny Taberyové. Její hlas k této knize sedl neskutečným způsobem a velmi dobře se poslouchal. K příběhu jsem přistupovala jako k jiným YA retellingům, které se mi dostaly pod ruku. Tady mě ale příjemně překvapilo, kolik nesl příběh osobité fantazie a nečekaných zvratů. Jo, ten jeden hlavní zvrat byl cítit jako řízek od sousedů i přes chodbu, ale u jiných jsem naivně čekala, že budou mít klasicky kladný/dobrý dopad, přínos... zkrátka že to dopadne dobře. Au, asi ne, což je ale jedině dobře páč to dodávalo příběhu tu správnou dávku překvapení. Co mě na knize bavilo nejvíc... kromě hlasu slečny Taberyové, že autorka se základů originálního příběhu držela jen velmi krajně a rozvíjela svou vlastní myšlenku. Wow, tleskám jak moc se to povedlo. Příběhu také velmi dodávala šťávu Iko, každý by chtěl svou vlastní Iko. Potřebujeme víc Iko.... celý text
Černooká
2018,
Anna Musilová
Poslechnuto jako audiokniha. Téma deprese je mi velmi blízké, ale na druhou stranu mě (díkybohu) nepotkala ztráta blízkého člověka v brzkém věku. Tohle téma mi kniha dokázala tak uvěřitelně vyrýt do hlavy, že jsem tu ztrátu prožívala s Viktorií. Taková ztráta musí být hrozná, mučivá a nezapomenutelná událost. To mi kniha sdělila naprosto jasně a zřetelně. Zármutek ze stránek šel tak cítit, až mi to rozplakalo. Ne vždy můžeme vědět/poznat, čím si kdo prochází, jestli je psychicky v pořádku a zda je odhodlaný k tomu, si najít pomoc. Svěřit se někomu se svým trápením. A věřte, že když trpíte depresemi, úzkostmi a dalšími těžkostmi, je těžké udělat ten první krok k tomu si nechat pomoct. Ale tak strašně se potom uleví. Ne každý to dokáže, ne hned. Mě samotné to trvalo pár let se odhodlat k tomu si nějakou pomoc najít. Stejnou nedůvěru, jakou prožívala i Viktorie, znám jako všechny své ponožky s obrázky. Každopádně, příběh knihy byl uvěřitelný, „zajímavě“ pojatý, i když šlo o těžké téma. Části s Černookou naháněly husí kůži až mráz běhal po zádech. Autorka uměla velmi přesvědčivě vypsat, jak se zlomený člověk může cítit. Chyběla mi tedy nějaká ta gradace příběhu (i když tam byla a vůbec jsem ji nečekala... wow!) jelikož to ve mně nezanechalo větší ozvěnu. Ale konec se více přibližoval realitě, jak by taková situace mohla dopadnout. A to jsem velice ocenila. Žádný happyend, který v YA často na konci knih čekáme, tohle přesahovalo do větších mezí. Pokud si pamatuji dobře, toto je autorčina prvotina a já se po této knize velmi ráda vrhnu na její nejnovější knihu „Tamařino souhvězdí“. Opravdu mi zajímá, kam až se se svým psaním dostane. Moc jí přeji, aby to bylo hodně vysoko. :)... celý text
Nelituju ničeho
2020,
Colleen Hoover
Colleen je pro mě velké must have a musím ji vždy přečíst ASAP! Čekala jsem emoční terno, které mě zničí a nechá mi jako brečící trosku na gauči. No... Určitě je to zajímavě a smutně pojatý příběh. To určitě ano. Ale... rozplakal mě? Ne. Jsem z toho emočně zničená? ...ne? Témata jsou mi dá se říci cizí, což není žádné mínus! Colleen mi dokázala do Morganiny situace udělat krásné okno a umožnila mi cítit její smutek. Některé ženské mají zkrátka koule čím si musí projít. I ty z příběhů. Morgan mi byla sympatičtější než Clara (vážně jsem měla takovou chuť její kapitoly přeskakovat) a její kapitoly mi sedly více. Clara se občas chovala až nepochopitelně ale zase... nemohu ji tolik soudit, sama jsem naštěstí této situaci nemusela čelit, díky Bohu. Nevím jestli to bylo tím, že se míchaly dva pohledy - matky a dcery, ale nějak mi to nesedlo. Připadalo mi, že už na začátku si nemohu udělat s postavami nějaké silnější pouto a být tak do jejich osudů více zakousnutá a zvědavě se hrabat stránkami dál. Oproti "Námi to končí" a "To nejlepší v nás", jsem postavy nedokázala brát jako sousedy odvedle. Zkrátka, nebyly pro mne tak věrohodně napsané. Zase na druhou stranu, Colleen je prostě Colleen a kniha se četla jedna báseň!! Je to čtivé, to se žádné z jejích knih nedá upřít. Kniha nebyla vůbec špatná, navzdory té mé negativitě na začátku, omlouvám se. Jen mi "to něco" na co jsem u autorky zvyklá, chybělo. I tak knihu ráda přidám do sbírky Colleen a budu očekávat její další knihu.... celý text
Hustej nářez
2015,
František Kotleta (p)
Pokud bych měla nějakou knihu doporučit podle skvělé interpretace, byl by to právě Hustej nářez namluvený Richardem Fialou. Knihu jsem si nejdříve pořídila fyzicky ale neměla jsem čas se pořádně začíst, stáhla jsem si tedy alespoň ukázku v audiu na poslouchání při práci a... wow. Audioknihu jsem kupovala hned. Hlas pana Fialy k příběhu a postavě náramně seděl a uměl vykreslit všechny scény. Sama jsem se kolikrát řezala smíchy když zaznělo známé "Odiiiin"! Jedna z nejlepších věcí na knize - Gerhard. Prosím, ať je v dalších knihách ve více scénách. Děj knihy je jinak totálně absudní. Ufoni a upíři ve válce? Ano, prosím, miluji absurditu!! Kdo potřebuje realitu. Tady je s tou zvláštní kombinací velmi dobře pracováno a akcí se vážně nešetří. Líbilo se mi, jak si autor hraje s upíří historií jak vznikli a není to prostě " byl jednou jeden upír...". Co ale knize vytknu, je velké množství sexuálních scén. Nejsem jedna z těch lidí, které tyhle pasáže tankují ale to jsou mé osobní preference. O akci se člověk nemusel vůbec bát, že by jí bylo málo. Bylo jí tu až až. Postavy jsem v celku dobře přijala a zamrzelo mi, když už pak některá z postav... nebyla. Uhříku, Uhříku... byl jsi skvělý. Veroniko (má jmenovkyně), ty taky. Není to nějaká převratná literatura, ale pokud se chce člověk od srdce zasmát a nebo se z nudného života začíst do akce, tohle to správné po čem sáhnout (nebo si poslechnout).... celý text
Smrtka
2018,
Neal Shusterman
Po přečtení knihy jsem se musela na dlouho zamyslet. Kniha má velmi zajímavou myšlenku... Co by se stalo, kdyby lidé našli způsob, jak obejít smrt? Smrt se musí tím pádem stát člověkem. Každá smrtka má svůj "styl" jak vybrat člověka k pokosení - k jisté smrti. Podle procent, pohledu v očích, přišel do cesty a zrovna byl na špatném místě. Kde je ale hranice mezi kosením a vražděním v tomhle světě, to už je těžko říct. Líbilo se mi, jak už jsem psala, že každá smrtka vybírá podle něčeho jiného. Každá má své zásady, způsoby a pravidla. Jeden se musel zamyslet, jaké to pro smrtku muselo být, když kosila lidi už několik staletí. Kolik empatie musela každá smrtka na začátku mít a kolik jí po té době ztratila. Nedokážu si představit, jaké by to bylo brát lidem životy ale dokážu si představit, jak by někteří toho povolání mohli zneužívat a užívat si ho. Je smutné si pomyslet, že i tací se najdou vždy. Zkorumpovanost, manipulace a podvrhy tu budou vždy. I ve společenství smrtek. Příběh mě pohltil hned a chtěla jsem vědět, co se bude dít dál. Co musí učeň smrtky splňovat, co všechno musí za své učednictví vidět, pochopit, naučit se. Pro mě to byla velmi smutná záležitost, že se to musí někdo učit. Že už nemůže tu "práci" vykonávat sama smrt.... celý text
Metro 2033
2010,
Dmitry Glukhovsky
Poslechnuto jako audiokniha. No... Audioknihu jsem kupovala ze zvědavosti a přiznám se, že hlavně ke srovnání s hrami. Příběh se rozjížděl strašně pomalu a nehorázně se to tak vleklo. Nejsem bůh ví jak zdatná v historii a politice a oboje tu bylo ve velké míře, což bylo pro mě osobně, ještě větší utrpení. Po několika hodinách poslouchání jsem přetáčení a snahu zorientovat se v politických situacích na různých stanicích a zapamatování si jejich názvů, vzdala a raději pokračovala. Příběh se vlekl v tak strašně pomalém duchu a byly tu jen malé odchylky, které to trošku okořenily. Cca tak v polovině knihy (tak po 10 hodinách utrpení) mi příběh konečně chytl a začalo to mít nějaký spád. Ten ale nevydržel moc dlouho... Každopádně, bylo tu i strašně moc postav. Až strašně moc. Ve jménech jsem se ztrácela, kdo kam patřil a co tam vlastně dělal jsem často přeslechla (nebo ignorovala), bylo těžké se na to soustředit. Líbilo se mi, jak Artyom našel "svůj vyšší cíl" a jeho uvažování. Za mě bylo hodně uvěřitelné, lidské a pochopitelné. Sama si neumím představit, jak bych se asi vyrovnala s různými skupinami lidí a jejich náboženstvím a uvažováním. (pro asociála docela problém) Vyprávění bylo výborné, Filip Čapka se k tomu náramně hodil a jeho hlas je na poslech velmi příjemný. Každopádně, konec mi navnadil, že si asi potřebuji nakonec poslechnout druhý díl. Bude to bolet, ale jsem zvědavá.... celý text
Šóto Todoroki: Počátek
2020,
Kóhei Horikoši
Skvělé pokračování výborné série, kterou jsem si doslova zamilovala. Těžko se mi ke každému svazku píše, tak to vezmu najednou a shrnu to u všech stejně. Miluji hrdiny a tohle je pro mě pohlazení pro duši... Hrdinové, záporáci, akce, backstories, promyšlené útoky, strategie... tahle série mi dává všechno. Líbí se mi, jak je v hrdinské společnosti zaveden systém a pravidla. Není to pojaté "prostě hrdina co zachraňuje a je cool". Tady se učí tomu, co hrdinu dělá hrdinu. Přemýšlet, něž něco podnikne, jak lze využít jedna schopnost více způsoby, jak se bavit s lidmi když jsou v úzkých a jak jim pomoct, dodržovat pravidla která má společnost postavěna... Prostě to má smyl. Hlavní linka Izukua je skvělá a sama tato postava mi dělá velkou radost, když se objeví na scéně. Už na začátku je nám řečeno, že svět spěje k něčemu horšímu. Díly se opravdu stupňují v akci ale hlavně i v intrikách a plánech záporáků, je to skvělé. (Jen málokdy se mi stalo, že mi ukápla slza u záporáka - na to si ale čeští čtenáři budou muset ještě nějakou chvíli počkat. :)) My Hero Academia už jsem shlédla jako anime a mangu přečetla v AJ, tak že čekám na nové chaptery. Kupování si českých vydání a číst příběh znovu od začátku mi připomíná, jak moc mě tato série baví i na potřetí a klidně se k ní budu vracet i v budoucnu.... celý text